zůstat zanechány[?].

Vytěžené uhlí se netřídí v dole, nýbrž na povrchu, kde se sype na haldě přes rošty (Rätter). Přitom připadá přibližně 0,7 na kusové a kostkové uhlí a 0,3 na uhelný prach. Krychlová stopa čistého uhlí v bedně[?] váží 70 liber, a proto jedna čtvereční sáh vydobyté plochy při mocnosti 15 stop dává, odečte-li se 5 % na hlušinu a jalové proplástky, 350 centnýřů. Dobývání probíhá poměrně dokonale a ztráta činí jen asi 5 %.

K výdřevě se používá výhradně jedlové a borové dřevo, a to i v síle 6–10 palců. Obvyklá výdřeva hlavních chodeb je 6 stop vysoká, dole 6 stop 6 palců a nahoře 4 stopy 6 palců široká, a staví se do bot[?] (Schuhlöcher), zřídka na základové prahy.

Trvanlivost důlního dřeva je v různých částech dolu velmi nerovnoměrná a závisí zejména na větší či menší vlhkosti, na proudění vzduchu a na suchosti[?]. Je-li výdřeva vlhká, neodolá nadměrnému tlaku; je-li přítomno čerstvé větrání, je téměř nezničitelná. Je-li suchá, nastává hniloba i při zcela čerstvém větrání a její trvanlivost je pak 2–3 roky, při slabém větrání často jen poloviční. Prostředky bránící hnilobě dřeva se nepoužívají; při stále rostoucích cenách dřeva a silné spotřebě se však potřeba jejich zavedení brzy patrně ukáže. Roční potřeba důlního dřeva není při stále se rozšiřujících důlních dílech nevýznamná a činila v roce 1858 84 000 krychlových stop. Při těžbě 3 000 000 centnýřů uhlí tak na vytěžení 100 centnýřů uhlí bylo zapotřebí 2,8 krychlové stopy[?] dřeva.