V zimě 1938/39 se personál firmy punčochárna Gustav Wölfel, ležící nad porcelánkou Sommer & Matschak při silnici na Krásno (Schönfeld), postavil fotografovi ke skupinovému snímku.
[Foto] Osoby zleva: Hilde Vetana (Hub), Erna Lochschmidt (Obere Gasse), Anna Pöttig (Leßnitzgasse; ta snímek poskytla), Maria Albert (Obere Gasse/filiálka Konsumu), Babette Wölfel, choť majitele firmy, za ní Ernst Wölfel, syn. V pozadí protékala Stoka (Flutbach), pěšina vedla kolem zarostlých zbytků zdí Červeného dvora (Roter Hof) k Jahnheimu. Jako každý rok napadlo i tehdy mnoho sněhu.
Im Winter 1938/39 stellte sich das Firmenpersonal der Strumpffabrik Gustav Wölfel, oberhalb der Porzellanfabrik Sommer & Matschak an der Straße nach Schönfeld gelegen, dem Fotografen zum Gruppenbild.
[Foto] Die Personen v.l.: Hilde Vetana (Hub), Erna Lochschmidt (Obere Gasse), Anna Pöttig (Leßnitzgasse; sie stellte das Foto zur Verfügung), Maria Albert (Obere Gasse/Konsum-Filiale), Babette Wölfel, Gattin des Firmeninhabers, dahinter Ernst Wölfel, Sohn. Im Hintergrund floß der Flutbach vorbei, ein Fußweg führte an den überwachsenen Mauerresten des Roten Hofes vorüber zum Jahnheim. Wie in jedem Jahr, war auch damals viel Schnee gefallen.
Ostrý západní vítr to byl, který od Slavkovského lesa (Kaiserwald) hnal jemný sníh přes širou, holou pláň k městu ležícímu v údolním zářezu, vháněl jej do úvozu „Huhlnweegh", pěchoval a v dlouze klenutých, bizarních závějích jej vršil do výše metrů. Tehdy nebylo z Nádražní ulice směrem k Florianu, Langmaalu či ke Schödlhofu žádné projití.
Než se obcí přidělení odhazovači sněhu pustili do bílých mas, sloužil nám, klukům, téměř zavátý úvoz jako ideální zimní dobrodružné hřiště. Vyzbrojili jsme se domácími lopatami na uhlí, hloubili chodby, vykopávali jeskyně, za soumraku zapalovali oharky svíček a vytvářeli tak v labyrintu téměř romanticky kouzelnou atmosféru. Jakmile však nastala obleva, byla za pár dní celá ta nádhera pryč.
Než k tomu ale došlo, využívali jsme příležitosti ke skákání do závějí (Windwahnspringen). Travnatá plocha nahoře nesla většinou jen dost tenkou sněhovou pokrývku, což byl předpoklad pro dobrý rozběh k dalekému skoku. Přistání těsně před „propastí" bylo přitom to nejlepší a zajišťovalo hluboké zaboření. Kdo skočil příliš daleko, prolomil hranu a náhle se ocitl dole. Při dobrém doskoku se člověk zabořil až po břicho do sněhu, dostat se ven pak bylo dost namáhavé. Skutečný mistrovský skok se povedl Joslovi. Na jeho smůlu měl tehdy na sobě krátké, hrubé holínky, které by pojaly ještě mnohem silnější lýtka, než byla ta jeho.
A tak se stalo, co se stát muselo: jedna holínka zůstala dobrého půl metru hluboko ve sněhu a milý Josl stál jako čáp s pokrčenou nohou vedle a čekal, zatímco my ostatní jsme se pilně prohrabovali a po pěkné chvíli vynesli na světlo obuv naplněnou sněhem.
V úvozu „Huhlnweegh" se zbytky sněhu držely dlouho do jara. Dnes jeho průběh sleduje spojovací silnice ze starého jádra města nahoru k novému sídlišti. Závěje už asi nejsou. F.P.
Der scharfe Westwind war es, der vom Kaiserwald her den feinen Schnee über die weite, kahle Fläche gegen die im Taleinschnitt gelegene Stadt trieb, ihn in den „Huhlnweegh" wehte, preßte und in langgeschwungenen, bizarren Schneewehen meterhoch auftürmte. Da gab es von der Bahnhofstraße her in Richtung Florian, Langmaal oder zum Schödlhof kein Durchkommen mehr.
Bevor die von der Gemeinde eingeteilten Schneeschaufler den weißen Massen zu Leibe rückten, diente der beinahe zugewehte Hohlweg uns Buben als idealer winterlicher Abenteuerspielplatz. Wir bewaffneten uns mit den häuslichen Kohlenschaufeln, gruben Gänge, schachteten Höhlen aus, steckten in der Dämmerung Kerzenstummel an und schufen so im Labyrinth eine fast romantisch-zauberhafte Atmosphäre. Setzte jedoch Tauwetter ein, war schon in wenigen Tagen die ganze Pracht vorbei.
Bevor es aber soweit kam, nutzten wir die Gelegenheit zum Windwahnspringen. Die Wiesenfläche oben trug meistens nur eine recht dünne Schneedecke, eine Voraussetzung für einen guten Anlauf zum weiten Sprung. Eine Landung knapp vor dem „Abgrund" bot dabei das Optimale und sicherte ein tiefes Einsinken. Wer zu weit sprang, brach die Kante und fand sich abrupt unten wieder. Bei gutem Einsprung versank man bis zum Bauch im Schnee, ein Herauskommen gestaltete sich dann recht mühevoll. Ein wahrer Meistersprung gelang dem Josl. Zu seinem Pech trug er damals kurze, derbe Stieferl, die noch weit stärkeren Wadeln Platz geboten hätten als den seinen.
So kam es auch, wie es kommen mußte: Ein Stiefel blieb einen guten halben Meter tief im Schnee zurück, und der liebe Josl stand, gleich einem Storch, mit angezogenem Bein wartend daneben, während wir anderen emsig drauflos wühlten und das Schuhwerk nach einer guten Weile schneegefüllt wieder zutage förderten.
Im „Huhlnweegh" hielten sich Schneereste bis weit in das Frühjahr hinein. Heute folgt seinem Verlauf die Verbindungsstraße vom alten Stadtkern hinauf zur neuen Siedlung. Schneewehen gibt es wohl keine mehr.
F.P.
Vyhnankyně trpěla stýskáním po domově...
Nové přátele jsem tu snad našla, leč štěstí nikde ne. Mé srdce po domově prahne a vrátit se už nemůže.
Ve dne, v noci, každou hodinu mě volá vzdálený hlas a zdraví mě ústy domova, jak kdysi zpívávala máma.
Sama jdu světem a nikde nenacházím klid. Širá, modrá nebeská klenba mou touhu přikrývá.
Christine Langer, †1967
Eine Vertriebene litt unter Heimweh ...
Wohl fand ich neue Freunde hier,
doch nirgends fand ich Glück.
Mein Herz sehnt nach der Heimat sich
und kann nie mehr zurück.
Bei Tag, bei Nacht, zu jeder Stund'
ruft mich ein ferner Klang
und grüßt mich mit der Heimat Mund,
wie einst die Mutter sang.
Ich gehe einsam durch die Welt,
und nirgends find' ich Ruh'.
Das weite, blaue Himmelszelt
deckt meine Sehnsucht zu.
Christine Langer, †1967
věta pokračuje na dalším listu ⟶
(z chebského nářečí) Když člověk o masopustu prohýří skoro celou noc a teprve časně ráno unavený a nevyspalý padne do postele, může se mu pak přihodit, že má ještě úzkostný sen. Takový zlý sen jsem nedávno jednou měl. Ten hned tak nezapomenu. Snad se mi trochu uleví, když vám ho vypovím.
Zdálo se mi totiž doopravdy, že jsem umřel. Zní to sice podivně, ale to mě zas tak nerozrušilo; o to víc ale to, co přišlo potom.
Zprvu bylo všechno tak, jak jsem si to představoval. U nebeské brány byl pořádný nával. Ale co, měl jsem přece čas. Když jsem přišel na řadu, nahlédl svatý Petr do své tlusté knížky, kde je zaznamenáno všechno, co jsme na zemi tak páchali. Sotva si kousek přečetl, ostře se na mě podíval a řekl, že jsem hodně těžký případ a že rozhodnutí, zda nebe nebo peklo, může padnout jen u nejvyšší instance. Nato přišel anděl a odvedl mě k Pánu Bohu.
Servus, císaři, pomyslel jsem si. Jak si dovedete představit, byl jsem tam pěkně nesvůj. Nebeský Otec se na mě chvíli díval svýma dobrýma očima a pak řekl: „Ano, co s tebou jen mám dělat? Má přikázání jsi jakžtakž dodržoval, ale u šestého přikázání to vázne. S první ženou ses nechal rozvést a u druhé jsi taky zaběhl vedle."
To jsem se sice lekl, ale pak jsem si pomyslel: drzé čelo předmět a útok je nejlepší obrana. Aby nebylo všechno ztraceno, podíval jsem se na Pána Boha upřímně a řekl: „Milý Bože, mou první svatbou jsi i ty tak trochu vinen. Byl jsem tehdy mladý a hloupý a slepý samou láskou a teprve potom jsem si všiml, že se k sobě vůbec nehodíme. Mohl jsi mi přece předem otevřít oči, pak bych do toho nespadl."
Viděl jsem, že mé argumenty nebeskému otci nebyly lhostejné, protože na to poznamenal: „Tak dobrá, ta historie ještě spadá pod amnestii mládí. Ale pořád jsou tu ještě ty mnohé jiné dívky a taky ženy, kterým jsi popletl hlavu a dělal naděje!"
Hned jsem se zase bránil: „Ano, ty milý Bože, i tím nejsi tak docela nevinen. Konec konců jsi stvořil Evu se všemi jejími půvaby a svůdnickým uměním. Je to přece velký kompliment pro tebe, když my muži těm půvabům pořád podléháme! Kdyby ses při stvoření Evy tolik nevytáhl, nebyla by pro nás pokušení tak veliká!" I tenhle úder seděl. Pán Bůh se na mě zamyšleně zadíval a pak přiznal: „Z téhle strany jsem to ještě vůbec neviděl. Co se mě týče, odpouštím ti.
Wenn ma in Fåsching fåst die gånza Nåcht durchgmåcht håut u erscht fröih möid u üwanachtig ins Bett föllt, dånn kuas aan fei påssian, daß ma danåuch aa nuch an Ångsttraam håut. Sua ran Ålptraam ho i neilich amål ghått. Dian wiari niat sua schnell vagessn. Vielleicht wiad ma a wing leichta, wenn ich nan Enk daz(ühl.
Dåu håut ma doch wirklich traamt, daß i gsturbm bin. Es häiat si zwår merkwürdig ua, owa dees håut mi fei niat weita aufgregt; um sua mäiha dees, woos danåuch kumma is.
Zunächst wår ålles sua, wöi i mas vüagstöllt ho. Am Himmlståua wår a ziemlicha Åndrång. Owa woos solls, i ho ja Zeit ghått. Wöi i ua da Reih wår, håut da Petrus in sei dicks Böichl neigschaut, wåu ålls vazeichnat is, woos mia hålt af da Earn sua gendiat håm. Kaum håut a a wing woos glesn ghått, håut a mich schårf uagschaut u gsågt, daß ich a gånz schwara Fåll bin u die Entscheidung, ob Himml oda Höll, nua va da häichstn Instanz troffm wean kua. Dåudrauf is a Engl kumma, dea mich zan Herrgott bråcht håut.
Servus, Kaiser, ho a ma denkt. Wöids Enk vüastölln kinnts, wår i dåu gånz schöi dahoost. Da Himmlvåta håut mi mit seina goutn Augn a Waal uagschaut u dånn gsågt: „Jå, woos måch i denn mit Dir? Du håst jå meine Gebote sua einighamåßn ei(nghåltn, owa ban 6. Gebot, dåu happats schwaa. Va da erschtn Frau håst Di scheidn låua u ba da zweitn bist aa danebm nausgånga".
Dåu wår i schu daschrockn, owa dånn ho i ma denkt, Frechheit siegt u Ångriff is die beste Vateidigung. Damit niat ålls valåuan is, ho i an Herrgott treiherzig uagschaut u gsågt: „Löiwa Gott, ua meina erschtn Heiat bist Du aa a wing schuld. Ich wår damåls jung u dumm u blind va lauta Löib u ho erscht danåuch gmiarkt, daß mia hålt gåua niat zåmmpassn. Du häist ma doch vuahea die Augn öffna kinna, dånn war i niat neidäppt".
Ich ho gseah, daß meine Arghamenta an Himmldada niat gleichg(ültig glaut håm, waal a drauf gmaant håut: „Ålso gout, döi Gschicht föllt nuch unta die Jugendamnestie. Dåu san owa imma nuch döi v(üln ånnan Mådla u aa Weiwa, diannan Du an Kuap vadraht u Hoffnungen gmåcht håst!"
Dåu ho i mi glei wieda za Wehr gsetzt: „Jå Du löiwa Gott, aa dåu drua bist Du niat gånz unschuldig. Schließlich håst Du die Eva gschåffm, mit åll ihrn Reizn u Verführungskünstn. Dees is doch a gråuß Kompliment füa Dich, wenn mia Månna dian Reizn imma wieda untaliegn! Häist hålt bei da Erschåffung va da Eva niat gåua sua auftrumpft, dånn waarn füa uns die Vasuchungan niat gånz sua gråuß!" Aa dea Hieb håut gsessn. Da Herrgott håut mi nåchdenklich betråcht u dånn zougebm: „Va dera Seitn ho i dees nuch gåua niat gseah. Woos mich uagäiht, sua vazeiha Da.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.