Dr. Jiří Majer

V průběhu 15. století se v dosud ne příliš složité hospodářské struktuře střední Evropy začaly stále výrazněji rýsovat příznaky zásadních změn. Renesancí obnovený zájem o exaktní vědy a přírodní zdroje, rozmach řemesel a obchodu, snahy o zlepšení zemědělství a s tím související růst počtu obyvatel i zvyšování jejich životní a kulturní úrovně signalizovaly blížící se přelom nového věku. Tento nový směr se brzy projevil i v hornictví: v tradičních ložiscích drahých kovů snahou zavádět nová technická zařízení umožňující hospodárnou těžbu ve větších hloubkách, v ložiscích obecných kovů zase zvýšenou dobývací a těžební činností.

Vedle tyrolské a slovenské mědi, štýrského železa a goslarského olova se brzy do popředí zájmu hornických podnikatelů i mezinárodního obchodu dostal také cín.

V Evropě se na přelomu 15. a 16. století cínové rudy těžily jen v těchto významných oblastech: na saské a české straně Krušných hor, v Kaiserwaldu (Slavkovském lese), v anglickém Cornwallu a v Devonu. Počátky dobývací činnosti na těchto místech sahají prokazatelně až do pravěku. Vrchol těžby však připadl teprve na první desetiletí novověku. Po výkyvu produkce v saském hornictví na přelomu 15. a 16. století nabylo cínové hornictví v českém Slavkovském lese, především

[obr] ▼ Kynžvartský rybník u Kladské. Byl založen v letech 1501/02 pro potřeby hornictví [obr] Mapa hornického revíru Horní Slavkov a Krásno z roku 1699

věta pokračuje na dalším listu ⟶