Po těžké denní práci nacházeli vesničané ve svátek klid a odpočinek v domácích jizbách, pěstovali při zpěvu a hudbě za doprovodu Erwina Wohlraba společenský život, nebo se s nadšením připravovali v hostincích či na návsi na leckterou velkou slavnostní příležitost: tak například dobrovolní hasiči, založení roku 1882, uspořádali dvakrát velký okrskový den (Gautag), kterého se účastnily hasičské spolky z blízka i z dáli (Nejdek, Krušné hory atd.). Divadelní ochotnický spolek a pozdější Svaz venkovské mládeže hráli lidové hry, jako „Andreas Hofer", a odvážili se i na operety jako „Vinařská Liesl" (Die Winzer Liesl). Představení se konala v Schusterově sále, kde hostovala i putovní divadla, předváděly se loutkové hry a na přelomu století zavítalo do vesnice i putovní kino, které ohlašovalo novou éru filmu.
Jiné svátky a slavnosti, jako například masopust, byly úzce spjaty se starobylými zvyky a s církevním rokem.
Obyvatelé, patřící do farního obvodu Horní Slavkov, byli převážně katoličtí – dvě rodiny byly evangelické víry – a slavili neděle a svátky stejně jako obyvatelé města. Poutní slavnost slavili společně s Novým Městem (Neustadt) 26. července v dolním kostele, špitálním kostele sv. Anny. Svatby, křty a biřmování se konaly většinou v horním kostele, kostele sv. Jiří. Účast na půlnoční mši – i za sněhové vánice a s lucernou v ruce – byla starým zvykem a přinášela vánoční radost domů do jizeb. O svatodušní sobotu se věřící připojovali k poutníkům přicházejícím z Donawitz k Matce Boží do Chlumu (Maria Kulm), a o Božím těle se hlavně děti těšily na slavnostní průvod v nedalekém hornickém městě.
K poslednímu odpočinku doprovázeli příbuzní své zesnulé na hřbitov u sv. Jiří. U vesnického kříže – darovaného paní Katharinou Fechterovou – se pohřební průvod zastavoval k modlitbě. Zvon z věže kovárny se rozezněl a průvod, doprovázený smuteční hudbou, pokračoval dál přes gfellskou výšinu. Nejednomu věrnému obyvateli Gfellu se však toto slavnostní poslední rozloučení v důsledku obou světových válek nedostalo. Při smutečních obřadech u pomníku padlých, postaveného roku 1924, vzpomínali na padlé v první světové válce:
Fechter Karl – Fischer Oskar – Hahn Wenzel – Hess Adolf – Hess Karl – Hochberger Emil – Jessl Gustav – Jessl Josef – Jessl Richard – Kraus Josef – Kräupner August – Lenk Wenzel – Markoff Wenzel – Raab Franz – Rippl Albert – Rippl Anton – Rippl Gustav – Schöberl Albert – Schöberl Josef – Schöberl Robert – Schöberl Wilhelm – Totzauer Josef – Wohlrab Josef,
později i na padlé ve druhé světové válce:
Faßmann Heinrich – Gräf Gustav – Hackl Adolf – Herold Josef – Hopf Rudolf – Lenk Albert – Neumann Anton – Reitmaier Anton – Rohm Josef – Stadler Werner – Wohlrab Erwin,
na nezvěstné:
Hopf Oskar – Jessl Josef – Lauterbach Kurt – Schusser Karl – Wienek Erwin.
Jako oběti zhroucení v roce 1945 a vyhnání museli oplakávat: Siegerta Adolfa, který byl zastřelen a zakopán ve vlastní zahradě; Frische Ernsta, který zemřel na následky týrání; Schustera Josefa, který byl zabit v Terezíně; Simona Josefa, který přišel o život při výbuchu miny, a Raaba Antona, který si sáhl na život, aby nemusel jít do vyhnanství.
Gfell, a především Bittnerovo stavení (č. 44), tak neslo obzvlášť velký díl obětí. Anna Schöberlová ztratila tři své syny. Útěchu ve svém utrpení hledala a nacházela u Ukřižovaného naproti vesnické kovárně.
Nach des Tages schwerer Arbeit fand die Dorfbevölkerung am Feierabend Muße und Erholung in den heimischen Stuben, pflegte bei Gesang und Musik unter Begleitung von Erwin Wohlrab der Geselligkeit oder bereitete sich in den Gasthöfen oder auf den Dorfplätzen mit Eifer auf manch großes festliches Ereignis vor: So veranstaltete die 1882 gegründete Freiwillige Feuerwehr zweimal den großen Gautag, an dem Feuerwehrvereine aus nah und fern (Neudek, Erzgebirge usw.) teilnahmen. Der Dilettanten-Theaterverein und der spätere Bund der Landjugend spielten Volksstücke, wie „Andreas Hofer", und wagten sich sogar an Operetten, wie „Die Winzer Liesl". Die Aufführungen fanden in Schusters Saal statt, wo auch Wanderbühnen gastierten, Marionettenspiele vorgeführt wurden und um die Jahrhundertwende ein Wanderkino die neue Filmära anzeigte.
Andere Feste und Feiern, wie z.B. der Fasching, standen in enger Beziehung zu uralten Sitten und Bräuchen und zum Kirchenjahr.
Die zum Schlaggenwalder Kirchsprengel zählenden, vorwiegend katholischen Einwohner – zwei Familien waren evangelische Christen – feierten die Sonntage und die Hochfeste wie die Stadtbevölkerung. Das Patronatsfest hielten sie mit der Neustadt am 26. Juli in der unteren, der Hospitalkirche St. Anna. Trauung, Taufe und Firmung fanden meist in der oberen, der St. Georgskirche, statt. Der Besuch der Christmette – auch bei Schneetreiben und mit der Laterne in der Hand – war alter Brauch und brachte die Weihnachtsfreude mit heim in die Stuben. Am Pfingstsamstag schlossen sich Gläubige den aus Donawitz kommenden Wallfahrern zur Mutter Gottes nach Maria Kulm an, und zu Fronleichnam freuten sich vor allem die Kinder auf die festliche Prozession in der nahen Bergstadt.
Zur letzten Ruhe geleiteten die Angehörigen ihre Verstorbenen zum Friedhof bei St. Georg. Am Dorfkreuz – gestiftet von Frau Katharina Fechter – hielt der Leichenzug zum Gebet an. Die Glocke vom Turme der Schmiede ertönte, und weiter ging der Zug – von Trauermusik begleitet – über die Gfeller Höhe hinaus. Manch treuem Gfeller wurde dieses feierliche letzte Geleite im Gefolge der beiden Weltkriege nicht zuteil. Bei den Trauerfeiern am 1924 errichteten Kriegerdenkmal gedachte man der im Ersten Weltkrieg Gefallenen:
Fechter Karl – Fischer Oskar – Hahn Wenzel – Hess Adolf – Hess Karl – Hochberger Emil – Jessl Gustav – Jessl Josef – Jessl Richard – Kraus Josef – Kräupner August – Lenk Wenzel – Markoff Wenzel – Raab Franz – Rippl Albert – Rippl Anton – Rippl Gustav – Schöberl Albert – Schöberl Josef – Schöberl Robert – Schöberl Wilhelm – Totzauer Josef – Wohlrab Josef,
später auch der im Zweiten Weltkrieg Gefallenen:
Faßmann Heinrich – Gräf Gustav – Hackl Adolf – Herold Josef – Hopf Rudolf – Lenk Albert – Neumann Anton – Reitmaier Anton – Rohm Josef – Stadler Werner – Wohlrab Erwin,
der Vermißten:
Hopf Oskar – Jessl Josef – Lauterbach Kurt – Schusser Karl – Wienek Erwin.
Als Opfer des Zusammenbruchs 1945 und der Vertreibung waren zu beklagen: Siegert Adolf, der im eigenen Garten erschossen und verscharrt wurde; Frisch Ernst, der an den Folgen von Mißhandlungen starb; Schuster Josef, der in Theresienstadt getötet wurde; Simon Josef, der durch die Detonation einer Mine sein Leben lassen mußte, und Raab Anton, der Hand an sich legte, um nicht vertrieben zu werden.
Gfell, vorab das Bittner Häusl (Nr. 44), traf damit ein besonderes Maß an Opfern. Anna Schöberl verlor drei ihrer Söhne. Sie suchte und fand Trost in ihrem Leid beim Gekreuzigten gegenüber der Dorfschmiede.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.