Lidé byli vždycky sobečtí a často málo dobří. Ale večerní zvonění se rozléhalo, vznášelo se nad vsí, nad poli, nad lesem. Napomínalo odložit malicherné věci a věnovat čas a myšlenky věčnosti. Solženicyn
V Zechu, kde se Reinbach vlévá do Flutbachu, se otevírá boční údolí směrem k Nadlesí (Nallesgrün). Vysokým železničním viaduktem vede 1,5 km dlouhá silnice vzhůru do vsi. Před lety stála 400 m za železničním mostem stará smrk s obrázkem Matky Boží, „d' B(ü)ldbaam". Štěrkovou silnici lemovaly bíle natřené žulové kameny a jeřáby. Na pravé straně se táhl dlouhý svah Mühlleiten, na levé straně louky a lesní pozemky vysoké Gaisleiten. V polovině výšky silnice se nacházel lom a brzy bylo vidět na konci údolní mísy domy a usedlosti vsi. Pole vysočiny, sahající od Höfen přes Nadlesí až před Třídomí (Dreihäuser), se táhla v dlouhých pásech od usedlostí až k lesu na Bärleiten (lesní lánová ves).
Ves patrně vznikla ve 13. nebo 14. století. Její původní název byl zřejmě „Heidlesgrün" a znamenal zemědělské mýcení („Grün") na malé pustině. V roce 1432 se objevuje název „Neylesgrun", 1454 „Haydlosgrun" a 1525 „Nalesgrun". V roce 1495 je obec zmíněna při prodeji pozemku v Lokti. Z listin vyplývá, že obyvatelé byli poddaní majitelům tohoto města. „Nalesgrün" se nachází i v pozemkových knihách založených v letech 1624, 1714 a 1773.
V roce 1785 uvádí Jaroslav Schaller v „Topografii Království českého" Nalesgrün a Dreyhäusl jako statky města Loket. V muzeu v Horním Slavkově (Schlaggenwald) se nacházel „Ověřený list o svobodném propuštění a rodný list", vystavený 2. října 1724. V něm se dosud nevolnicky vázanému Martinu Jakobovi potvrzuje jeho „narození 10. listopadu 1690, křest podle křesťansko-katolického obyčeje a pocházení z manželského svazku jeho rodičů Michaela Jakoba, syna Johanna Jakoba z Nalesgrünu, a Sabiny Möschlin z Poschetzau", kteří se vzali 8. října 1684. Jako kmotr je uveden Michael Huther a jako svědkové Matthias Marterer, Thomas Lochschmitt, Catharina Lochschmittin a Catharina Stowasserin.
Přání o „propuštění z poddanství se vyhovuje s dobrými doporučeními pro jeho další cestu a připojuje se velká pečeť zdejšího města (Lokte)".
V roce 1801 byl postaven dvůr č. 5 „Beim Houter" (dříve „Glückshof"), větší čtyřúhelníkový dvůr, který upoutával svým stavebním ztvárněním, různorodou vnější výzdobou a zejména bohatou štítovou architekturou. Podobně působily i dvory s domovními jmény „Balzer, Schroll, Liesl, Kannerer" a další jako dobré příklady venkovské stavební kultury z konce 18. století a z doby kolem roku 1800.
Podle vlastivědného popisu z roku 1898 bylo Nadlesí samostatnou politickou obcí, patřil k děkanskému a poštovnímu úřadu v Lokti a zahrnoval 570 ha polí, luk a lesa. V roce 1853 byla postavena školní budova, v roce 1873 rozšířena o patro. Předtím existovala putovní škola (výuka střídavě v různých domech), kterou navštěvovaly i děti z Höfen a Třídomí.
Od roku 1893 existoval Dělnický vzdělávací spolek, v roce 1895 se ustavil Dobrovolný hasičský sbor.
Nallesgrün
Immer waren die Menschen selbstsüchtig und oft wenig gut. Aber das Abendläuten erklang, schwebte über dem Dorf, über den Feldern, über dem Wald. Es mahnte, die unbedeutenden Dinge abzulegen, Zeit und Gedanken der Ewigkeit zu widmen.
A. Solschenyzin
In der Zech, wo der Reinbach in den Flutbach mündet, öffnet sich ein Seitental nach Nallesgrün. Durch das hohe Bahnviadukt führt eine 1,5 km lange Straße bergan in das Dorf. Vor Jahren stand 400 m nach der Bahnbrücke eine alte Fichte mit einem Muttergottesbild, „d' B(ü)ldbaam". Die geschotterte Straße säumten weißgestrichene Granitsteine und Vogelbeerbäume. Zur rechten Seite schloß sich der lange Hang der Mühlleiten, zur linken Wiesen- und Waldstücke der hohen Gaisleiten an. In halber Höhe der Straße befand sich ein Steinbruch, und bald sah man am auslaufenden Ende der Talmulde die Häuser und Höfe des Dorfes. Die Felder der von Höfen über Nallesgrün bis vor Dreihäuser reichenden Hochfläche zogen sich in langen Streifen von den Anwesen bis zum Wald an die Bärleiten (Waldhufendorf).
Das Dorf dürfte im 13. oder 14. Jh. entstanden sein. Sein anfänglicher Name war wohl „Heidlesgrün" und bedeutet eine landwirtschaftliche Rodung (ein „Grün") auf einer kleinen Heide. 1432 taucht als Name „Neylesgrun", 1454 „Haydlosgrun" und 1525 „Nalesgrun" auf. 1495 wird der Ort bei einem Grundstücksverkauf in Elbogen erwähnt. Aus Urkunden geht hervor, daß die Bewohner den Besitzern dieser Stadt untertänig waren. „Nalesgrün" ist auch in den Grundbüchern zu finden, die in den Jahren 1624, 1714 und 1773 angelegt wurden.
Im Jahre 1785 werden Nalesgrün und Dreyhäusl in der „Topographie des Königreichs Böhmen" von Jaroslaus Schaller als Güter der Stadt Elbogen aufgeführt. Im Schlaggenwalder Museum befand sich ein „Beglaubter Freyer Weglaß- und Geburtsbrief", ausgestellt am 2. Oktober 1724. Darin wird dem bisher leibeigentlich verbundenen Martin Jakob seine „geburth am 10. November 1690, seine Tauf nach christlich katholischen gebrauch und seine Abstammung aus Ehlichen stand von seinen Eltern Michael Jakob, Johann Jakobs Sohn von Nalesgrün, und der Sabine Möschlin von Poschetzau", die am 8. Oktober 1684 heirateten, attestiert. Als Pate werden Michael Huther und als Zeugen Matthias Marterer, Thomas Lochschmitt, Catharina Lochschmittin und Catharina Stowasserin genannt.
Dem Wunsch nach „Entlassung aus der Unterthänigkeit wird mit guten Empfehlungen für sein Fortkommen stattgegeben und hiesiger Stadt (Elbogen) Großes Insigel angehängt".
Im Jahre 1801 wurde der Hof Nr. 5 „Beim Houter" (früher „Glückshof"), ein größerer Viereckshof, errichtet, der durch seine bauliche Gestaltung, verschiedenartige Außenzier und besonders reiche Giebelarchitektur auffiel. In gleicher Weise beeindruckten die Höfe mit den Hausnamen „Balzer, Schroll, Liesl, Kannerer" u.a.m. als gute Beispiele ländlicher Baukunst aus dem Ende des 18. Jhs. und aus der Zeit um 1800.
Nallesgrün war nach seiner heimatkundlichen Beschreibung von 1898 eine selbständige politische Gemeinde, gehörte zum Dekanal- und Postamt Elbogen und umfaßte 570 ha Acker, Wiesen und Wald. 1853 erbaute man das Schulhaus und erweiterte es 1873 um ein Stockwerk. Vorher bestand eine Wanderschule (Unterricht reihum in verschiedenen Häusern), die auch von den Kindern aus Höfen und Dreihäuser besucht wurde.
Seit 1893 gab es einen Arbeiterbildungsverein, im Jahre 1895 organisierte sich die Freiwillige Feuerwehr.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.