Lidé byli vždycky sobečtí a často málo dobří. Ale večerní zvonění se rozléhalo, vznášelo se nad vsí, nad poli, nad lesem. Napomínalo odložit malicherné věci a věnovat čas a myšlenky věčnosti. Solženicyn

V Zechu, kde se Reinbach vlévá do Flutbachu, se otevírá boční údolí směrem k Nadlesí (Nallesgrün). Vysokým železničním viaduktem vede 1,5 km dlouhá silnice vzhůru do vsi. Před lety stála 400 m za železničním mostem stará smrk s obrázkem Matky Boží, „d' B(ü)ldbaam". Štěrkovou silnici lemovaly bíle natřené žulové kameny a jeřáby. Na pravé straně se táhl dlouhý svah Mühlleiten, na levé straně louky a lesní pozemky vysoké Gaisleiten. V polovině výšky silnice se nacházel lom a brzy bylo vidět na konci údolní mísy domy a usedlosti vsi. Pole vysočiny, sahající od Höfen přes Nadlesí až před Třídomí (Dreihäuser), se táhla v dlouhých pásech od usedlostí až k lesu na Bärleiten (lesní lánová ves).

Ves patrně vznikla ve 13. nebo 14. století. Její původní název byl zřejmě „Heidlesgrün" a znamenal zemědělské mýcení („Grün") na malé pustině. V roce 1432 se objevuje název „Neylesgrun", 1454 „Haydlosgrun" a 1525 „Nalesgrun". V roce 1495 je obec zmíněna při prodeji pozemku v Lokti. Z listin vyplývá, že obyvatelé byli poddaní majitelům tohoto města. „Nalesgrün" se nachází i v pozemkových knihách založených v letech 1624, 1714 a 1773.

V roce 1785 uvádí Jaroslav Schaller v „Topografii Království českého" Nalesgrün a Dreyhäusl jako statky města Loket. V muzeu v Horním Slavkově (Schlaggenwald) se nacházel „Ověřený list o svobodném propuštění a rodný list", vystavený 2. října 1724. V něm se dosud nevolnicky vázanému Martinu Jakobovi potvrzuje jeho „narození 10. listopadu 1690, křest podle křesťansko-katolického obyčeje a pocházení z manželského svazku jeho rodičů Michaela Jakoba, syna Johanna Jakoba z Nalesgrünu, a Sabiny Möschlin z Poschetzau", kteří se vzali 8. října 1684. Jako kmotr je uveden Michael Huther a jako svědkové Matthias Marterer, Thomas Lochschmitt, Catharina Lochschmittin a Catharina Stowasserin.

Přání o „propuštění z poddanství se vyhovuje s dobrými doporučeními pro jeho další cestu a připojuje se velká pečeť zdejšího města (Lokte)".

V roce 1801 byl postaven dvůr č. 5 „Beim Houter" (dříve „Glückshof"), větší čtyřúhelníkový dvůr, který upoutával svým stavebním ztvárněním, různorodou vnější výzdobou a zejména bohatou štítovou architekturou. Podobně působily i dvory s domovními jmény „Balzer, Schroll, Liesl, Kannerer" a další jako dobré příklady venkovské stavební kultury z konce 18. století a z doby kolem roku 1800.

Podle vlastivědného popisu z roku 1898 bylo Nadlesí samostatnou politickou obcí, patřil k děkanskému a poštovnímu úřadu v Lokti a zahrnoval 570 ha polí, luk a lesa. V roce 1853 byla postavena školní budova, v roce 1873 rozšířena o patro. Předtím existovala putovní škola (výuka střídavě v různých domech), kterou navštěvovaly i děti z Höfen a Třídomí.

Od roku 1893 existoval Dělnický vzdělávací spolek, v roce 1895 se ustavil Dobrovolný hasičský sbor.