Schönwehr
Hospodský Josef zůstává klidný: „Nechte to bejt, zůstaňte tady! Co nám pomůže, když hoří, a my nevíme kde!" Josef Hofmann
Mlýn na Teplé s pěkným jezem prý dal vsi její jméno; možná se zprvu jmenovala také „Schöne Au" (Krásná niva). Počátky Schönwehru sahají, stejně jako u většiny míst kolem Horního Slavkova (Schlaggenwald), hluboko do doby hornictví. Z těch, kdo přišli hledat stříbro a cín, mnozí zůstali a usadili se. Na vhodných místech si postavili dvory a chlévy a vymýtili zemi. Tak vznikla, hodinu cesty jihovýchodně od Horního Slavkova, v údolní kotlině svažující se k Teplé, kde se do ní vlévá Rabensgrüner potůček, obklopená zalesněnými horami, obec Schönwehr. Na druhém břehu Teplé se zvedá, 150 m nad císařskou silnicí, Spitze Kamm s vrcholovým křížem a Hau, na jihu Müllersgrüner Berg, na severozápadě Kirchberg a Stirnlohe.
Uspořádání vsi jako řadové osady ukazuje na německý původ, jak je poznat i na místních pomístních jménech: Bittnerslohe, Erlstauden, Gängerpeint, Iltisgraben, Judenpeint, Kirchsteig, Kurnapeint, Mühlleiten, Mühlpeint, Ofenschüssel, Scheibenwiese, Schindler-Trift. Poprvé je Schönwehr zmíněn v předávací listině panství Bečov (Petschau) Kašparu Pflugovi z Rabštejna roku 1537. Jiná listina z roku 1575 (uložená v zemském archivu v Praze) jmenuje tři hornické podniky Nanebevstoupení Páně, Svatého Eliáše a Svaté Barbory, které žádaly o vodní právo pro tavicí hutě a stoupy na Teplé, „se stříbrem dobře osvědčené".
Obyvatelé museli, jak dále vyplývá z listiny, konat bečovskému panství roboty až do minulého století. Vodní průval způsobil, že stříbrná těžba ustala už v 16. století. Za třicetileté války obec, jak uvádí zpráva z Prahy z roku 1648, těžce strádala: „Vše je zbořeno a zpustošeno." – Na 17 spálených místech se poté brzy postavily nové domy ze dřeva, které však umožňovaly jen bídné bydlení. Roku 1680 si po obětech válek vyžádal mor opět mnoho životů. Také jarní povodně na Teplé obci často těžce ubližovaly. Tak tomu bylo roku 1890, kdy průtrž mračen nad Neudorfem, Lauterbachem a Schönfeldem, jejíž vodní masy z Horního a Dolního Tiefenbachu zaplavily údolí, strhla domy a zničila most přes Teplou.
K obci patřilo 57 domů a 452 ha pozemků. Obyvatelé byli zedníci, tesaři, stavební dělníci a zemědělci. Ve vsi byly tři hostince, jeden řeznický a jeden koloniální obchod, jedna prodejna lahvového piva, dále dva obuvníci, jeden kovář a jeden krejčí, dříve i tkalci; v jednom domě se provozovalo hrnčířství a jeden sedlák provozoval malou cihelnu. Císařská silnice a železniční trať Karlovy Vary (19 km) – Mariánské Lázně (37 km), jakož i vedlejší trať Schönwehr–Neusattl (20 km) poskytovaly dobré dopravní spojení. Ze Schönwehru jako přestupní stanice bylo možné přes Bečov–Teisching–Žlutice dosáhnout stanice Pladen a odtud severním směrem Žatec a dále východně Rakovník.
Strmé svahy ztěžovaly zemědělství; jízda a orba vyžadovaly velkou zručnost. Výnosy na chudších půdách bývaly obvykle nízké. Naproti tomu rovinaté luční plochy v údolí poskytovaly i v suchých letech dostatek sena pro krávy sedláků a kozy domkářů. Díky chráněné poloze zaujalo zvláštní místo ovocnářství. Sedláci, kteří konali za napoleonských válek přípřežní služby, přiváželi ze svých cest domů ovocné stromky. Protože se ve
Schönwehr
Dä Wirtsseff bleibt rouhi: „Diärts Åffm, bleibt's dåu!
Wos hülft's uns, wenn's brennt, u miä(r) wissn neåt, wåu!"
Josef Hofmann
Eine Mühle an der Tepl mit einem schönen Wehr soll dem Dorf seinen Namen gegeben haben; vielleicht hieß es zuerst auch „Schöne Au". Die Anfänge von Schönwehr reichen, wie bei den meisten Orten um Schlaggenwald, weit in die Zeit des Bergbaus zurück. Von denen, die kamen, um nach Silber und Zinn zu schürfen, sind viele geblieben und seßhaft geworden. Sie haben an geeigneten Stellen Höfe und Ställe gebaut und das Land gerodet. So entstand, eine Stunde südöstlich der Bergstadt in einer Talmulde zur Tepl hinab, wo das Rabensgrüner Bächlein einmündet, von bewaldeten Bergen umgeben, die Ortschaft Schönwehr. Am anderen Teplufer drüben erheben sich, 150 m über der Kaiserstraße, der Spitze Kamm mit dem Gipfelkreuz und der Hau, im Süden der Müllersgrüner Berg, im Nordwesten der Kirchberg und die Stirnlohe.
Die Siedlungsform des Reihendorfes weist auf deutschen Ursprung hin, wie auch an den Flurnamen zu erkennen ist: Bittnerslohe, Erlstauden, Gängerpeint, Iltisgraben, Judenpeint, Kirchsteig, Kurnapeint, Mühlleiten, Mühlpeint, Ofenschüssel, Scheibenwiese, Schindler-Trift. Erstmals wird Schönwehr in der Übergabeurkunde der Herrschaft Petschau an Kaspar Pflug von Rabenstein im Jahre 1537 genannt. Eine andere Urkunde von 1575 (im Landesarchiv Prag) nennt die drei Gewerke Christi Himmelfahrt, Sankt Elias und Sankt Barbaragang, die um Wasserrecht für die Schmelzhütten und Pochmühlen an der Tepl bitten, „mit Silber wohl bewährt".
Die Bewohner mußten, so geht aus der Urkunde weiter hervor, der Petschauer Herrschaft bis ins vergangene Jh. Frondienste leisten. Durch Wassereinbruch kam der Silberbergbau schon im 16. Jh. zum Erliegen. Im Dreißigjährigen Krieg hatte der Ort, wie ein Bericht aus Prag im Jahre 1648 besagt, schwer zu leiden: „Alles ist eingerissen und verwüst." – Auf 17 Brandstellen errichtete man bald darauf neue Häuser aus Holz, die aber nur ein kümmerliches Wohnen ermöglichten. 1680 raffte, nach den Opfern der Kriege, die Pest wieder viele Menschen dahin. Auch die Hochwasser der Tepl im Frühjahr setzten der Ortschaft häufig arg zu. So 1890, als ein Wolkenbruch über Neudorf, Lauterbach und Schönfeld, der mit seinen Wassermassen von Ober- und Untertiefenbach her das Tal überschwemmte, Häuser hinwegriß und die Teplbrücke zerstörte.
Zur Gemeinde gehörten 57 Häuser und 452 ha Grundbesitz. Die Bewohner waren Maurer, Zimmerleute, Bauarbeiter und Landwirte. Im Dorf gab es drei Gasthäuser, ein Fleischer-, ein Kolonialwarengeschäft, eine Flaschenbierhandlung, ferner zwei Schuhmacher, einen Schmied und einen Schneider, in früherer Zeit auch Weber; in einem Haus wurde eine Töpferei betrieben, und ein Bauer unterhielt eine kleine Ziegelei. Die Kaiserstraße und die Eisenbahnlinie Karlsbad (19 km) – Marienbad (37 km) sowie die Nebenstrecke Schönwehr–Neusattl (20 km) boten gute Verkehrsverbindungen. Von Schönwehr als Umsteigebahnhof konnte man auch über Petschau–Theusing–Luditz den Bahnhof Pladen und von dort aus in nördlicher Richtung Saaz und weiter östlich Rakonitz erreichen.
Die steilen Hänge machten es schwierig, Ackerbau zu betreiben; das Fahren und Ackern erforderten viel Geschick. Die Erträge fielen auf den ärmeren Böden meist nicht hoch aus. Dagegen lieferten die ebenen Talwiesen auch in trockenen Jahren reichlich Heu für die Kühe der Bauern und die Ziegen der Häusler. Durch die geschützte Lage nahm der Obstbau eine besondere Stellung ein. Bauern, die im Napoleonischen Krieg Gespanndienste leisteten, brachten von ihren Fahrten Obstbäumchen mit nach Hause. Da sie in
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.