Anenský důl (Die Annen Grube).

...bylo řečeno dostatečně[?], přejdu nyní k jednotlivým dolům samotným a zmíním zde to nejdůležitější, přičemž svou pozornost zaměřím zvláště na stroje úpravárenství (Aufbereitungswesen), z nichž mnohé mi byly dosud zcela neznámé.

Anenský důl.

Na tomto dole vystupují následující žíly:

1., Anenská žíla, směřuje h. 12 a upadá k večeru pod 45°, je mocná 1–12″ a nese galenit, sfalerit, vápenec, červenec[?] (Rotheisenstein[?]), hnědel. ~~Na ní Anenská šachta ote~~výhloubena šachta, která má po ní své jméno, stojí kolmo a protíná žílu v hloubce 120 lachtrů. Je hlavní šachtou a je rozdělena na jízdní, čerpací a těžní oddělení. Pod Karolinskou štolou stojí v drobě, nad ní v břidlici, protíná tedy jílovou puklinu (Lettenkluft) oddělující obě horniny nedaleko Karolinské štoly. Na 11. patře se jílová puklina objevila znovu[?] ve vzdálenosti 30 lachtrů od šachty a byla zastižena křížovým překopem. Od povrchu do hloubky 6 lachtrů stojí šachta ve zdivu, a to obvyklém kruhovém zdivu, které je nasazeno na nosných obloucích. Od Karolinské štoly do 3. patra stojí zčásti v celém, zčásti v roubené výdřevě (Bolzenschrotzimmerung[?]), neboť zde jílová puklina protíná horninu a tím bylo okolní horninu na značném rozsahu učiněno nesmírně rozpukané. Odtud dále stojí v pevné droze, která činí jakoukoli další výdřevu zbytečnou.

2., Jakubská žíla, směřuje h. 11–12 a upadá k večeru 3., Karolinská žíla, směřuje h. 9 a upadá k večeru 4., Kunitzklüfterská[?] žíla, směřuje h. 13 a upadá k večeru 5., Barbořina žíla, směřuje h. 14–15 a upadá k večeru 6., Františská žíla, směřuje h. 13 a upadá k jitru. 7., Prokopská[?] žíla, směřuje h. 11–10 a upadá k jitru. 8., Kateřinská žíla, směřuje h. 12–1 a upadá k jitru. 9., Blažejská[?] žíla, směřuje h. 9 a upadá k jitru 10., Janská žíla, směřuje h. 11 a upadá k jitru.

Za dobývání se v osmihodinové šichtě vydělá 30–40 kr. Za sbíjení stropu (Firstenschlag) se platí za lachtr 4 zl., za protrhávku (Durchschlag) 8 zl. Doprava je rovněž vyplácena úkolově a počítá se podle vytěženého množství nebo podle navršení, jak jsem to již dříve popsal u Jáchymova. Poněvadž jsem v dole nenalezl žádné podstatné odchylky v provozu od dosavadních nebo od těch, které jsem již popsal, přecházím rovnou k popisu.

Havíři musí rudy již při dobývání v dole co nejlépe roztřídit a rozlišují: 1., výběrovou rudu (Scheiderze), 2., důlní drť (Grubenklein), 3., prací hlušinu (Waschberge), 4., stoupové chody (Pochgänge) a 5., hlušinu, která se buď hned zasype, nebo se vytěží.

Výběrová ruda se dováží hned z těžní budovy na přebírací lavici (Scheidebank). V létě však mladí přebírají většinou pod širým nebem. Rozlišují se přitom 2 druhy, a to a. lesklá ruda a přimíšená[?] ruda, kterou nelze tak čistě vytřídit a která kromě galenitu obsahuje ještě jiné rudy, jako sfalerit, kyzy atd. První druh, čistý

galenit, obsahuje 30 lotů stříbra a 60 liber olova, obecná ruda 16–18 lotů stříbra a 50 liber olova. Výběrová ruda se třídí na kusy velké až 1/4 až 1/8 palce a hned se odevzdává do hutě. Obecná ruda jde nejprve na válcovnu, aby se dosáhlo stejné zrnitosti, a poté se rovněž dodává do hutě.

Ostatní 3 druhy se vytěžují společně, přičemž se mezitím[?] postaví velké[?] neckyi hned se vozí. Tyto se odtud dopravují pomocí kolečkářů[?] na rovné místo na haldě, tzv. vytřepávací plochu (Ausschlageplatz), na níž se tato práce v létě provádí. Mladí zde rozlišují následující druhy: 1., tzv. vytřepané krupičky (Ausschlaggraupen), válcovanina, kterou rozbíjejí na kusy o velikosti 3/4 c″ a které sestávají většinou z galenitu s nemnohými cizími příměsmi, 2., suché[?] odštěpky, které rovněž sestávají většinou z galenitu a dostávají se na suchou stoupu, a 3., mokré odštěpky, které kromě málo galenitu obsahují většinou sfalerit a přicházejí na suchou stoupu.

Tak zvaný válcovaný neboli vytřepaný materiál, jak mi jej nazval štajgr, se poté dostává na válcovnu, na níž se opět vyrábějí 3 druhy, a to 1., tzv. vytřepané krupičky č. 1 (nejčistší), 2., vytřepané krupičky č. 2, jemnějšího zrna a bohatší na sfalerit, a 3., vytřepaná mouka (Ausschlagmehl), která se posléze[?] odevzdává rovnou do hutě.

Vytřepané krupičky naproti tomu jdou k další úpravě. Používají se ruční sazecí síta[?], jejichž druh jsem již popsal dříve u Oloví. První[?] odsádka[?] ze všech krupiček je okuje[?], které se odhazují,

druhá odsádka sestává z přechodů (Nachgängen[?]), jež se odevzdávají olověné hutě k další zpracování, a poslední odsádka sestává z čistých krupiček č. 1 a č. 2, podle toho, zda pocházejí z jednoho či druhého síta válcovny, a ty se poté odevzdávají do hutě.

Co propadlo prvním sítem, přichází jako dále postupující materiál na druhé síto, a co propadlo méně jemně, jde na válcový mlýn a smísí se s ním a dodá.

Drcené krupičky č. 1 vykazují obsah 20 lotů stříbra a 55 liber olova, krupičky č. 2 obsah 8 lotů stříbra a 45 liber olova.

Odměna vytřepávacích chlapců se řídí podle vytřepaného množství, které jim každý večer štajgr zapisuje. Odtud také pochází, že jakmile hunt přiveze nový přísun, vrhnou se na něj všichni chlapci jako pominutí a každý se snaží pro sebe uchvátit nejlepší a nejvydatnější kusy. Platí se přitom za každou krychlovou stopu vytřepané rudy 5 1/2 xr starých peněz[?]. Aby však chlapci při práci nemohli podvádět a nepřimíchávali do rudy hlušinu, aby tak nedovoleně zvětšili svou hromadu vytřepaného materiálu, je zde stálý dohled štajgra, který je při práci vždy přítomen.

Důlní drť[?] se naproti tomu ženskýma rukama ještě železniční dopravou[?] sváží na haldu[?], která se nachází na povrchu, odkud se pak podle potřeby sype na haldu[?] třecí mřížové pračky[?] umístěné v nedaleké prací budově.