⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Dobývací práce sestává z vrtání a odstřelu. Ačkoli mají havíři relativně snadnou práci, pokud jde o ne příliš pevné horniny, do nichž vrtají, je to přesto velmi zdržující a časově náročné, neboť často po úspěšném navrtání narazí na některou z hojně se vyskytujících drúz, a tak je vrtaná díra provedena nadarmo, což s sebou přirozeně nese tím větší ztrátu, čím větší hloubky díra dosáhla. Aby se tomu předešlo, razí se zpravidla jen velmi mělké díry, hluboké 8–10". Vrtáky se zde stále ještě vyrábějí z kujného železa s přivařenými ocelovými hlavicemi. Způsob nabíjení [vrtných děr] (Besetzen) se však od našeho značně liší, a to méně v samotné manipulaci než v bezpečnostních opatřeních při ní dodržovaných; a když mi to štajgr na mé dotazy vysvětloval, zdálo se to skoro neuvěřitelné, dokud jsem se sám nepřesvědčil. Havíři totiž nabíjejí zcela a naprosto bez patron, nýbrž sypou prach, jelikož je hornina zcela suchá, přímo do díry. Výjimka z tohoto pravidla se dělá u firstových děr, kde se patrony použít musí.
Kdo to sám neviděl, sotva uvěří této neopatrnosti a smělosti, zvlášť když si uvědomí, že křemen jako tak tvrdý[?] a lehce jiskřící[?] minerál představuje hlavní žilnou hmotu výplně.
Druhou operací při nabíjení[?] je ta, že se zároveň s železným pěchovadlem (Räumzeug) na prach nasadí papírová nebo pérová trubička[?], po níž nakonec následuje úplné
zapěchování hlínou (Letten). Zápalná jehla, jaká se používá, je z mědi. Potřebnou hlínu (Letten) dobývají přímo v dole, neboť v blízkosti šachty protíná hlavní žílu 6–8" mocná žíla nesoucí čistou, zcela křemene prostou, narudlou[?] hlínu. Každý havíř si z ní podle potřeby čas od času vylamuje množství[?], takže tato žilka je už dobývána do značné[?] šířky. Příroda se tedy postarala, že tento důl nepotřebuje žádné zvláštní zařízení pro výrobu ucpávek.
Jako doutnáky (Zünder) používají tenké[?] slaměné stébla, na jednom konci je zalepí lojem[?], naplní prachem a na druhém konci je rovněž zalepí. Sirné zápalky (Schwefelwürmchen) nepoužívají, nýbrž houbu (Schwamm), z níž stáhnou kousek přes stéblo, které předtím trochu naříznou, tak aby přišel do styku s prachem. Poté celé stéblo ještě podélně naříznou a zastrčí je do díry ponechané otevřené zápalnou jehlou. Obvykle se zapaluje více děr najednou, přičemž používají houbu v různých délkách, a to tak, že nejvzdálenější a nejdříve zapálené díry dostanou nejdelší proužek.
Z tohoto způsobu nabíjení vidíme, že se postupuje jen s malou opatrností, a přesto prý – jak nás štajgr ujišťoval – dochází k neštěstím nesmírně zřídka. Jak opatrně se naproti tomu u nás provádí odstřelová práce
könnte, wenn erstens das Nebengestein nicht so fest wäre und zweitens der Gang nicht seiger stünde.
Die Gewinnungsarbeit besteht in Bohren und Schießen. Obwohl die Häuer ein leichtes Arbeiten haben in bezug auf die nicht allzu festen Massen, in die sie bohren, so ist es doch sehr aufhaltend und zeitraubend, da sie oft nach ihrem Bohren glücklich in eine der häufig vorkommenden Drusen stoßen und so das Loch umsonst geschlagen haben, was natürlich um so mehr Verlust nach sich zieht, eine[?] je größere Tiefe es erreicht hat. Um dieses zu verhüten, schlägt man in der Regel nur sehr wenig tiefe Löcher, von 8-10" tief. Die Bohrer bestehen noch hier aus Schmiedeeisen mit angeschweißten stählernen Köpfen. Die Art und Weise des Besetzens[?] hat aber allerdings eine große Verschiedenheit von der unsrigen, die weniger in der Manipulation selbst, als in den dabei beobachteten Vorsichtsmaßregeln besteht und als es mir der Steiger auf meine Fragen auseinandersetzte, schien es fast unglaublich, bis ich mich selbst überzeugt hatte. Die Häuer besetzen erstens ganz und gar ohne Patronen, sondern schütten das Pulver, da das Gestein ganz trocken ist, unmittelbar in das Loch. Eine Ausnahme von der Regel wird bei Firstenlöchern gemacht, wo die Patronen angewendet werden müssen.
Wer es nicht selbst gesehen hat, wird diese Unvorsichtigkeit und Tollkühnheit kaum glauben, zumal, wenn man bedenkt, daß Quarz, wie so hartes[?] und leicht feuerreißendes[?] Mineral die hauptsächlichste Gangart der Ausfüllung repräsentiert.
Die zweite Arbeit des Besetzens[?] ist die, daß zugleich mit dem eisernen Räumzeug ein Papier oder Federschlauch[?] auf das Pulver aufgestoßen[?] wird, dem zuletzt das vollständigste
Besetzens mittelst Letten folgt. Die Zündnadel, welche angewendet wird, ist von Kupfer. Der nöthige Letten wird in der Grube selbst gewonnen, indem ein röthlichen[?], reinen und völlig quarzfreien Letten führender 6-8" mächtiger Gang in der Nähe des Schachtes den Hauptgang durchsetzt. Jeder Häuer arbeitet sich nun für seinen Bedarf von Zeit zu Zeit ein Quantität[?] heraus, so daß dieser Gang schon in bedeutende[?] Weite abgebaut ist. Es hat also die Natur dafür gesorgt, daß diese Grube eine besondere Wetterfabrication gar nicht nöthig hat.
Zu Zündern nehmen sie feine[?] Strohhalmen, kleben sie an einem Ende mit Jnschlitt[?] zu, füllen sie mit Pulver und kleben sie an dem anderen Ende ebenfalls zu. Schwefelwürmchen gebrauchen sie nicht, sondern Schwamm, von dem sie ein Stückchen über den Halm, welchen sie ehe[?] etwas aufgeschnitten haben, streifen, so daß es mit dem Pulver in Berührung kommt. Nachdem schlitzen sie den ganzen Halm noch auf und stecken ihn in das von der Zündnadel offen gelassene Loch. Gewöhnlich werden mehrere Löcher zugleich angesteckt, wobei sie den Schwamm in verschiedenen Längen anwenden und zwar so, daß die entferntesten und zuerst angesteckten Löcher den längsten Streifen erhalten.
Aus dieser Art und Weise des Besetzens sehen wir, mit ein wenig Vorsicht zu Werke gegangen wird, und doch sollen, wie uns der Steiger versicherte, ungeheuer selten Unglücksfälle vorkommen. Wie vorsichtig wird dagegen bei uns die Sprengarbeit angewendet
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.