Když v neděli 8. září skončilo krajanské setkání 2002 v Auerbachu v Horní Falci, uskutečnili jsme, můj přítel a já, svůj záměr využít dlouhé cesty, kterou jsme až sem urazili, a podniknout také zajížďku do staré domoviny.
Přechod hranice u Waldsassenu a další jízda přes Cheb (Eger) a Loket (Elbogen) proběhly za nádherného počasí bez potíží. Když jsme si za časného večera chtěli pronajmout pokoj k přenocování v teprve nedávno zrenovovaném hotelu „U Karkulky" („Zum Rotkäppchen"), dříve „U červeného vola" („Zum roten Ochsen"), narazili jsme na potíže. Řídil jsem se údaji z Heimatbriefu z června/července 2002 a chtěl jsem si je, zvědavý jak jsem byl, ověřit na místě. Každopádně dodnes nevím, zda nám nerozuměli, nebo rozumět nechtěli! (Později nám bylo vysvětleno, že jsme se ptali v pivnici v přízemí, a ne, jak by bylo správné, v prvním patře.) Proč nám nedali potřebnou radu? (Na tento zjevný nedostatek komunikace si už stěžovalo více krajanů. Pozn. red.)
Po tomto nezdaru jsme se, jako už několikrát předtím, vydali do bývalé Nádražní ulice a hned v domě č. 326 (Gröschl/Reinhold) jsme dostali kýžené ubytování: nocleh uspokojivý s vydatnou snídaní, za mírnou cenu; parkování v uzavřeném dvoře. No prosím!
Ještě jsme měli žízeň a stůj co stůj jsme si chtěli něčeho dopřát ve „Volu". Bylo tak kolem půl deváté večer, opět v pivnici. Za pultem stál docela mladý muž, několik Čechů hrálo karty. Měl jsem chuť na skleničku červeného vína. Výčepní zřejmě neuměl německy, ukazoval nám několik lahví kořalky nebo likéru, až jsem po dlouhém dohadování prostě objednal dvě piva. To pak vyšlo. Ale pět minut před devátou byl konec! Posunky a ukazováním na hodiny nám dal najevo, že chce zavírat. Při odchodu jsem zahlédl letmo známou hostinskou; seděla v koutě a byla zabraná do hovoru. Rozmrzeni tak brzkou zavírací hodinou jsme vyšli ven.
Na dolním náměstí mě zaujalo množství aut – mohlo jich být dvacet i více –, která tam parkovala trvale, i přes den. Lámali jsme si hlavu, kde všichni ti lidé jsou.
Poté jsme se procházeli po náměstí a u „Café Reinhold" jsme zpozorovali světlo. Ve dvou velkých oknech stálo: BAR. Po krátkém zaváhání jsme vešli. Hosté, samí mladí lidé, hráli „dart" (házecí hru), obsluhovali hrací skříň puštěnou naplno; v jednom koutě běžel film s Mickey Mousem. Přívětivý hostinský nám přinesl sklenice dobrého českého piva. Měli jsme štěstí a dali se do řeči s rodilým, zjevně v domovině zůstalým Němcem jménem Rudl Egerer z Gänsdörflu, který se ještě dobře uměl vyjadřovat naším nářečím. Ve 23 hodin hostinský otevřel dveře a vyzval k opuštění lokálu. Dlouhá, událostmi nabitá neděle se tak na domácí půdě chýlila ke konci.
Pondělí, teplý pozdně letní den, nás nejprve zavedlo do obcí Kohlhau a Schneidmühl. Do těchto míst mě mé vzpomínky obzvláště táhnou, neboť tam jsem jako voják zažil konec druhé světové války. Poté jsme pokračovali k obci Andělská Hora (Engelhaus) s její působivou zříceninou hradu na výrazném sopečném kuželu a na několik hodin opět do lázeňského města Karlovy Vary (Karlsbad). V následujících dnech byly na programu krátké návštěvy zrestaurovaného a pozoruhodného zámku Bečov (Petschau) a zajížďky do Toužimi (Theusing) a ke klášteru Teplá (Tepl), kde jsem se několik dní nacházel v americkém zajetí. V samotném rodném městě Horní Slavkov (Schlaggenwald), kde jsem chtěl potkat i známé v novém sídlišti, jsme zamířili ke hřbitovu a kostelu sv. Jiří. Na jižní straně chrámu umožnil průzor v jednom z velkých kostelních oken pár pohledů dovnitř. Od mé zprávy v Heimatbriefu 5/2002 se, pokud lze poznat, něco změnilo: bylo uklizeno. (Jiní návštěvníci hlásí, že kostelní prostor je vymeten do čista a boční oltáře jsou odstraněny. I nepořádek v sakristii je odklizen. Pozn. red.) Co se tam plánuje? –
[Foto] Obě budovy č. p. 211 (Gareis/Schröck) a č. p. 497 (Pflughaus) v září 2002. Foto poskytl krajan Josef Hahn.
V novém muzeu na bývalé Hlavní ulici (dnes: Pluhová ulice = Pflughausgasse) v budově č. 211 (hostinec Georg Gareis/Emma Schröck), zvenčí i zevnitř zdařile zrenovované, lze za nízké vstupné zhlédnout leccos zajímavého z hornické doby, jako minerály, přístroje, nářadí, výrobky z porcelánu, historické dokumenty. Prapor c. a k. střeleckého spolku Horní Slavkov vede k zamyšlení. V horním patře přitahuje pozornost pěkný hodinový stroj ve skleněné skříni, který řídí ručičky hodin ve věžičce na střeše a odbíjení zvonu. V přízemí se nacházejí kancelář, prodejna cínových předmětů a replika „měšťanské černé kuchyně" (prastaré začouzené kuchyně). Vyobrazení budovy přináší Heimatbrief 5/2001.
Další výlet, tentokrát do Krušných hor (Keilberg = Klínovec), pak kvůli špatnému počasí skončil už v Nejdku (Neudek).
Ještě několik poznámek: Stravovali jsme se v hotelu „Aktus" v Lokti. Když už jsme byli ve starém okresním městě, nechali jsme si ukázat prázdninové byty, na které upozorňuje inzerát na zadní straně EHB 4/2002. Tato ubytování lze doporučit, údaje odpovídají. – Zdá se, že vyklizený pozemek „Schmieger-Schneider/Bräutigam" naproti „Volu" se upravuje jako další parkoviště. Natankovat osobní auto je možné i v Horním Slavkově nad železničním mostem směrem na Krásno (Schönfeld). Platba v korunách, ale i novou měnu euro téměř všude v pohraničí rádi přijímají (28 Kč za jedno euro).
Zde má zpráva končí. S mnoha novými dojmy ze staré domoviny, ale i s nezkalenými vzpomínkami na náš život ve starém horním městě a jeho okolí jsme nastoupili dlouhou zpáteční cestu. A pochybnosti o opakování takových „cest domů" se ve věku přes osmdesát let nezdají vůbec tak liché.
Ve staré sounáležitosti Váš Josef Roth
Als das Heimattreffen 2002 in Auerbach i.d.Opf. am Sonntag, den 8. September zu Ende gegangen war, setzten wir, mein Freund und ich, unsere Absicht in die Tat um, die bisher weite Anreise zu nützen und auch einen Abstecher in die alte Heimat zu unternehmen.
Der Grenzübertritt bei Waldsassen und die Weiterfahrt über Eger und Elbogen verliefen bei herrlichem Wetter ohne Probleme. Als wir am frühen Abend im erst unlängst renovierten Hotel „U Karkulky" („Zum Rotkäppchen"), früher „Zum roten Ochsen", Zimmer zum Übernachten mieten wollten, bekamen wir Schwierigkeiten. Ich hatte mich nach den Angaben im Heimatbrief Juni/ Juli 2002 gerichtet und wollte diese, neugierig wie ich war, vor Ort überprüfen. Jedenfalls weiß ich bis heute nicht, ob man uns nicht verstehen konnte oder wollte! (Später wurden wir aufgeklärt, daß wir im Bierlokal im Parterre und nicht, wie es richtig gewesen wäre, im ersten Stock gefragt hatten.) Warum gab man uns nicht den erforderlichen Hinweis? (Über diese offensichtlich fehlende Kommunikation haben sich schon mehrere Landsleute beklagt. Anm. d. Red.)
Nach diesem Fehlschlag begaben wir uns, wie schon mehrmals vorher, in die frühere Bahnhofstraße und erhielten sogleich im Haus Nr. 326 (Gröschl/Reinhold) das gewünschte Quartier: Übernachtung zufriedenstellend mit reichlichem Frühstück, zu mäßigem Preis; Parken im abgeschlossenen Hofraum. Na also!
Wir waren noch durstig und wollten partout im „Ochsen" noch etwas zu uns nehmen. Es war so gegen 20.30 Uhr, wieder in der Bierstube. Ein ganz junger Mann stand hinter der Theke, einige Tschechen spielten Karten. Mein Sinn stand nach einem Glas Rotwein. Der Schankkellner verstand wohl kein Deutsch, zeigte uns einige Flaschen Schnaps oder Likör, bis ich nach langem Hin und Her einfach zwei Bier bestellte. Das klappte dann. Aber fünf Minuten vor 21.00 Uhr war Schluß! Mit Handzeichen und Fingerzeigen auf die Uhr bedeutete er uns, daß er Feierabend machen wollte. Beim Gehen bemerkte ich die mir flüchtig bekannte Wirtin; sie saß in einer Ecke und war in ein Gespräch vertieft. Verstimmt ob der frühen „Sperrstunde" gingen wir nach draußen.
Auf dem unteren Marktplatz fielen mir die vielen Autos auf – es mögen zwanzig oder mehr gewesen sein, die dort ständig, auch tagsüber, parkten. Wir rätselten, wo die ganzen Leute waren.
Anschließend schlenderten wir über den Markt und bemerkten beim „Café Reinhold" Licht. In zwei großen Fenstern war zu lesen: BAR. Nach kurzem Zögern gingen wir hinein. Die Gäste, lauter junge Leute, spielten „Dart" (ein Wurfspiel), bedienten eine Musikbox mit Überlautstärke; in einer Ecke lief ein Micky-Maus-Film. Ein freundlicher Wirt brachte uns Gläser guten böhmischen Bieres. Wir hatten Glück und kamen mit einem gebürtigen, offenbar heimatverbliebenen Deutschen namens Rudl Egerer vom Gänsdörfl ins Gespräch, der sich noch gut in unserem Dialekt ausdrücken konnte. Um 23.00 Uhr öffnete der Wirt die Türen und forderte zum Verlassen des Lokals auf. Ein langer, ereignisreicher Sonntag ging nun auf heimatlichem Boden zu Ende.
Der Montag, ein warmer Spätsommertag, führte uns zunächst in die Orte Kohlhau und Schneidmühl. In diese Gegend ziehen mich meine Erinnerungen besonders hin, denn dort erlebte ich als Soldat das Ende des Zweiten Weltkrieges. Danach ging es weiter zur Ortschaft Engelhaus mit seiner beeindruckenden Burgruine am markanten Vulkankegel und für einige Stunden wieder in die Bäderstadt Karlsbad. In den nächsten Tagen standen Kurzbesuche des restaurierten und sehenswerten Schlosses Petschau und Abstecher nach Theusing und zum Stift Tepl, wo ich mich einige Tage in amerikanischer Gefangenschaft befand, auf dem Programm. In der Heimatstadt Schlaggenwald selbst, wo ich auch Bekannte in der neuen Siedlung treffen wollte, strebten wir dem Friedhof und der St.-Georgs-Kirche zu. Auf der Südseite des Gotteshauses gewährte ein Guckloch in einem der großen Kirchenfenster ein paar Blicke in das Innere. Seit meinem Bericht im Heimatbrief 5/2002 hat sich, soweit erkennbar, etwas verändert: Es wurde aufgeräumt. (Andere Besucher berichten, daß der Kirchenraum besenrein gekehrt ist und die Seitenaltäre entfernt sind. Auch das Durcheinander in der Sakristei ist beseitigt. Anm. d. Red.) Was wird da geplant? –
[Foto] Die beiden Gebäude Hs-Nr. 211 (Gareis/Schröck) und Hs-Nr. 497 (Pflughaus) im September 2002. Das Foto stellte Lm. Josef Hahn zur Verfügung.
Im neuen Museum an der früheren Hauptstraße (heute: Pluhová ulice = Pflughausgasse) im Gebäude Nr. 211 (Wirtshaus Georg Gareis/Emma Schröck), innen wie außen gekonnt renoviert, ist gegen geringen Eintritt so manch Interessantes aus der Bergbauzeit, wie Mineralien, Geräte, Werkzeuge, sind Erzeugnisse aus Porzellan, historische Dokumente zu besichtigen. Eine Fahne des k.u.k. Schützenvereins Schlaggenwald stimmt nachdenklich. Im oberen Stockwerk zieht ein ansehnliches Uhrwerk im Glasgehäuse die Aufmerksamkeit auf sich, das die Uhrzeiger im Dachtürmchen und den Glockenschlag steuert. Im Erdgeschoß befinden sich Büro, Verkaufsraum für Zinngegenstände und der Nachbau einer „bürgerlich schwarzen Küche" (uralte Rußküche). Eine Abbildung des Gebäudes zeigt der Heimatbrief 5/2001.
Eine weitere Fahrt, diesmal ins Erzgebirge (Keilberg) endete dann wegen schlechter Witterung bereits in Neudek.
Noch einige Anmerkungen: Die Mahlzeiten nahmen wir im Hotel „Aktus" in Elbogen ein. Einmal in der alten Kreisstadt, ließen wir uns die Ferienwohnungen zeigen, auf die im Inserat des EHB 4/2002 Rückseite hingewiesen wird. Diese Quartiere sind empfehlenswert, die Angaben sind zutreffend. – Es hat den Anschein, als ob das abgeräumte Grundstück „Schmieger-Schneider/Bräutigam" gegenüber dem „Ochsen" als zusätzlicher Parkplatz hergerichtet wird. Tanken des Pkw ist auch in Schlaggenwald oberhalb der Bahnbrücke in Richtung Schönfeld möglich. Bezahlung in Kronen, auch die neue Euro-Währung wird fast überall im Grenzland gerne angenommen (28 Kc für einen Euro).
Hier endet mein Bericht. Mit vielen neuen Eindrücken aus der alten Heimat, aber auch eingedenk ungetrübter Erinnerungen an unser Leben in der alten Bergstadt und ihrer Umgebung traten wir die lange Rückreise an. Und die Zweifel an einer Wiederholung solcher „Heimreisen" erscheinen bei einem Alter von über achtzig Jahren gar nicht so abwegig.
In alter Verbundenheit
Euer Josef Roth
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Krajané! Heimatbrief, setkání na Sudetoněmeckém dni a v patronátním městě nás vyhnance z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a okolí pevně drží pohromadě. Díky tomu zůstávají vzpomínky na náš nezapomenutelný domov živé a my zůstáváme věrně spojeni!
Landsleute! Heimatbrief, das Treffen beim Sudetendeutschen Tag und in der Patenstadt halten uns Vertriebene aus Schlaggenwald und Umgebung fest zusammen. Dadurch bleiben die Erinnerungen an unsere unvergeßliche Heimat lebendig und wir in Treue verbunden!
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.