⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Osud Horního Slavkova po vyhnání jeho obyvatel v roce 1945

Horní Slavkov jako farní obvod zahrnoval kdysi 12 přifařených míst, z nichž do naší doby ještě 8 vesnic náleželo ke slavkovské faře. Jsou to místa Gfell, Leßnitz, Müllersgrün, Poschitzau, Rabensgrün, Schönwehr, Stirn a Töppeles. Od nepaměti měly tyto vesnice s Horním Slavkovem vřelé styčné body, jež vedly k srdečnému sepětí obyvatel. Půvabné okolí s horami, údolími, vysokými smrkovými lesy a zrcadlícími se rybníky učinilo z Horního Slavkova také oblíbené letovisko, které hostům díky své krajinné kráse, jakož i díky historickým stavbám a přívětivé povaze obyvatel starého horního města zůstalo nezapomenutelné. Z této krásy však dnes už není mnoho vidět. Neboť po vyhnání usedlých obyvatel v osudovém roce 1945 zahájili Češi jako noví páni na příkaz Ruska těžbu uranu. Vrtné věže a šachetní zařízení, obytné bloky a baráky změnily tvář krajiny. Horečnatému hledání tohoto žádaného těžkého kovu padla za oběť pole a louky, líbezná údolí a četné budovy. Jen staré městské jádro zůstalo ve svých podstatných rysech nezměněno. Nucenou pracovní povinností pracovních sil, které se skládaly z Němců, Čechů, Slováků, Maďarů, Poláků, Rusů a cikánů, vzrostl počet obyvatel Horního Slavkova z dřívějších 3000 na přes 12000 osob. Cizí tváře a cizí zvuky dnes ovládají kdysi ryze německé město. Dej Bůh, aby se Horní Slavkov v nepříliš vzdálené době stal opět svobodným horním městem, a to svobodným v nejpravějším smyslu toho slova, aby mohl povolat zpět ony německé lidi, kteří k němu patří a které před 10 lety z něho protiprávně vyhnali.