Schönwehru dobře dařily, vzbudily u lidí zájem o ovocnářství. Zesílilo pěstování mladých dřevin, roubování ovocných stromů a včelařství; kvetoucí zahrady v květnu a bohatě obtěžkané stromy na podzim těšily majitele a byly dobrou reklamou pro ovocnářství.
Roku 1890 byl založen Dobrovolný hasičský sbor. Podle hesla „Jeden za všechny, všichni za jednoho!" vytvořili z malých začátků akceschopný sbor činorodí muži jako Anesky, Böhm, Breitfelder, Lenk, Riedl, Schmidt, Schuster a Stöhr. Obce Gängerhof, Müllersgrün, Bečov (Petschau), Schönwehr, Tiefenbach, Töppeles a Wasserhäuseln byly sdruženy v okrsku (Gaubezirk) 21. Podle stanov prováděly v den okrskového sjezdu předepsaná cvičení a soutěže k přezkoušení své výkonnosti. To se pro danou obec stávalo velkou slavnostní událostí, při níž se mohla volně rozvinout i společenskost a humor. Sborová „kapela Vogl" hrála pěkně od podlahy i na hasičských plesech a slavnostech. Pohřby na hornoslavkovském hřbitově, jichž se hasičský spolek účastnil korporativně v uniformách, byly doprovázeny důstojnými smutečními pochody a končily v hostinci „U tří lip" (Drei Linden). Při takových příležitostech se hodně vyprávělo, přičemž šíření veselých historek přes mnoho vesnic a hor nebylo možné zastavit a jejich pravdivost se sotva dala ověřit.
Rodácký básník Josef Hofmann jednu takovou látku zpracoval a udělal z ní – k pousmání – nářeční báseň:
D' Feiãsouchã (Hledači ohně)
Ve Schönwehru je u hospodského Josefa vždycky veselo, tam se roztočí kluci i staří k tanci.
Vtom vrazí dovnitř bláznivá děvečka, prudce otevře dveře a křičí do světnice „Hoří!" – To je křiku a povyku!
Hospodský Josef zůstává klidný: „Nechte to, opičky, zůstaňte tady! Co nám pomůže, když hoří, a my nevíme kde."
Teprve pak si zapálí lucernu, plivne si do dlaní a říká: „Tak už pojďme hledat, kde to hoří."
Mnoho žáků navštěvovalo pět let školu ve vsi a poté tři třídy měšťanky v Bečově. Za vzorné učitele je třeba jmenovat Wenzela Schustera, Huga Heinze, Franze Lohwassera a Schermaula; učitelský dorost pocházející ze Schönwehru tvořili August a Hugo Lohwasser, Willibald Schuster I a Willibald Schuster II.
Rodáci ze Schönwehru sepsali pro Hornoslavkovský vlastenecký list (Schlaggenwalder Heimatbrief) několik příspěvků, z nichž zde bylo možné vděčně čerpat.
K padlým obou světových válek naproti tomu nejsou k dispozici žádné údaje.
Autoru díla „Schönwehr – jak vznikl a jaký byl", staršímu učiteli Willibaldu Schusterovi (1890–1967), náleží zvláštní zmínka.
Schönwehr gut gediehen, weckten sie bei den Leuten Interesse am Obstbau. Die Anzucht von Junggehölzen, Obstbaumveredelung und Bienenzucht wurde verstärkt aufgenommen; blühende Gärten im Mai und reichbehangene Bäume im Herbst erfreuten die Besitzer und waren eine gute Werbung für den Obstbau.
Im Jahre 1890 gründete man die Freiwillige Feuerwehr. Nach dem Wahlspruch „Einer für alle, alle für einen!" schufen tatkräftige Männer, wie Anesky, Böhm, Breitfelder, Lenk, Riedl, Schmidt, Schuster und Stöhr, aus kleinen Anfängen eine einsatzfähige Wehr. Die Ortschaften Gängerhof, Müllersgrün, Petschau, Schönwehr, Tiefenbach, Töppeles und Wasserhäuseln waren im Gaubezirk 21 vereint. Satzungsgemäß führten sie am Gautag zur Prüfung ihres Leistungsstandes die vorgeschriebenen Übungen und Wettkämpfe durch. Dies geriet für das jeweilige Dorf zu einem großen festlichen Ereignis, bei dem sich auch Geselligkeit und Humor frei entfalten konnten. Die wehreigene „Kapelle Vogl" spielte auch bei den Feuerwehrbällen und zu Festveranstaltungen recht flott auf. Die Begräbnisse auf dem Schlaggenwalder Friedhof, an denen der Feuerwehrverein korporativ in Uniform teilnahm, wurden mit würdigen Trauermärschen umrahmt und fanden ihren Abschluß im Gasthaus „Drei Linden". Bei solchen Anlässen wurde viel erzählt, wobei die Verbreitung lustiger Histörchen über viele Dörfer und Berge hinweg nicht aufzuhalten und ihr Wahrheitsgehalt kaum zu kontrollieren war.
Der Heimatdichter Josef Hofmann nahm einen solchen Stoff auf und machte – zum Schmunzeln – daraus das Mundartgedicht:
D' Feiãsouchã
In Schäi(n)wüãh(r) bãn Wirtsseff gäiht's kreizfidel zou,
dãu schwenkn sich d'Gungã u d'Ãltn dãzou.
Af oã(n)mãl kinnt d'Saumoãd, reißt d'Tüãr gahling af
u schreit in d'Stubm „Feiã!" – Du Gschroã u du Glaff!
Dã Wirtsseff bleibt rouhi: „Diãrts Ãffm, bleibt's dãu!
Wos hülft's uns, wenn's brennt, u miã(r) wissn neãt, wãu."
Ãffa zündt eãr d'Lotärn oã(n) u speit sich in d'Händ
u sãgt: „Öitzã gäng mã u souchn, wãu 's brennt."
Viele Schüler besuchten fünf Jahre die Schule im Dorf und danach drei Klassen Bürgerschule in Petschau. Als vorbildliche Lehrer seien Wenzel Schuster, Hugo Heinz, Franz Lohwasser und Schermaul genannt; Nachwuchslehrer, die aus Schönwehr stammten, waren August und Hugo Lohwasser, Willibald Schuster I und Willibald Schuster II.
Heimatfreunde aus Schönwehr verfaßten für den Schlaggenwalder Heimatbrief mehrere Beiträge, auf die hier dankbar zurückgegriffen werden konnte.
Zu den Gefallenen beider Weltkriege liegen indes keine Angaben vor.
Dem Verfasser von „Schönwehr – wie es entstand und wie es war", Oberlehrer Willibald Schuster (1890–1967), gebührt eine besondere Erwähnung.
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.