⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Z hnacího válce vede spojovací trubka CD do vedle stojícího řídicího válce A F[?] G, do něhož ústí vtoková trubka E a odváděcí trubka[?] A. Vtoková trubka ústí (jak je patrné z obrázku II) mezi oběma válci, avšak zde se rozděluje a posílá jednu větev do příslušného řídicího válce. Vstupuje-li však řídicí ventil[?] do řídicího

válce, musí nejprve projít pouzdrem F, v němž je umístěn ventil sloužící k regulaci množství vody, a tím i chodu stroje. Tento ventil má však ještě další účel. Jak již bylo výše naznačeno, tyto čerpací (Kunst) stroje nikdy neběží současně, nýbrž vždy jen střídavě. Aby hnací voda nemohla působit na oba stroje současně, uzavírá se u jednoho z nich ventil V pomocí přestavovacího zařízení.

V podobném pouzdru F je na tlakové vodní trubce[?] t umístěn stejný ventil, který zde slouží k regulaci vypouštění[?] vody.

Také řídicí píst S, nacházející se v nejnižším mrtvém bodě[?], je tyčí S T spojen s protipístem T většího průměru. Toto pístní spojení je tedy tlačeno vzhůru hnací vodou, dokud nenastoupí ještě druhá síla, která tomu zabrání. Tato druhá síla vzniká tím, že se trubkou e, e, jež je spojena s pečetní trubkou[?] a u e vstupuje do celého[?] plnohodnotného pomocného řídicího válce, nechá vstoupit voda spojovací trubkou f nad protipíst T do řídicího válce. Toto pomocné řízení je velmi podobné hlavnímu řízení a skládá se, stejně jako ono, z vlastního řídicího pístu s, protipístu t a válcovitého nástavce vytvořeného spojkou[?] h, tvořícího vlastně jen silnou pístní tyč. Aby ale při tím vzniklém sestupu

pístního spojení řízení bylo zapotřebí jen malé množství řídicí vody, je na T nasazen dutý[?] válec GH, který u H prochází ucpávkou a slouží k přijímání řídicí vody, spojen s prstencovým prostorem gg, přičemž střídavé vpouštění a uzavírání hnací vody z tohoto prostoru zajišťuje výše popsané pomocné řízení. Při dosavadní poloze pomocného řízení může voda volně projít cestou e, e, f[?] přes g, avšak zvedne-li se pomocný řídicí píst s t h[?], je tato cesta uzavřena; dříve nad g stojící voda pak odtéká u i, když protipíst T stoupá vzhůru. Při poloze stroje viditelné na výkrese je však řídicí píst v nejnižší poloze, hnací voda může volně procházet spojovací trubkou CD pod hnací píst B a hnát jej právě[?] vzhůru; k přestavení (umsteuerování) dochází pak následujícím způsobem: Ve vzdálenosti odpovídající zdvihu stroje jsou na stoupající pístní tyči umístěny dva výstupky k a l, které při svém průchodu narážejí na vahadlo (Schwengel) otočné kolem bodu m, uložené na dvou trámech, s nímž je tyčí n spojena páková soustava o p q, a musí je vychýlit na jednu stranu, a to o tolik, kolik vyžaduje zdvih přestavovacího a pomocného řízení. Na této pákové soustavě o p q jsou pak připojeny pístní tyče řídicího válce i pomocného řízení. Když píst při svém výstupu, jak ukazuje obrázek, konečně dosáhne nejvyšší polohy a přitom jeho spodní výstupek

zvedne vahadlo i celé pákové spojení[?] vzhůru, je tím i pístní spojení s t pomocného řízení zvednuto o potřebnou výšku, takže nyní b nestojí již pod spojovací trubkou f, nýbrž nad ní, a spojení vtokové trubky s dutým prostorem gg nad protipístem T, tedy i rovnováha tohoto pístu, je zrušeno. Vtoková voda nyní tlačí pouze na spodní plochu protipístu, která je větší než plocha vlastního řídicího pístu, a žene tak protipíst vzhůru, až konečně řídicí píst S stojí nad spojovací trubkou CD a uzavírá hnací vodě přístup do hnacího válce, zatímco voda nad protipístem T mohla při jeho výstupu odtékat u i. Jakmile k tomuto přestavení dojde, klesá píst tíhou zavěšeného břemene a tlačí vodu pod sebou skrze vypouštěcí trubku.

Aby tento sestup neprobíhal příliš rychle a ničivě, je použit hydraulický vyrovnávač (Balancier), zobrazený ve stoupací trubce y[?], do níž ústí vypouštěcí trubka. Klesá-li píst, otevírá ventil umístěný ve ventilové skříni na vypouštěcí trubce a tlačí veškerou vodu vzhůru do stoupací trubky, do výšky odpovídající protizávaží, až k výtoku. Stoupá-li pak píst znovu vzhůru, ventil se uzavře a zabrání tak zpětnému tlaku na řídicí píst.

Tyto šachtové[?] stroje pohánějí 4 tlaková čerpadla (Drucksätze), z nichž vždy dvě, stojící na stejné úrovni, spolu souvisejí, ač jsou umístěna v různých hloubkách, a náleží vždy jednomu ze strojů. První pár stojí ve druhém hloubkovém patře, 75½ sáhu pod Danieliho štolou, a musí zvednout 2 125 kubických stop[?] vody; druhý pár stojí v prvním hloubkovém patře, 69½ sáhu pod výše uvedeným patrem, a musí zvednout 2 727 kubických stop[?] vody. Protože je ale vždy v činnosti jen jeden z vodosloupcových strojů, pracují přirozeně jen ty dvě čerpadla, která k němu náleží.

Nejspodnější pár čerpadel[?] tlačí vodu až na druhé patro do nádrže, odkud ji pak nejvyšší pár tlačí zcela až na štolu. Pro zvedání vod přitékajících z prohlubování šachty[?] a z hlubších pater, jejichž množství se odhaduje na 3 kubické stopy[?] za minutu, byla použita železná čerpadla, která již sloužila ke zvládání[?] vod až po 8. hloubkové patro, než tam byl zabudován pár čerpadel[?]. Skládají se z pístní trubky s deskovým pístem, s příslušnou upevněnou[?] pístní skříní a nástavcovými trubkami, s nimiž celá souprava dosahuje výšky 16°. Dřevěné tyčoví (Gestänge) od vodosloupcového stroje k čerpadlům není, jako u nás, spojováno zámky, nýbrž čepy[?] dvou tyčí jsou k sobě tupě přiloženy a

[obr] [technická perokresba na levém okraji bez popisu]

na dvou protilehlých stranách opatřeny plechovými pásy a staženy šrouby. Od štajgra jsem se dozvěděl, že dříve používali freiberské laskové zámky[?], které spočívají v tom, že se na konce tyčí naloží dvě 5-6 stop dlouhé lasky a spojí se s nimi 8 šroubovými svorníky a 2 pásy nebo kroužky. Ty ale opět opustili, protože prý dost nedržely a vyšly příliš draho, neboť musely být stavěny s největší pečlivostí a opatrností, což při malém počtu zručných dělníků nebylo vždy možné: přiznání a svědectví tohoto štajgra, které tamním nástrojařům[?] příliš cti nepřidává.

Protože tyčoví stojí svisle (saiger), prochází mezi dvojicemi vodicích válečků, umístěných čas od času na zděných pilířích[?] a obepnutých zdánlivě[?] železným pláštěm. Na obě strany úseku tyčoví probíhajícího mezi válečky byly dále na ochranu umístěny takzvané nárazové lišty, tvrdodřevěné podložky široké jako polovina tyčoví. Aby konečně při přetržení tyčoví toto nespadlo příliš hluboko a nezpůsobilo tím velkou zkázu, jsou ve vzdálenostech asi 5-6 sáhů umístěny záchytné lasky (Fanglaschen), tj. na dvou protilehlých stranách tyčoví jsou přibity dřevěné kusy, které při nejnižší poloze tyčoví procházejí kolem k tomuto účelu zaražených zásek[?], jež nechávají tyčoví mezi sebou volně procházet a ponechávají mezeru 1-2"

[obr] Tab. Obr. III.

a teprve při přetržení na těchto zásecích dosednou a zabrání dalšímu pádu tyčoví. K tomu je ovšem nutné, aby záseky a záchytné lasky měly na všech kusech s naprostou přesností stejné vzájemné vzdálenosti.

Pokud jde o chod stroje, je třeba uvést, že je velmi klidný a pravidelný, takže stroj zcela vyhovuje všem požadavkům, což jistě, kromě dobré a pevné konstrukce, spočívá také výhradně v jeho dobré a pečlivé obsluze. Vždy jsme také v dole nalezli strojníka, který stojí ve směnách a jehož úkolem je jedině a pouze pečlivě sledovat chod stroje a mít ho na očích a při jakékoli poruše ihned pomoci, proto nesmí po celou směnu opustit svůj okruh působnosti u stroje. Poznal jsem z toho – což se později ještě potvrdilo – že se zde na dobrou údržbu strojů dbá mnohem více než v jiných revírech, kde štajgr při svých obchůzkách dolem během směny nanejvýš jednou, pokud vůbec, pohlédne na stroj a pak jej, jak se obvykle říká, nechá běžet, jak chce.

K těžbě ze šachty Einigkeit byl postaven vodosloupcový těžní stroj (Wassersäulengöpel), neboť při výše uvedeném množství hnací vody 50 kubických stop[?] za minutu byl k dispozici spád 28 sáhů. Používané těžní nádoby (Fördergefäße) tvoří kulaté

[obr] a | b | c

[obr] A | A | A

bečky (Tonnen) o objemu 16 kubických stop. Tyto bečky mají soudkovitý tvar s kruhovým průřezem, přičemž mají největší průměr uprostřed výšky, a jsou sestaveny z 1" silných smrkových dužin. Tažné kování tvoří nosník a, silný železný pás, který podél podélné osy nádoby uprostřed po obou stranách sestupuje dolů, obepíná dno a na obou horních koncích končí okem, v němž je upevněn závěsný třmen k připevnění lana. Kromě toho drží dužiny pohromadě ještě dva další silné železné pásy b a c, umístěné vodorovně kolem nádoby v 1/3 a 2/3 výšky. Nadjezí (Hängebank) se nachází v prvním patře budovy, neboť nad nejvyšším vyzděným úsekem šachty, ležícím v úrovni podlahy budovy, bylo vyvedeno dřevěné ústí šachty z fošen a přibitých kůlů až do prvního patra, aby vznikl prostor pro halu, odkud mohla být těžba dále přepravována ze základny budovy.

Vyklápění beček probíhá pomocí takzvaného sklápěče[?] (Wurz). Ten spočívá v tom, že ústí šachty lze zakrýt dvěma polovičními dveřmi zhotovenými ze silných kůlů, na něž se bečky nasazují a vyklápějí. K tomuto účelu je od vyzděného věnce šachty až ke stropu prvního patra postaveno 6 silných sloupků A, a to po jednom v každém rohu a po jednom uprostřed obou dlouhých stran šachty, na nichž je v horní[?]

stojící[?] straně prvního patra kolem dvou silných čepů zavěšena poloviční vrata, otočná směrem nahoru. K dalšímu upevnění a pevnějšímu[?] osazení spočívají obě vrata svými kratšími stranami na příčných zárubních trámech zapuštěných do stěny, mají uprostřed dělicí linie kulatý otvor d pro průchod lana a po sklopení k sobě tvoří pevné zakrytí šachty.

Když bečka konečně dorazí pod tyto dveře, samovolně je vyklopí, projede jimi a poté, co se dveře znovu zavřou, se při zpětném pohybu na ně usadí, aby mohla být vyprázdněna. Aby toto vyklápění probíhalo rychleji a snáze, je na jedné polovině dveří přibit klínovitý dřevěný kus a, jehož šikmá plocha směřuje ke straně kladky b. Když se pak bečka spouští, uchopí vyklápěč provaz trvale připevněný na jejím dně a přitáhne ji tak daleko, že se posadí na šikmou plochu klínu a musí se sama převrátit.

Používané lano je drátěné lano o průměru 3/4". Jeho spojení s bečkou zajišťuje hák na jeho konci, který se ovine kolem třmenu a jehož [škrtnuto] jeho[?] čep e[?] se provlékne kroužkem.

Kladková komora (Rolle) je rovněž zhotovena ze sloupů a silných kůlů, jak znázorňuje obrázek. a b je úroveň horního věnce šachty, c d jsou sloupy tvořící nejvyšší část vlastní šachty,

[obr] a | b | c | c | B | C | B | c | C | A | A (písmenné popisky v nákresu)

a B je kladková komora, tvořená svisle stojícími stěnovými sloupy C, šikmými trámy D tvořícími zadní stranu, a šachtovým bedněním[?] c. Dole spočívá tato komora na příčném prahu E a na vzpěrách F[?]. Pro každé ústí šachty je v přední stěně komory otvor pro kladku (Rollenschlund), uzavíratelný posuvným uzávěrem.

Tato doprava od šachty pryč probíhá nyní pomocí železné dráhy. Protože však šachta Einigkeit leží na západním svahu údolí, nenašlo se v její blízkosti místo pro haldu. Bylo proto nezbytně nutné vybudovat železnou dráhu, po níž bylo možné odvážet hlušinu do 340 sáhů vzdáleného postranního údolí. K tomu byla využita trasa dříve existujícího a v důsledku nového provozního plánu[?] zbytečného vodovodu vedoucího k šachtě Kaiser-Josef (Kaiser-Josefsschacht), která byla před touto novou stavbou centrem východního díla, nyní však slouží prozatím jen k větrnímu spojení; tím železná dráha získala spád 2,5–3 palce na sáh. Železná dráha samotná se skládá z příčných a podélných pražců, na nichž jsou přišroubovány kolejnice, jež jsou ploché. Kvůli velkým sněhovým návějím byla po celé délce zastřešena dřevěným přístřeškem.

Doprava po ní probíhá ve vozících o objemu 20 kubických stop, uspořádaných tak, že skříň je vedena po ose ve směru dráhy a lze ji vpředu vyklopit[?].

Na závěr bych chtěl ještě sdělit několik zařízení, která jsem pozoroval a jež se liší od našich. Při vrtání a odstřelu i při k tomu potřebném nářadí jsem nenašel žádný jiný rozdíl než ten, že vrtáky nejsou, jako u nás, celé z oceli, nýbrž ze železa, a jen hroty jsou přikovány z oceli. Akordní ceny (Gedingpreise)[?] u jednotlivých pracovišť se pohybovaly mezi 15[?], 18 a 30 zlatými a záležely na různé pevnosti horniny atd.

Každé pondělí navíc havíři dostávají prach potřebný na týden, stejně jako nářadí a osvětlení, jež spočívá jak v oleji, tak v loji, podle hodnosti, kterou jednotliví zastávají. Přitom jsou akordy nastaveny tak, že havířům se prach, nářadí a osvětlení vydávají, takže vše dostávají z dolu, ale při vyplacení akordu musí zároveň vše opět vrátit. Počítá se, že havíř dostane na směnu 4 loty oleje, zedník rovněž 4 loty, nástrojař[?] 5 lotů a vozík-tlačič (Hundstößer)[?] 3 loty. Kovářskou práci si musí každý dělník platit sám podle stanovené sazby[?]. Doprava, jak chodbová, tak šachtová, je rovněž v akordu, přičemž výsledek se počítá každý měsíc. Tento výpočet se zakládá na naměřených délkách, a podle nich se stanoví dopravní množství a z něj vyplývající mzda každého dělníka.

Při stanovování takových akordů je ovšem obtížné dospět ke správnému výsledku, uspokojivému jak pro důlní správu, tak pro jednotlivého dělníka [dále; přeškrtnuto: stanovit]. Toto je jeden z nejdůležitějších předmětů </invoke>

věta pokračuje na dalším listu ⟶