⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Putzův dvůr (Putzenhof) ležel půl hodiny cesty jihozápadně od Horního Slavkova (Schlaggenwald) vedle Ebmetského rybníka. Svůj název dostal po rodinném jméně „Putz", doloženém zde od 17. století. Různé pravopisné podoby vedly přes „Putzerhof" k „Putzenhof". Posledním majitelem hospodařil na 15 ha velkém statku Hermann Lochschmidt. Ani tento dvůr už nestojí.

Červený dvůr (Roter Hof). Blízko hranice obce s Krásnem (Schönfeld), za potokem Flutbach, stával kdysi Červený dvůr.

V nářečí se mu říkalo „Am Råun Huåf".

Ještě dnes žijí Horňoslavkovští, kteří si pamatují na velký požár, při němž dvůr na Štědrý večer 1917 lehl popelem. Říkalo se, že oheň založila odmítnutá žebračka. Žhářství lze však považovat za prokázané. Červený dvůr už nebyl znovu postaven. Jako kluci jsme ještě přeskakovali přes zbytky zdí a sklepů, mezitím zarostlé vrbami.

Písečný dvůr (Sandhof). Cestou do Karlových Varů (Karlsbad) přes Heid se procházelo poschitzauskou tratí kolem Sandhofu; krátce se mu říkalo „Am Sånd". Tento dvůr, postavený teprve roku 1878 rodiči Andrease Klötzla z Poschitzau, byl bratrským dvorem Steffelhofu; odtud i druhé označení „Steffelhof".

Po nějakou dobu to byl také „Sandwirtshaus" (Písečná hospoda), která však zanikla, když ustala návštěvnost horňoslavkovské stezky kvůli výstavbě železnice Schönwehr–Neusattl. Od té doby vídal tento odlehlý dvůr už jen málo chodců, turistů, ojedinělé dřevařské povozy, většinou jen sběračky lesních plodů a dříví.

Schödlův dvůr (Schödlhof), ležící západně od města, byl nápadně mohutný čtyřkřídlý dvůr, který kdysi patřil k rytířskému statku v Žatecku (Saazer Land). Pozemkový majetek sahal od Seifenu přes Florian až k Hahnenhalde.

Už v letech 1631, 1663 a 1690 se v starých listinách objevuje jméno „Schedl". Koncem 18. století získává dvůr rodina Heßových, který později dělením přešel i do vlastnictví rodiny Wenzlových, potomků Wenzlů z Plickengrundu, majitelů rytířského statku Hasenbühl (pozdějšího Hubhofu).

Poslední majitelé Schödlhofu: Franz Wenzl, jemuž patřila severní kamenná stavba čp. 280, a sourozenci Franz, Karoline a Marie Heßovi, kterým patřila jižní roubená stavba čp. 279.

Roku 1951 musel dvůr ustoupit nové osadě „Tatran" pro české obyvatele.

Tichtelův dvůr (Tichtelhof). Podle dokumentu z roku 1544 postavil jeden ze čtyř starostů Horního Slavkova, Hanns Pern, na svém pozemku západně od města v oblasti Florianu, Tichtelbergu a Kohlinger Steigu velký dvůr zvaný Pernhof.

Brzy nato se majitelem stal Burghanser a roku 1561 Tichtel z Tutzingu. Ten dvůr roku 1581 prodal městu. Jak dlouho zůstal statek v jeho vlastnictví, není známo; nikde se už nenašla žádná zmínka. Podle pověsti „Tichtelhof" ze „Sagenbuch der Heimat" od Johanna Hahna opustil majitel po přepadení loupežníky svůj dvůr, takže ten zpustl.

O jeho přesné poloze nejsou žádné údaje; v úvahu připadá Tichtelberg, dříve zvaný Arlberg, a jeho okolí, dodnes dobře známé našim krajanům. Na začátku Kohlinger Steigu, kde byla Ottowiese obklopená lesem a voda z Ottobächleinu stékala k Seifenu, postavil roku 1936 Willibald Neidhart dvůr a znovu použil jméno „Tichtelhof". Sedm hektarů velké hospodářství obhospodařoval jako pachtýř Josef Weidl.

Windhof (Větrný dvůr). Na výšině (613 m) mezi Horním Slavkovem a Leßnitzem stál přes 400 let Windhof. Poprvé je bývalý lenní statek a jeho majitel Gregor Egerer zmíněn v listině z roku 1587 při příležitosti novostavby, kde je označen jako „Windtwebershoff". Z toho snad vzniklo dodnes používané jméno „Windhof". Roku 1684 přešel statek na J. Meyera, vrchního úředníka a desátkáře města.

věta pokračuje na dalším listu ⟶