Schönwehr

Hospodský Josef zůstává klidný: „Nechte to bejt, zůstaňte tady! Co nám pomůže, když hoří, a my nevíme kde!" Josef Hofmann

Mlýn na Teplé s pěkným jezem prý dal vsi její jméno; možná se zprvu jmenovala také „Schöne Au" (Krásná niva). Počátky Schönwehru sahají, stejně jako u většiny míst kolem Horního Slavkova (Schlaggenwald), hluboko do doby hornictví. Z těch, kdo přišli hledat stříbro a cín, mnozí zůstali a usadili se. Na vhodných místech si postavili dvory a chlévy a vymýtili zemi. Tak vznikla, hodinu cesty jihovýchodně od Horního Slavkova, v údolní kotlině svažující se k Teplé, kde se do ní vlévá Rabensgrüner potůček, obklopená zalesněnými horami, obec Schönwehr. Na druhém břehu Teplé se zvedá, 150 m nad císařskou silnicí, Spitze Kamm s vrcholovým křížem a Hau, na jihu Müllersgrüner Berg, na severozápadě Kirchberg a Stirnlohe.

Uspořádání vsi jako řadové osady ukazuje na německý původ, jak je poznat i na místních pomístních jménech: Bittnerslohe, Erlstauden, Gängerpeint, Iltisgraben, Judenpeint, Kirchsteig, Kurnapeint, Mühlleiten, Mühlpeint, Ofenschüssel, Scheibenwiese, Schindler-Trift. Poprvé je Schönwehr zmíněn v předávací listině panství Bečov (Petschau) Kašparu Pflugovi z Rabštejna roku 1537. Jiná listina z roku 1575 (uložená v zemském archivu v Praze) jmenuje tři hornické podniky Nanebevstoupení Páně, Svatého Eliáše a Svaté Barbory, které žádaly o vodní právo pro tavicí hutě a stoupy na Teplé, „se stříbrem dobře osvědčené".

Obyvatelé museli, jak dále vyplývá z listiny, konat bečovskému panství roboty až do minulého století. Vodní průval způsobil, že stříbrná těžba ustala už v 16. století. Za třicetileté války obec, jak uvádí zpráva z Prahy z roku 1648, těžce strádala: „Vše je zbořeno a zpustošeno." – Na 17 spálených místech se poté brzy postavily nové domy ze dřeva, které však umožňovaly jen bídné bydlení. Roku 1680 si po obětech válek vyžádal mor opět mnoho životů. Také jarní povodně na Teplé obci často těžce ubližovaly. Tak tomu bylo roku 1890, kdy průtrž mračen nad Neudorfem, Lauterbachem a Schönfeldem, jejíž vodní masy z Horního a Dolního Tiefenbachu zaplavily údolí, strhla domy a zničila most přes Teplou.

K obci patřilo 57 domů a 452 ha pozemků. Obyvatelé byli zedníci, tesaři, stavební dělníci a zemědělci. Ve vsi byly tři hostince, jeden řeznický a jeden koloniální obchod, jedna prodejna lahvového piva, dále dva obuvníci, jeden kovář a jeden krejčí, dříve i tkalci; v jednom domě se provozovalo hrnčířství a jeden sedlák provozoval malou cihelnu. Císařská silnice a železniční trať Karlovy Vary (19 km) – Mariánské Lázně (37 km), jakož i vedlejší trať Schönwehr–Neusattl (20 km) poskytovaly dobré dopravní spojení. Ze Schönwehru jako přestupní stanice bylo možné přes Bečov–Teisching–Žlutice dosáhnout stanice Pladen a odtud severním směrem Žatec a dále východně Rakovník.

Strmé svahy ztěžovaly zemědělství; jízda a orba vyžadovaly velkou zručnost. Výnosy na chudších půdách bývaly obvykle nízké. Naproti tomu rovinaté luční plochy v údolí poskytovaly i v suchých letech dostatek sena pro krávy sedláků a kozy domkářů. Díky chráněné poloze zaujalo zvláštní místo ovocnářství. Sedláci, kteří konali za napoleonských válek přípřežní služby, přiváželi ze svých cest domů ovocné stromky. Protože se ve

věta pokračuje na dalším listu ⟶