Až do vyhnání byl celistvě scelený, 24 ha velký dvůr po mnoho generací v majetku rodiny Ripplových. „Dä Windhuäf-Toni" (1895–1965) obhospodařoval se svou ženou Luise, třemi dcerami a jedním až dvěma pomocníky tento provoz, tvořený ze dvou třetin ornou půdou a z jedné třetiny loukami, na němž se přepočtem chovala jedna kusa dobytka na hektar. Ke dvoru patřil poblíž ležící „Luäser Haus", výměnkářský dům pro staré lidi.

Vlčí dvůr (Wolfshof). O něco více než 1 km severně od města stál na hřebeni mezi zalesněnými svahy Stříbrného potoka (Silberbach) a Flutbachu na volné pláni Wolfshof. Od let 1526 a 1544 se toto označení dvora nachází v horňoslavkovském archivu. Jako nejstarší majitel je uváděn jistý Michel vom Walde. Poté tento statek získává bohatá šlechtická rodina, jež se psala Hutzelmannové na Wolfshofu. Roku 1541 přechází tento majetek za 1680 zlatých na město.

Z přináležejícího pozemkového majetku, který sahal daleko za údolí Stříbrného potoka, se později prodala orná půda, městu zůstaly zachovány jen les a budovy. Dům v posledních letech obývala v přízemí rodina Köhlerova a v prvním patře lesník Fischer. Po roce 1945 stál dlouho prázdný a byl ponechán zkáze. Tragickým způsobem přišlo později o život hrající si české dítě, zavalené posledním zbytkem tohoto dvora – zřítivším se komínem.

Hostinec v Luční dolině (Wiesental)

Za Seifertsgrünem, pod viaduktem, kolem „Echobanklä" se na konci Luční doliny (Wiesental) narazilo na osamocené stavení. Patřilo rodině Böhmových, která kromě zemědělství provozovala i hostinec. Přes týden panoval kolem dvora klidný mír; jen z Hubhofu si sedláci vozili pivo, když bylo v létě na polích horko. Živo ale bývalo v neděli v hospodě a v tanečním sále. Gustl Kern hrál se svými muzikanty k tanci, ze města přicházeli výletníci, mladí lidé odevšad hledali příležitost k tanci. Zejména ve dvacátých letech se tu scházeli chlapci a děvčata sdružení v „Jugendbundu"; stejně tak tu měl svůj sraz i sociálnědemokratický spolek z města. Na své si přišli i kluci z Hubhofu při vylévání „Nachälä" (zbytků piva), když pozdě večer hosté opouštěli stoly na zahradě.

Ještě dnes rádi vzpomínáme na Luční dolinu (Wiesental), která už neexistuje, protože byla zavezena odvalem z úpravny rud – pohřbena pod více než 20 m vysokou vrstvou rozdrcené horniny.