Dějiny našeho rodného města od Rudiho Marterera

Několik kilometrů jižně od světoznámých lázní Karlovy Vary (Karlsbad) leží v horské kotlině Slavkovského lesa (Kaiserwald) staré horní město Horní Slavkov (Schlaggenwald). Na návrší se tyčí kostel svatého Jiří, který spolu s řadami domů ležícími u jeho paty tvoří malebný pohled. Z ochozu kostelní věže se oku otevírá nádherný rozhled po půvabné krajině, jež na západě ukazuje bájemi opředený Krudum a Špičák (Spitzberg), na severovýchodě zalesněný horský hřbet Vřesoviště (Heide), zatímco k jihovýchodu se rozprostírá pahorkatina.

Zcela daleko na severu ohraničuje obzor modravě se lesknoucí silueta Krušných hor (Erzgebirge). Dobré silnice a železniční trať Loket (Elbogen)–Schönwehr, která na vysokých kamenných obloukových mostech (viaduktech) překonává několik údolních zářezů, zajišťují spojení s okolním světem. Půda, na níž Horní Slavkov stojí, byla kdysi bohatá na cínovou rudu. Vedle toho obsahuje hornina také olovo, měď, stříbro, kobalt, uran a další kovy.

Jak Horní Slavkov přišel ke svému jménu

Cínová ruda sahala až k povrchu země, takže vystupovala na povrch již v náplavách potoků a byla v skromném rozsahu získávána už prvními obyvateli tohoto území, Kelty. Lipský badatel Dr. Schultz uvádí ve své knize „Der Seifenbergbau im Erzgebirge und die Walensagen“ pro to četné důkazy. Přítomnost Keltů dokládají také obětní kameny na Špičáku (Spitzberg), dochované až do naší doby.

Slavkovský les (Kaiserwald), v němž leží stará horní města Horní Slavkov (Schlaggenwald), Krásno (Schönfeld) a Čistá (Lauterbach), byl kolem roku 1100 v držení pánů z Rýzmburka (Riesenburg). Potomek tohoto rodu jménem Schlakko, jemuž patřilo lesní území u Krudumu, zde nechal dolovat rudu. Vznikla osada, kterou na počest svého majitele nazvali Schlakkowald. Z tohoto starého označení pak později vznikl dnešní název Schlaggenwald. První osada, která byla zničena za třicetileté války, se nacházela v lesní části zvané „im Seifen“. Nezávisle na tom se v bočním údolí rozvinula další hornická osada, takzvaná Seifertsgrün, jež představuje nejstarší část pozdějšího městského území Horního Slavkova.

Bohaté nálezy rud přilákaly ze sousedního Bavorska (Bayern), ze Saska (Sachsen) a z Harzu četné horníky, kteří se zde usadili a provozovali hornictví. Tím vznikl také vlastní dialekt slavkovských obyvatel, který se podstatně liší od nářečí Chebanů obvyklého v sousedních vesnicích. S rozkvětem cínového dolování osada rychle rostla.

věta pokračuje na dalším listu ⟶