Rozšíření dolů, technický vrchol a úpadek těžby
...habsburského velmože, Caspar Pflug, roku 1539 otevřel hlavní důl revíru. Byl vyražen k cínové rudní čočce Huber (Huber-Zinnstock), kde podfáral staré dobývky v hloubce 57 sáhů¹⁰. Ke konci 16. století dosáhl délky 5,92 km¹¹; společně s jáchymovskými štolami Barbora (11,5 km) a Daniel (6 km) patřil k největším důlním dílům v Evropě. Není divu, že po těchto nezbytných investicích těžba cínu nejenže zůstala na vysoké úrovni, ale ve čtyřicátých letech 16. století — kdy produkce v Horním Slavkově (Schlaggenwald) vrcholila — za obzvlášť příznivých okolností stoupla až na roční výši 750 t¹².
Konjunktura hornoslavkovského cínového hornictví však byla brzy prudce přerušena. V době šmalkaldské války se Caspar Pflug angažoval jako přední osobnost protihabsburského stavovského povstání. Po jeho porážce mu byl zkonfiskován veškerý pozemkový a důlní majetek. Ze stejných důvodů byly dočasně zabaveny i důlní podíly zahraničních těžařů ze sousedních německých zemí. Následky se projevily okamžitě: útlum hornických prací a prudce zmenšený zájem o český cín. Obnovení právního stavu, povýšení Horního Slavkova a Krásna (Schönfeld) na svobodná královská horní města¹³ k 1. září 1547 a v roce 1551 rovněž povýšení nedaleko ležící hornické osady Čisté (Lauterbach) na horní město¹⁴, však už nedokázaly zájem o investice — především u zámožných norimberských a lipských těžařů — plně obnovit. Královské úřady proto musely usilovat o radikální nápravu. Dne 1. ledna 1548 byl vyhlášen nový královský cínový horní řád (Zinnordnung) pro Horní Slavkov, Krásno a Lauterbach, který pak posloužil jako předloha i při koncipování saských cínových horních řádů v letech 1556 až 1568. Nový řád měl upevnit právní jistotu a řadou výhodných hospodářských opatření podpořit oslabenou hornickou činnost.
Všechna opatření však zůstala bez úspěchu, zvláště když do Českého království v letech 1561 až 1562 udeřila vlna takzvané cenové revoluce. V jejím průběhu začaly rychle stoupat ceny provozních a životních potřeb. Hospodářské zvýhodnění nejdůležitějších důlních provozů tím bylo zpochybněno¹⁵. Od roku 1563 se v českých cínových revírech rok co rok střídaly královské komise, aniž by však měly úspěch. Zdálo se, jako by druhá polovina 16. století přinášela jen nepříznivé události: roku 1567 vyhořelo téměř celé město Horní Slavkov¹⁶, roku 1568 došlo k prvním velkým závalům na dole Huber-Stock a krátce poté i na dole Schnöden-Stock¹⁷, k tomu na počátku sedmdesátých let klesla cena hornoslavkovského cínu až o 40 %¹⁸. Klesala i produkce cínových dolů; v posledních dvou desetiletích 16. století se snížila z ročního průměru 300 t na polovinu¹⁹. Začala fáze úpadku hornické činnosti, která v té době postihla už většinu českých revírů.
Navzdory nepříznivým provozním a hospodářským okolnostem — a snad právě proto — bylo v druhé polovině 16. století v revíru Horní Slavkov–Krásno dosaženo vysoké úrovně technické praxe. V hlavním provozu dolu Huber-Stock se rekonstrukcí starých důlních prací podařilo ložisko tak účelně rozčlenit, že zde mohl být postupně vybudován pro všechny hlavní důlní stavby společný systém těžby, větrání a odvodňování (Bewetterungs- und Entwässerungssystem). Vodorovné osy důlních děl pak podfárala Georgova štola (Georg-Stollen), ražená z dolu Huber-Stock v hloubce 26 sáhů, a pod ní v hloubce 57 sáhů Pflugova štola (Pflug-Stollen), která byla na počátku devadesátých let 16. století na stejné úrovni napojena na štolu Schnöden-Stollen. Pod těmito štolními díly byla ve svislé hloubce 85 sáhů pod povrchem už od poloviny 16. století vytvořena poměrně hustá síť takzvaného sohlstrichu (Sohlstrich) — tedy nejhlubšího dopravního horizontu s funkcí přepravní a větrací. Na jeho úroveň bylo v osmdesátých letech 16. století zavedeno již několik hlavních šachet, které byly vzájemně propojeny. Další šachty byly ještě prohlubovány. Pod sohlstrichem, v celkové svislé hloubce asi 90 sáhů, probíhal horizont zvaný Erbtiefste — nejnižší úroveň odvodňovacích prací. Tato Erbtiefste byla dalším prohlubováním ve staré vodní šachtě (Alt-Wasserschacht) podfárána v hloubce 96 sáhů. Největší hloubka dosažená v hornoslavkovském revíru v 16. století se tak blížila hranici 200 m, což při značně plochém reliéfu terénu představovalo velmi úspěšný výkon. Zároveň byla účelně řešena i důlní technika. Těžbu z celého revíru Horní Slavkov–Krásno soustředili do pěti těžních šachet; centrální větrání, založené na přirozeném tahu vzduchu, provedli tak promyšleně, že podstatná část tohoto systému mohla být používána ještě v 18. a na počátku 19. století. Také pro odvodňování důlních děl byl vybudován systém společný pro většinu hornoslavkovského revíru. Důlní vody byly vodními stroji (Wasserkünste), umístěnými ve staré vodní šachtě a později i na nové vodní šachtě (Neu-Wasserschacht), hloubené od roku 1590, zvedány na úroveň Pflugovy štoly a odváděny do údolí pod Horním Slavkovem. Tento systém byl v polovině 17. století ještě rozšířen o další strojní šachtu v hloubce 195 m²⁰. Přeprava vody k dědičným štolám (Erbstollen) se v druhé polovině 16. století prováděla při čerpání vody již výhradně pomocí pístových čerpadel s klikovým hřídelem. Dvě hlavní čerpadla byla ve staré vodní šachtě nasazena v letech 1552 a 1570, jedno pod druhým, v hloubce 30 a asi 40 sáhů, s vodními koly o průměru asi 7 sáhů. Při nepřetržitém provozu zvedla asi 1900 hl vody za směnu²¹. Kromě nich byly u jam (Gesenke) dědičných štol a ve slepých šachtách v potřebné míře nasazeny vodní stroje s menšími vodními koly, označované jako vodní strojky (Wasserkünstlein), tyčové strojky (Stangkünstlein) a podobně.
Ausbau der Grubenbaue, technischer Höchststand und Niedergang der Förderung
habers eines Grubengebietes, Caspar Pflug, der im Jahre 1539 aufgeschlossene Hauptbau des Reviers. Er wurde zum Huber-Zinnstock getrieben, wo er die alten Baue in einer Teufe von 57 Lachter unterfuhr¹⁰. Ende des 16. Jahrhunderts erreichte er eine Länge von 5,92 km¹¹; zusammen mit den Joachimsthaler Stollen Barbara (11,5 km) und Daniel (6 km) gehörte er zu den größten Grubenbauen in Europa. Kein Wunder, daß nach diesen notwendigen Investitionen die Zinnproduktion nicht nur auf einer bedeutenden Höhe blieb, sondern daß sie in den vierziger Jahren des 16. Jahrhunderts — als die Förderung in Schlaggenwald kulminierte — unter besonders günstigen Umständen bis zu einer Jahreshöhe von 750 t anstieg¹².
Die Konjunktur des Schlaggenwalder Zinnbergbaus wurde jedoch bald jäh unterbrochen. In der Zeit des Schmalkaldischen Krieges engagierte sich Caspar Pflug als führende Persönlichkeit des antihabsburgischen Ständeaufstandes. Nach seiner Niederlage wurde sein ganzes Grund- und Grubeneigentum konfisziert. Aus denselben Gründen wurden zeitweise auch die Grubenanteile der ausländischen Gewerken aus den benachbarten deutschen Ländern beschlagnahmt. Die Folgen zeigten sich unmittelbar: eine Senkung der Bergbauarbeiten und ein jäh verringertes Interesse für böhmisches Zinn. Die Erneuerung des Rechtszustandes, die Erhebung von Schlaggenwald und Schönfeld in die Kategorie der freien königlichen Bergstädte¹³ zum 1. September 1547 und im Jahre 1551 auch die Erhebung der unweit gelegenen Bergsiedlung Lauterbach zur Bergstadt¹⁴, haben jedoch das unterbundene Interesse an Investitionen vor allem der wohlhabenden Nürnberger und Leipziger Gewerken nicht mehr in vollem Maße aufrechterhalten können. Die königlichen Behörden mußten daher eine radikale Besserung versuchen. Am 1. Januar 1548 wurde eine neue königliche Zinnordnung für Schlaggenwald, Schönfeld und Lauterbach verkündet, die dann als Vorlage auch bei der Konzipierung der sächsischen Zinnordnungen in den Jahren 1556 bis 1568 diente. Die neue Ordnung sollte die Rechtssicherheit festigen und durch eine Reihe vorteilhafter wirtschaftlicher Maßnahmen die verminderte bergbauliche Tätigkeit unterstützen.
Alle Maßnahmen blieben jedoch ohne Erfolg, besonders als eine Welle der sogenannten Preisrevolution in den Jahren 1561 bis 1562 in das Königreich Böhmen einbrach. In deren Verlauf begannen die Preise der Betriebs- und Lebensbedürfnisse rasch zu steigen. Die wirtschaftliche Bevorzugung der wichtigsten Grubenbetriebe wurde dadurch in Frage gestellt¹⁵. Seit 1563 begannen sich königliche Kommissionen Jahr für Jahr in den böhmischen Zinnrevieren abzulösen, ohne indes Erfolg zu haben. Es schien, als ob die zweite Hälfte des 16. Jahrhunderts nur ungünstige Ereignisse mit sich bringe: 1567 brannte beinahe die ganze Stadt Schlaggenwald ab¹⁶, 1568 ereigneten sich die ersten großen Brüche am Huber-Stock und kurz danach auch im Schnöden-Stock¹⁷, zudem sank der Preis des Schlaggenwalder Zinns am Anfang der siebziger Jahre bis um 40%¹⁸. Auch die Produktion in den Zinngruben ging zurück; in den letzten zwei Jahrzehnten des 16. Jahrhunderts verringerte sie sich von 300 t Jahresdurchschnitt auf die Hälfte¹⁹. Es begann die Phase des Niedergangs der bergbaulichen Tätigkeit, die in dieser Zeit bereits die meisten böhmischen Reviere betroffen hatte.
Trotz der ungünstigen Umstände betrieblichen und ökonomischen Charakters und vielleicht gerade deshalb wurde in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts im Revier Schlaggenwald-Schönfeld ein hoher Stand technischer Praxis erreicht. Im Hauptbetrieb des Huber-Stocks gelang es durch Rekonstruktion alter Grubenarbeiten die Lagerstätte so zweckmäßig zu zergliedern, daß hier ein für alle Hauptgrubenbaue gemeinsames Förder-, Bewetterungs- und
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.