⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Rozlehlé kruchty rozšiřují kapacitu kostela. Orientace osy kostela byla ponechána stranou – její poloha je stejně jako umístění kostelní věže a jí probíhajícího hlavního vchodu určena přilehlou ulicí, a to v jihozápadní podélné stěně dnešního presbytáře, na němž je jako na starší stavební vrstvě ještě zřetelně patrné dělení na loď a menší oltářní prostor (obr. 235, 236).

[obr] Obr. 236. Horní Slavkov (Schlaggenwald). Uliční průčelí kostela sv. Anny.

Vnitřní stavební i pouze zdobná výzdoba, vzniklá v letech 1726 až přibližně 1780, podává ve své celistvosti nezměněné svědectví o domácím církevním prostorovém umění XVIII. století. Její ráz se projevuje především v klenutých stropech a jejich výsečích, které vyzdobili malíř a plošný štukatér. Více než v půdorysu se ve třech polích stropu projevuje zakrnělá příčná loď jako vsuvka mezi oltářním prostorem a lodí. Členění a výzdobu stěn přebírají hojně rozmístěná barokní okna mezi jen naznačenými slepými pilastry s hlavicemi a nástavci. V lodi se tyto objevují už jen jako pendantivy, které předstírají konstruktivní souvislosti a z nich vyplývající architekturu. Obrazová výzdoba kostela se váže ke jménu Eliáše Dollhopfa, přičemž pořízení sochařského vybavení jeho pracím ještě předchází.

věta pokračuje na dalším listu ⟶