⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Nechtěli ho pustit do kostela, a když tam pak zvedli víko stříbrné rakve, byla mrtvola celá zčernalá – hrabě totiž nepadl v rozepři ani ho nezachvátila nemoc, nýbrž jeho životu učinil konec jed. Tu se mladému hraběti zhroutily síly. Nechtěl už déle setrvávat na místě, kde zakusil tolik bolesti. Nechal veškeré zlato, stříbro a šperky uložit do rozlehlého sklepení zámku, poté nechal uspořádat hostinu, a když všichni byli opilí vínem, dal hrabě zamknout brány a zapálil zámek. Nepadly za oběť plamenům jen tyto stavby, ale i okolní lesy a sousední vesnice. Ta se proměnila v pustinu a i poté, co byla znovu vystavěna, nesla jméno "Wüstung" [Pustina]. Hrabě sám však zmizel navždy.

Zámecká čeleď se bez pána toulala krajem a živila se krádežemi, a v této době snad cesta skrz krudumský les dostala jméno "Diebsweg" [Zlodějská cesta], které nese dodnes.