*Es ist ein sehr menschlicher Zug, daß jeder auf die Geschichte und die Vergangenheit seiner Familie, seines Heimatortes oder seiner Nation stolz ist.* Kardinál Josef Mindszenty
Necelou půlhodinu chůze od Horního Slavkova (Schlaggenwald) směrem na východ, spojena polními cestami s Rabensgrünem, Stirnem a Töppelesem, leží ve výšce asi 630 m vesnice Leßnitz (psáno také „Lessnitz"). Před mnoha staletími, kdy okolní vysočiny pokrýval les, patřila k petschauskému panství, v jehož pozemkových rejstřících se jméno objevuje a znamená přibližně „lesy" nebo „v lesích". Franští osadníci, kteří od panství dostávali půdu a za ni místo peněžních plateb konali robotu, les zřejmě vymýtili a postavili první dvory. Z nich se pak v proměnlivém osudu jednotlivých rodin a prostřednictvím dělení dědictví postupně zformovala obec.
První písemné zprávy pocházejí z roku 1484. Soupis obyvatelstva z roku 1623 uvádí v Leßnitzu „9 dvorů a 2 chaloupky". Rodina Gröschl má být jednou z nejstarších. V roce 1620 se poprvé zmiňuje jméno „Heß" na Stefflhofu ve Gfellu, z něhož četní potomci pod usedlostními jmény „Höfl", „Schäffer", „Nobm" a jinými déle než dvě stě let spoluutvářeli osudy vesnice i v Leßnitzu. Robota vůči Petschau, povinnost placení činže a roboty faře v Horním Slavkově, platby soudních poplatků napůl Petschau a Hornímu Slavkovu ležely jako těžké břemeno na mnoha generacích a formovaly lidi, kteří přes veškerou nouzi, neúrodu, dobytčí nákazy, mor a války udrželi po staletí své dvory pro dědice.
V roce 1924 měl Leßnitz 33 čísel popisných a 192 obyvatel; roku 1939 klesl tento počet na 143. Většina žila ze zemědělství nebo si vydělávala jako zedníci, tesaři či pracovníci v porcelánkách. Obec vlastnila 180 ha půdy (uvádí se i 204 ha) a jen málo lesa, jehož plocha se novým osazováním po roce 1920 zvětšila na 8 ha. Ferdinand Heß, Anton Gröschl a Josef Heß se jako obecní starostové snažili zlepšit životní podmínky ve vsi.
Stavba železnice 1895/96 v Teplém údolí a 1900/01 ze Schönwehru do Lokte (Elbogen) zlepšila dopravní spojení pro Leßnitz, který dostal zastávku u Windhofu. Původně tam sice mělo být zřízeno hornoslavkovské nádraží – pro obce Gfell a Rabensgrün by to bylo výhodnější –, jejich rozdílné zájmy se však nepodařilo sladit ani při stavbě silnic. Napojení na elektrickou síť s náklady 39 200 Kč (českých korun) dostala vesnice roku 1924. V roce 1933 se pět zemědělců – Anton Gröschl, Josef Heß, Karl Heß, Heinrich Kempf, Ludwig Rippl a Hermann Stowasser ze Stirnu – rozhodlo vstoupit jako členové do Karlovarské centrální mlékárny. Vedle kaple postavili domek na mléko, kde Gisela Riedlová, roz. Gröschlová, ráno a večer přijímala mléko, které po zchlazení a uskladnění dodavatelé po ránu v šest hodin střídavě odváželi do Töppelesu na dráhu. Dobrovolným vstupem do mlékařského družstva, který se později stal povinným, ustal samostatný prodej mléka a másla pomocí nůše a mléčného vozu. Ženám to ulehčilo pracovní den a příjmy usedlostí stouply.
Na polích se v několikaletém střídání pěstoval ozimé žito, jarní ječmen, oves, brambory–řepa–vikev, hnojilo se přitom chlévskou mrvou; poté následovalo ozimé žito s výsevem jetele, červený jetel a znovu červený jetel. Ječmen z Leßnitzu rádi kupovaly v dobrých, tedy teplých a suchých letech pro jeho kvalitu pivovary v Horním Slavkově a v Lokti. Před 80 lety ještě každý sedlák sel na malém poli len. Ze semen se lisoval olej, po povaření se cenil jako dobrý domácí lék pro dobytek, a přadlo se z lněných vláken.
Leßnitz
Es ist ein sehr menschlicher Zug, daß jeder auf die Geschichte und die Vergangenheit seiner Familie, seines Heimatortes oder seiner Nation stolz ist.
Kardinal Josef Mindszenty
Von Schlaggenwald eine knappe halbe Wegstunde in östlicher Richtung, durch Fahrwege verbunden mit Rabensgrün, Stirn und Töppeles, liegt etwa 630 m hoch das Dorf Leßnitz (auch „Lessnitz" geschrieben). Vor vielen Jahrhunderten, als der Wald ringsum die Hochflächen bedeckte, gehörte es zur Petschauer Herrschaft, in deren Flurregister der Name auftaucht und soviel wie „Waldungen" oder „In den Wäldern" bedeutet. Fränkische Siedler, die von der Herrschaft Land erhielten und dafür an Stelle von Bargeldzahlungen Frondienste leisteten, dürften den Wald gerodet und die ersten Höfe errichtet haben. Aus ihnen entstand im wechselvollen Auf und Ab der einzelnen Familien und durch Erbteilungen nach und nach die Gemeinde.
Erste urkundliche Nachrichten stammen aus dem Jahre 1484. Eine Aufzeichnung über die Bevölkerung aus dem Jahre 1623 zählt in Leßnitz „9 Höfe und 2 Häuslein". Die Familie Gröschl soll eine der ältesten sein. Im Jahre 1620 wird der Name „Heß" in Gfell am Stefflhof zum ersten Mal erwähnt, von dem zahlreiche Nachkommen unter den Hausnamen „Höfl", Schäffer", „Nobm" und andere auch in Leßnitz mehr als zweihundert Jahre lang das Geschick des Dorfes mit beeinflußten. Frondienste an Petschau, Verpflichtung zu Zins und Scharwerk an die Pfarrei Schlaggenwald, Zahlungen von Gerichtsgeldern je zur Hälfte an Petschau und Schlaggenwald lagen als schwere Last auf vielen Generationen und formten die Menschen, die trotz aller Nöte, Mißernten, Viehseuchen, Pest und Kriege über Jahrhunderte hinweg ihre Höfe den Erben erhielten.
Im Jahre 1924 hatte Leßnitz 33 Hausnummern und 192 Einwohner; 1939 sank diese Zahl auf 143. Überwiegend lebten sie von der Landwirtschaft oder verdienten als Maurer, Zimmerleute oder Porzellanarbeiter ihr Geld. Die Gemeinde besaß 180 ha Grund (auch 204 ha werden genannt) und nur wenig Wald, dessen Fläche sich durch Neupflanzungen nach 1920 auf 8 ha vergrößerte. Heß Ferdinand, Gröschl Anton und Heß Josef bemühten sich als Gemeindevorsteher, die Lebensverhältnisse im Dorfe günstiger zu gestalten.
Der Bahnbau 1895/96 im Tepltal und 1900/01 von Schönwehr nach Elbogen verbesserte die Verkehrslage für Leßnitz, das am Windhof eine Haltestelle erhielt. Zwar sollte ursprünglich dort der Schlaggenwalder Bahnhof errichtet werden – für die Orte Gfell und Rabensgrün wäre es vorteilhafter gewesen –, ihre unterschiedlichen Interessen auch beim Straßenbau ließen sich jedoch nicht vereinbaren. Anschluß an die elektrische Stromversorgung mit einem Kostenaufwand von 39.200 Kč (tschech. Kronen) erhielt das Dorf 1924. Im Jahre 1933 entschlossen sich die fünf Landwirte Gröschl Anton, Heß Josef, Heß Karl, Kempf Heinrich, Rippl Ludwig und Stowasser Hermann aus Stirn, der Karlsbader Zentralmolkerei als Mitglied beizutreten. Neben der Kapelle errichteten sie ein Milchhäuschen, in dem Gisela Riedl, geb. Gröschl, morgens und abends die Milch annahm, die nach Kühlung und Aufbewahrung die Anlieferer am Morgen um 6 Uhr abwechselnd nach Töppeles zur Bahn brachten. Durch den freiwilligen Beitritt zur Molkereigenossenschaft, der später zur Pflicht wurde, kam die Selbstvermarktung von Milch und Butter mit Hilfe des Buckelkorbes und des Milchwagens zum Erliegen. Den Frauen erleichterte es den Arbeitstag, und die Einnahmen der Höfe stiegen.
Auf den Feldern baute man im mehrjährigen Wechsel Winterroggen, Sommergerste, Hafer, Kartoffeln–Rüben–Dorschen, düngte dabei mit Stallmist; danach folgten Winterroggen mit Klee-Einsaat, Rotklee und nochmals Rotklee. Die Gerste aus Leßnitz kauften in
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.