Bílá paní

Byla jednou jedna chudá žena, která na Velký pátek šla na Krudum sbírat dříví. Vzala s sebou i své malé dítě, aby doma neutrpělo žádnou újmu. Když přistoupila k jednomu křoví, vyskočil z něj bílý třínohý zajíček.

Žena udiveně hleděla za tím podivným zvířetem, ale žasla nad míru ještě víc, když mezi stromy spatřila nádherný dům, do jehož otevřených dveří zajíček uprchl. Přistoupila blíž a viděla, že v průjezdu stojí sudy a truhly plné zlata a stříbra. Vzpomněla si na svou trpkou nouzi, posadila své dítě na jednu z truhel a nosila ven zlato a stříbro, kolik jí pokaždé zástěra unesla.

Udělala ještě jednu cestu, aby naplnila koš až po okraj. Když se však z ní vrátila, dům i s dítětem zmizel. Naříkajíc běhala lesem, hledajíc se prodírala mezi stromy a houštinami, ale dítě zůstalo nezvěstné. Proklínala zlato i stříbro a byla by dala všechno, kdyby tím mohla dostat své dítě zpět.

Uplynul rok a těžce zkoušená žena šla znovu na Krudum. Tu se na témže místě znovu objevil třínohý zajíček a znovu tam stál i ten nádherný dům. S bušícím srdcem vstoupila žena do vrat a k své nevýslovné radosti sedělo její milované dítě přesně na tom místě, kam je před rokem posadila. Přinesené

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Poklady na Krudumu

Poklady na Krudumu

Mezi hledači pokladů a kutači kovů, kteří horu prohledávali, se zdají být nejšťastnější Benátčané. Uměli podle jistých znamení vyhledávat skrytá ložiska kovů a rud, jak vyplývá z knihy Josefa Adagoniho Pachaminiho z Benátek:

„Když přijdeš k Třídomí (Dreihäuser), uvidíš ležet velkou horu. Jmenuje se Krudum. V této hoře je stříbrná žíla, silná jako paže. Na hoře najdeš více Gesähe (bažinatých míst), a všechna v sobě mají dobrá zrna zlata. Z této hory jsem já sám kdysi odnesl deset liber zlata. V Čisté (Lauterbach) se ptej po Miltau (vesnička, která ležela mezi jmenovaným městem a Kohlingem), tam je dvůr vedle lesa. Jdi odtud cestou k půlnoci (na sever), a znovu uvidíš Krudum. Tato hora by se měla jmenovat Stříbrná hora kvůli tomu stříbru. Vesnička patří hraběti v Sokolově a je (kvůli rudě v půdě) tak cenná, že by se každý dům dal pokrýt stříbrem."

Tichtelhof

Tichtelhof

Kdysi si loupežníci vyzvěděli, že pán z Tichtelhofu, rytířského sídla u Horního Slavkova (Schlaggenwald), odjel na slavnost.

Vnikli do dvora, vyplenili jej, zabili dceru, která zůstala doma – jediné dítě rytíře – a mrtvolu hodili do šachty. Poté se lupiči pustili do dělení kořisti, přitom se dostali do sváru a rvačky, z níž zůstal naživu jen jediný. Majitel Tichtelhofu se odstěhoval a jeho usedlost zchátrala. Mrtvola zavražděné byla později nalezena a pohřbena, ale její duch dodnes chodí. Protože byla poslední ze svého rodu, musí jako bílá paní bloudit na místě sídla svých předků až do hodiny svého vykoupení. Nikomu neškodí, ale zavádí na scestí ty, kdo chtějí vyzvednout poklady odpočívající v zemi. Jen jedné ženě se podařilo na Velký pátek vstoupit do otevřené hory a vynést odtud množství zlata. Protože však zapomněla na něj položit posvěcený předmět, měla druhý den ráno ve své truhle místo zlata hoblovačky.