Z dějin cínového hornictví v revíru Horní Slavkov–Krásno v 16. století
/ 10
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 10
Evropský obchod s cínem, pokusy o monopol a odbytiště slavkovského cínu

⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Tolik stručný přehled o významu revíru Horní Slavkov–Krásno, který téměř po celé jedno století zazářil ve vývoji evropské těžby kovů a vyrovnal se pověsti Schneebergu, Annabergu i Jáchymova. Jeho sláva však trvala jen krátkou dobu. Pokusy obnovit těžbu po třicetileté válce byly většinou málo úspěšné a i úsilí rakouského fisku v 18. století zůstalo téměř bezvýsledné. Nejdůležitější ložiska byla z velké části vyčerpána už v průběhu 16. století. Další dobývání se tak kvůli značné hloubce a nízkému obsahu cínu v rudě přestalo vyplácet. Těžba zde sice pokračovala až do 19. století, orientovala se však spíše na wolfram a později na uranovou rudu. Pohasnutou slávu hornoslavkovského hornictví se však už nikdy nepodařilo znovu vzkřísit. Dnes připomínají kdysi bohaté cínové doly 16. století už jen rozsáhlá důlní pole s mohutnými haldami a hlubokými propadlinami.

---

Podle anglické kroniky Bartoloměje Anglického (Bär, L.: Zinnseifnerbilder. In: Der Anschnitt, 1958, č. 2, s. 27). 2. Opis hornoslavkovského horního řádu z roku 1509 je uložen v Okresním archivu Loket-Jindřichovice (dále jen OA): Perckwerck Instruktion, z poloviny 16. století; kromě věcné shody obou řádů srov. zmínku o annaberském vzoru na fol. 12. 3. Srov. rukopisnou kroniku „Gedächtniss Buch des Schlaggenwalder Bergamtes vom Jahre 1490 bis 1776" [Pamětní kniha hornoslavkovského horního úřadu z let 1490–1776], z konce 18. století, uloženou v OA Loket-Jindřichovice, fol. 17. 4. Podrobněji srov. Schenk, G. W.: Über die Anfänge des Silberbergbaus in St. Joachimsthal. In: Der Anschnitt, 1967, č. 1, s. 27—34, a Majer, J.: Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století. In: Sborník NTM, sv. 5, Praha 1968, s. 138 n. 5. Bruschius, Caspar: Gründliche Beschreibung des Fichtelberges, vydání Norimberk 1683, s. 41. 6. Srov. zmínku v dopise místodržícího arcivévody Ferdinanda králi Ferdinandu I. z 27. 10. 1548, SÚA Praha: sign. ČDKM III/30, č. kart. 36. 7. K vývoji obou měst srov. Reyer, E.: Kulturbilder aus der freien Bergstadt Schlackenwald, Vídeň 1904, s. 84 aj., a Gnirs, A.: Topographie der historischen und Kunstdenkmale (Der politische Bezirk Elbogen), Praha 1927, s. 237 n. 8. Podrobněji srov. můj referát na Mezinárodním sympoziu „Cín v dějinách vědy, techniky a umění" v Praze 1969, v připravovaném sborníku příspěvků, vyjde v Praze 1970. 9. K této otázce srov. mou stať: Báňská vodní díla 13.—16. století na Slavkovsku, in: Dějiny věd a techniky, roč. 2, č. 4, Praha 1969, kde je i mapa tohoto systému, citovány prameny a uvedeny výsledky terénního průzkumu. 10. Srov. vizitační relaci z 12. 6. 1587, Státní ústřední archiv Praha (dále jen SÚA): MM-5-280/1587; 1 hornoslavkovský sáh = 1,95 m. 11. Srov. přípis vrchního horního úřadu v Horním Slavkově královské české komoře z 12. 7. 1655, SÚA Praha: MM-6-299/2-1600/1699. 12. Reyer, Eduard: Zinn, eine geologisch-montanistisch-historische Monographie, Berlín 1881, s. 83. 13. Plné znění privilegia otiskl Vinzenz Prökl: Geschichte der königlichen Bergstädte Schlaggenwald und Schönfeld, Cheb 1887, s. 38 n. 14. Opis privilegia z 20. 6. 1551 v SÚA Praha: VHÚ Jáchymov, karton č. 1. 15. Stručně o tomto procesu Majer, J.: K problému investic do důlních strojů a zařízení v revírech 16. století v Krušných horách a ve Slavkovském lese. In: Rozpravy NTM, sv. 33, Praha 1968, s. 55 n. 16. Srov. přípis městské rady Horního Slavkova císaři Maxmiliánu II. ze 7. 6. 1569, SÚA Praha: MM-5-280/1569. 17. Srov. OA Loket-Jindřichovice: Gedächtniss Buch, fol. 77. 18. Četné doklady o tom v SÚA Praha: MM-5-280/1589. 19. Srov. Majer, J.: Těžba cínu ve Slavkovském lese v 16. století, tabulka hornoslavkovské produkce v letech 1500—1650 v kap. III/1, in: Sborník NTM, sv. 9, Praha 1970, s. 181. 20. Podle popisu revíru Horní Slavkov–Krásno z 12. 7. 1655, SÚA Praha: MM-6-299/2-1600/1609. 21. Popis vodního díla u Bruschia: Gründliche Beschreibung, s. 42 n. K jeho výkonu Prökl, Geschichte, s. 26. 22. Srov. seznam z roku 1580, SÚA Praha: sign. VHÚ Jáchymov, kart. č. 12. 23. Podle Vorczaichnuss und Beschreibung aller Bergwerks Gebeuhde [sic] in Schönfeld Stadt Rheinung z 3. 4. 1581, SÚA Praha: MM-5-280/1577. 24. Srov. Vorczaichnuss aller Arbeiter zu Schlaggenwald und Schönfeld z 20. 3. 1581, SÚA Praha: MM-5-280/1577. 25. Srov. návrh na rekonstrukci z 20. 9. 1620, OA Loket-Jindřichovice: Gedächtniss Buch, fol. 149 n. 26. Výpočtem z tabulek ročního výnosu, sestavených na základě pramenů a výpočtů v cit. práci Majer, Těžba cínu, s. 186. 27. Srov. Reyer, E.: Allgemeine Geschichte des Zinnes. In: ÖZBH, roč. 28, Vídeň 1880, s. 501. 28. Celkem se od roku 1547 do počátku 17. století dochovalo 10 knih, uložených v SÚA Praha: VHÚ Jáchymov, kniha č. 527-536. 29. Srov. přípis místodržícího arcivévody Ferdinanda králi Ferdinandu I. z 27. 10. 1548, SÚA Praha: ČDKM III/30, kart. č. 32 aj. 30. Tamtéž. 31. Podrobný výčet srov. Berling, K.: Altes Zinn, Berlín 1919, s. 180 n. 32. Tamtéž. 33. Viz např. přípis těžařů H. Elbognera a K. Mulze místodržícímu arcivévody Ferdinanda z 18. 8. 1548, SÚA Praha: MM-5-280/1548 aj. 34. Sieber, S.: Der böhmische Zinnbergbau in seinen Beziehungen zum sächsischen Zinnbergbau. In: Bohemia, Jahrbuch des Collegium Carolinum, sv. 5, Mnichov 1964, s. 156. 35. Podrobněji Strieder, J.: Studien zur Geschichte kapitalistischer Organisationsformen, 2. vyd., Mnichov 1925, s. 228 n. 36. Sieber, Der böhmische Zinnbergbau, s. 157 n. 37. Sieber, l. c., s. 159 n. 38. Vysvětlení tohoto procesu Majer, Těžba cínu, s. 182 n. 39. K této otázce srov. řadu zakázek na zásilky cínu z druhé poloviny 16. století v SÚA Praha: MM-5-280. 40. Viz přípis místodržícího arcivévody Ferdinanda králi Ferdinandu I. z 27. 10. 1548, SÚA Praha: ČKDM III/30, kart. č. 32. 41. Berling, Altes Zinn, s. 197.

list 10 z 10
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.