Teď ale záleží na tom, jestli ti odpustí i ty dívky, které už všechny na tebe čekají." Chtěl jsem od něj vědět, kolik jich tam čeká. On na to: „Nepočítal jsem je, ale je to pěkný houf." Věřte mi, bylo mi úplně divně, dostal jsem opravdové bušení srdce. Malou naději jsem ještě měl, když jsem se zeptal dál: „Milý Bože, prozraď mi ještě, jsou taky ještě tak mladé jako tehdy, když jsem jim byl milý?" Ale tu jsem narazil na toho pravého! Pán Bůh: „Kam to myslíš? To jsou dneska všechno staré ženské, a rovnou se připrav: pár mužů taky čeká!"
To jsem samozřejmě hned zaprotestoval a poukázal na to, že to musí být omyl, protože o muže jsem nikdy nestál.
„Ne, ne, to já vím," uklidňoval mě nebeský Otec. „To jsou jen ti muži, kterým jsi nasadil parohy!"
Tu na mě vyrazil úzkostný pot a udělalo se mi úplně zle. Když jsem vydávil: „To je přece peklo!", poznamenal Pán Bůh jen lakonicky: „To může být, i to sis poctivě zasloužil." –
Tu jsem se probudil zbrocený potem, srdce se řítilo jak splašené, musel jsem se teprve vzpamatovat, kde jsem: v posteli. Jak jsem byl rád, že to všechno byl jen sen! Co si člověk často nasní za nesmysly, ne, ne, něco takového! –
Trochu jste se s tím čtením natrápili, viďte? Přečtěte si to ještě párkrát, pak to určitě půjde mnohem líp. Váš Franz z Desátého náměstí (Zehntplatz)
Oitza kinnts nuch drauf ua, ob Da die Mådla aa vazeiha werdn, döi schu ålla af Dich wårtn". Dåu wollt i va ih(n wissn, wöiv(ül dåu wårtn. Ea drauf: „Z(ühlt ho i sa niat, owa es is a gånz schöina Auflauf". Glaubts mas, mia is gånz ännasch wuan, ich ho richtigh Herzkloppm kröigt. A klaana Hoffnung ho i nuch ghått, wöi i weita gfräigt ho: „Löiwa Gott, varråut ma nuch, ob döi aa nuch sua gung san wöi dåmals, wöi ich ihnan gout wår". Dåu bin i owa uan Rechtn kumma! Da Herrgott: „Wåu denkstn Du hi? Dees san heint ålls ålte Weiwa, u daß Di glei drauf ei(nstöllst: a påar Månna wårtn aa!"
Dåu ho i natürlich glei protestiat u drauf hi(ngwiesn, daß dees a Irrtum sei mou, waal ich mia aus Månnan nöi woos gmåcht ho.
„Na, naa, dees waaß i schu", håut da Himmlvåta beschwichtigt. „Dees san nua die Månna, diannan woos Du „Hiana" aufgesetzt håst!"
Dåu is ma da Ångstschwaaß kumma u mia is gånz schlecht wuan. Wöi i rausgwürgt ho: „Dees is jå die Höll!", håut da Herrgott nua lakonisch gmaant: „Dees kua schu sei, döi håst Du Dir aa redlich vadöint". –
Dåu bin i schwaaßbådt aufgwåcht, as Herz is gråast wöi varruckt, ich ho mi möin erscht bsinna, wåu i wår: im Bett. Wår ich dåu fråuch, daß dees ålles nua a Traam wår! Woos ma doch oft füa an Bleedsinn zåmmtramt, naa, naa, sua woos! –
Håtts Enk schu a wing plåugn möin mi(tn Lesn, gella? Lest sas hålt nuch a påar Mål, dånn gäihts gwiß v(ül leichta.
Enka Frånz van Zehntplåtz
věta pokračuje na dalším listu ⟶
(z chebského nářečí) Nezapomínejte na své nářečí!
Vageßts enkan Dialekt niat!
Ještě padá sníh, ještě třeská mráz. Přesto jsou už Hromnice – buď klidný, je, ať je jinak jak chce, den už o hodinu delší. A když se pořádně vichří a sněží, ani jaro už není daleko. Přinese-li i svatá Dorota ještě jednou hromadu sněhu – není už daleko ke svatému Matějovi, a ten, jak známo, láme led. Je-li pak svatý Roman jasný a čistý, bude určitě dobrý rok. Rolf Nitsch (1920–1984), chebský spisovatel
Noch fällt der Schnee, noch klirrt der Frost.
Doch schon ist Lichtmeß – sei getrost,
es ist, und sei es sonst wie's mag,
schon eine Stunde länger Tag.
Und wenn es richtig stürmt und schneit,
ist auch der Frühling nicht mehr weit.
Bringt auch die heil'ge Dorothee
noch einmal einen Haufen Schnee –
's ist nicht mehr weit bis Sankt Mattheis,
und der, das weiß man, bricht das Eis.
Ist dann Sankt Roman hell und klar,
gibt es bestimmt ein gutes Jahr.
Rolf Nitsch (1920-1984), Egerländer Schriftsteller
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Nic na tomto světě není dokonalé, tak zní stará lidová moudrost. Ukážou-li se informace a podklady při přípravě knihy jako chybné, jsou nesprávné údaje v textu nevyhnutelným následkem, který vyžaduje opravu. Tohoto důsledku bohužel neušetřila ani naše vlastivědná kniha „Schlaggenwald – einst kaiserlich freie Bergstadt im Egerland" („Horní Slavkov – kdysi císařské svobodné horní město v Chebsku"), vydaná v září 1991.
Po jazykové stránce je bez výtky, věcně je však třeba uvést na pravou míru několik údajů. Na stranách:
– 86, oddíl „Wolfshof" (Vlčí dvůr), ve 2. odstavci nahradit text od „letzten Jahren" po „Nach 1945" tímto: „ve třicátých letech rodiny Langhammer, Peter, Köhler a hajný Fischer, od roku 1943 do 1946 rodina Aloise Bräuera (městský zahradník; potom)"; – 129, Naši židovští spoluobčané, v posledním jmenném úseku nahradit „Weidl" za „Weill"; – 235, v pravém sloupci dole u „Strumpffabrik" (punčochárna) změnit jméno na „Wölfel"; – 266, u vyobrazení dole „Nepomukův most s Pluhovým domem": umělec umístil postavu sv. Jana Nepomuckého na pravou stranu mostu místo na levou. Kdo si toho všiml? – 302, v 6. řádku shora u „katecheta Rudolf Schmitt" změnit rok narození na „1879"; – 349, u „Elias Dollhopf" změnit rok narození na „1703"
Nichts auf dieser Welt ist vollkommen, so lautet eine alte Volksweisheit. Erweisen sich Informationen und Unterlagen bei der Vorbereitung eines Buches als fehlerhaft, so sind unrichtige Angaben im Text die unabwendbare Folge, die einer Korrektur bedürfen. Von dieser Konsequenz bleibt auch unser Heimatbuch „Schlaggenwald – einst kaiserlich freie Bergstadt im Egerland", erschienen im September 1991, leider nicht verschont.
In der sprachlichen Fassung ohne Tadel, lassen sich sachlich einige Ausführungen richtigstellen. Auf den Seiten
– 86, Abschnitt „Wolfshof", im 2. Absatz den Text ersetzen von „letzten Jahren" bis „Nach 1945" durch: „dreißiger Jahren die Familien Langhammer, Peter, Köhler und Förster Fischer, von 1943 bis 1946 die Familie Alois Bräuer (Stadtgärtner; dann)";
– 129, Unsere jüdischen Mitbürger, im letzten Namensabschnitt ersetzen „Weidl" durch „Weill";
– 235, in der rechten Spalte, unten, bei „Strumpffabrik" den Namen ändern in „Wölfel";
– 266, bei der Abbildung unten „Nepomuk-Brücke mit Pflughaus": Der Künstler hat die Figur des hl. Nepomuk auf die rechte, statt auf die linke Brückenseite gesetzt. Wer hat es bemerkt?
– 302, in der 6. Zeile von oben bei „Katechet Rudolf Schmitt das Geburtsjahr ändern in „1879";
– 349, bei „Elias Dollhopf" das Geburtsjahr ändern in „1703"
Oproti fotografii ve vlastivědné knize na straně 89 (nahoře) ukazuje snímek pozdějšího data vynikajícím způsobem zrenovovanou hrázděnou stavbu.
[Foto] V popředí vidíme manželku hajného Fischera v rozhovoru se známými a několik zeleninových záhonů. Naše krajanka Marianne Lemmer, rozená Riedl, snímek poskytla.
Podrobně k tomu vypráví:
Můj nevlastní otec, hornoslavkovský Bräuer Lois, se po delším pobytu v Žatecku (Saazer Land) roku 1943 vrátil zpět do svého rodného města, neboť od svého starého přítele, obecního tajemníka Toniho Hofmanna, dostal nabídku na místo městského zahradníka a byt na Wolfshofu (Vlčím dvoře), který v té době stál prázdný. Hajný Fischer, který tam předtím bydlel se svou ženou, byl povolán do válečné služby; jeho žena se vrátila do Karlových Varů (Karlsbad). Moji rodiče a já jsme byli od dubna 1943 až do vyhnání posledními obyvateli Wolfshofu.
Můj nevlastní otec pěstoval zeleninu a jahody a každý rok si vytvořil nádherný květinový ráj. Stará stodola (ve vlastivědné knize ještě rozpoznatelná) už za našich časů nestála. Před usedlostí stál pěkný domek nad studnou s nádherně svěžím pramenem. Celá zahrada byla oplocena, sám dům světle omítnutý a staré hrázdění pěkně vypracované. Dne 29. září 1946 jsme Wolfshof v dobrém stavu (museli) opustit. Ani ten už dávno neexistuje!
Pozn. red.: Při našich klukovských toulkách směrem k Zeche, ke Stříbrnému potoku (Silberbach) a Reinbachu nebo ke Granitzerlochu jsme vždy znovu procházeli kolem tehdy úhledného Wolfshofu. Do samotného dvora, který stál tak osaměle a skrytě nad Stöllerlwaldem, jsme nikdy nevstoupili. My kluci jsme měli jistou ostýchavost, proč nevím. Nějak nám tam nebylo tak docela hej, z dnešního pohledu jistě pošetilé a směšné. Ale bylo to prostě tak.
Děkujeme také paní Friedě Lerch, která jako Lokťanka vede v EHB kartotéku narozenin, za její užitečné informace. Tato přítelkyně domoviny strávila ve třicátých letech své letní prázdniny u rodiny Franze Langhammera na Wolfshofu. F.P.
Gegenüber dem Foto im Heimatbuch auf Seite 89 (oben) zeigt das Bild späteren Datums einen ausgezeichnet renovierten Fachwerkbau.
[Foto] Im Vordergrund sehen wir die Ehefrau von Förster Fischer im Gespräch mit Bekannten und einige Gemüsebeete. Unsere Lmn. Marianne Lemmer geb. Riedl, stellte das Foto zur Verfügung.
Sie berichtet dazu im einzelnen:
Mein Stiefvater, der Schlaggenwalder Bräuer Lois, kehrte nach einem längeren Aufenthalt im Saazer Land 1943 wieder in seine Heimatstadt zurück, da er von seinem alten Freund, dem Gemeindesekretär Toni Hofmann, ein Angebot als Stadtgärtner und eine Wohnung am Wolfshof bekommen hatte, der zu dieser Zeit leerstand. Förster Fischer, der zuvor mit seiner Frau dort gewohnt hatte, war zum Kriegsdienst eingezogen worden; seine Frau ging nach Karlsbad zurück. Meine Eltern und ich waren ab April 1943 bis zur Vertreibung die letzten Bewohner am Wolfshof.
Mein Stiefvater baute Gemüse und Erdbeeren an und schuf sich jedes Jahr ein wundervolles Blumenparadies. Die alte Scheune (im Heimatbuch noch zu erkennen) war schon zu unserer Zeit nicht mehr vorhanden. Vor dem Anwesen stand ein schönes Brunnenhaus mit einer herrlich frischen Quelle. Der ganze Garten war umzäunt, das Haus selbst hell verputzt und das alte Fachwerk gut herausgearbeitet. Am 29. September 1946 haben wir den Wolfshof in gutem Zustand verlassen (müssen). Auch ihn gibt es schon längst nicht mehr!
Anm. d. Red.: Bei unseren jugendlichen Streifzügen in Richtung der Zech, des Silber- und Reinbaches oder zum Granitzerloch sind wir immer wieder am damals schmucken Wolfshof vorbeigekommen. Den Hof selbst, der so allein und verschwiegen oberhalb des Stöllerlwaldes stand, haben wir nie betreten. Wir Buben hatten eine gewisse Scheu, warum weiß ich nicht. Irgendwie schien es uns dort nicht ganz geheuer, aus heutiger Sicht sicherlich albern und lächerlich. Aber es war nun einmal so.
Wir danken auch Frau Frieda Lerch, die als Elbogenerin die Geburtstagskartei im EHB führt, für ihre zweckdienlichen Hinweise. Die Heimatfreundin hat in den dreißiger Jahren ihre Sommerferien bei der Familie Franz Langhammer am Wolfshof verbracht.
F.P.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.