⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Desky žil vykazují hutnou, různě tvrdou základní hmotu tmavozelené a černé barvy. Ty prostupují základní horninu stejně jako stříbrné žíly, s nimiž se místy i na dlouhé úseky srážejí.

Obecně se rudné žíly dělí na ranní (Morgen-) a půlnoční (Mitternachts-) žíly, a to mezi

prvními od východu k západu mezi h. 21 a h. 1, půlnoční žíly pak od jihu k severu mezi h. 5 až h. 7. Přitom musím hned poznamenat, že se v Rakousku kompas [?] nedělí jako u nás na dvakrát 12 hodin, nýbrž na 24 hodin, což poskytuje tu výhodu, že je třeba u <u>směru</u> žil zvlášť dbát na světovou stranu.

Dále se celý jáchymovský revír dělí na západní a východní dolové pole, a jako centrální body celého provozu byly zvoleny 220 sáhů hluboká Einigkeitova šachta pro východní a o 700 [sáhů] hlouběji ležící západní a o 96 sáhů výše položená, avšak o 100 sáhů hlubší Neumeßova [?] šachta pro západní pole, protože obě mají nejvýhodnější polohu pro zamýšlené zpřístupnění dolů. Ovšem [?] z výše zmíněných ranních žil jsou některé společné oběma dolovým polím a spojení pater je zprostředkováno i mezi nimi.

Úklon ranních žil je zpravidla shodný s uložením vrstev hornin k severu, avšak strmější, a to pod úhlem 35–80°, z čehož výjimku tvoří pouze Franzibörzova [?] žíla, která spadá strmě k jihu. Mocnost kolísá mezi několika palci a několika stopami, přičemž se zvlášť vyskytuje břidlice, jílovka, křemen, vápenec a hnědel. Úklon půlnočních žil je méně jednotný, přesto lze pro východní [?] část jáchymovského hornictví přece jen doložit určitou pravidelnost, neboť

všechny východně [?] položené půlnoční žíly mají úklon k východu, kdežto všechny západně položené mají úklon k západu. Prvek [?] oddělující tyto od sebe se odklánějící žíly má sklon 80–90° k západu. Úhel úklonu východně spadajících žil je zpravidla strmý, mezi 70–90°, u západně spadajících pak 50–90°.

Mocnost těchto žil klesá od 2 stop [?] až po sotva postřehnutelnou šíři nožové pochvy [?]. Rozšíření ve směru žíly je u ranních žil zdaleka rozsáhleji odkryto a sledováno než u půlnočních žil, které se rády štěpí do prožilků, jež se nezřídka ukládají přímo do vrstevnatosti horské horniny. Nejrozsáhlejšího odkrytí z posledně jmenovaných dosahuje Schweizergang (Švýcarská žíla) s 1000 sáhy, Evangelistengang (Evangelistova žíla) s 900° a Geschiebergang (Naplaveninová žíla) s 800°. Výplň žil se obecně řídí doprovodnou vedlejší horninou a úhlem jejich úklonu. Ve všech žilách se nachází jílovka a rozdrcená vedlejší hornina. V žilách východního pole vystupuje zejména vápenec a hnědel, v žilách západního pole pak křemen, který ovšem ani ve východním poli zcela nechybí. Dále bylo zjištěno, že při plochém úklonu nesou žíly převážně jílovku a horninu, kdežto při strmějším [?] úklonu naopak rudu a ušlechtilé kovy. Co se týče rudonosnosti jednotlivých žilných partií, nalézají se rovněž rozdíly. Tak je rudonosnost ranních žil slabší než u půlnočních žil; zejména zaostávají v obsahu stříbra a nesou zejména měděnec, arsenový kyz [?] a jaterní kyz, galenit, sfalerit, ryzí

rudy, kobaltové rudy a kobaltové černě. Rudonosnost u půlnočních žil je odlišná dokonce mezi východním a západním polem, a to tak, že se v žilách východního pole vyskytuje kysník kobaltnatý, ryzogyl [rudohořec], vizmut, mědinikl, ryzí stříbro, argentit, cíno- a měděný kyz, řidčeji galenit a sfalerit, a v žilách západního pole spíše niklové a kobaltové rudy s ryzím stříbrem a argentitem, manganová ruda, ryzí vizmut, zřídka galenit a ještě řidčeji ryzogyl.

Půlnoční žíly obecně upadají strměji než ranní žíly a jsou zpravidla těmito protínány, a také místy porušovány. Bohaté [?] nálezy [?] byly vždy [?] pozorovány při ještě [?] [?] mírnějším sklonu.

Prohlídka východního dílu revíru.

Einigkeitova šachta leží na západním svahu údolí, do něhož je Jáchymov zastavěn. Tato budova obsahuje vedle vlastního šachetního domu pánskou jizbu, třídírnu, sklad nářadí, několik materiálových komor, strojnickou světnici, štajgrovský [?] byt a dále v jednom křídle mokrou stoupu se 6 stoupovými sty [?] a 3 promývacími ohnisky spolu s rudnou pračkou [nad řádkem vloženo: spolu se [?] zbrojírnou [?].] a v druhém křídle dílenskou kovárnu [?] a zámečnictví.

Hlavní žíly tohoto dolu jsou, jak jsem se s obtížemi [?] dozvěděl od doprovázejícího štajgra:

Mariánská žíla, která vystupuje ve vápenci, patří k ranním žilám a je mocná 3–12 palců.

Trojiční žíla (Dreifaltigkeitsgang), která vystupuje ve svoru, rovněž patří k ranním žilám, upadá k severu a jako součásti nese zejména vápenec, křemen, hnědel, galenit, sfalerit a ryzogyl.

Vdovská žíla [?] (Wittwenmuthsgang), Janova evangelistova žíla,

Ondřejská žíla, 5. Kravská žíla,

Franzisberova [?] žíla, 7. Prokopova a Naplaveninová žíla.

Uvést pravdivé údaje o konkrétním směru a úklonu není v mých silách, neboť jsem bohužel od doprovázejícího štajgra téměř nic nezjistil, což je znamením, že se tito lidé o teoretické stránky svých dolů příliš nestarají.

Hlavní štoly jsou:

Barbořina štola (Barbarastollen), která nastupuje 51 sáhů pod povrchem,

a 2. Danielská štola (Danielistollen), která dosahuje hloubky 71 sáhů pod povrchem a je založena poblíž hutě.

Zmínit chci ještě, že se v Rakousku počítá v hornictví nikoli podle horských latí (Berglachtern) po 2 metrech jako u nás, nýbrž podle sáhů (Klafter) = 6 stop, a že se nepíše chodby (Gezeugstrecken), nýbrž chodníky (Lauf). A tak se nachází

1. chodník pod Danielskou štolou 114 sáhů 2. chodník pod Danielskou štolou 142 sáhů 3. chodník pod Danielskou štolou 157 sáhů 5. chodník pod Danielskou štolou 173 sáhů 7. chodník pod Danielskou štolou 196 sáhů 8. chodník pod Danielskou štolou 209 sáhů

z čehož je patrné, že jsou založeny ve zcela nepravidelných hloubkách, a to právě tak, jak to vyžadovaly aktuální okolnosti.