⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Za každého počasí chodili přes Poschitzau do porcelánek v Zech a do úřadů v Lokti (Elbogen), spěchali přes Kočičí a Kravský chodník (Katzensteig, Kühsteig) do údolí Teplé na gfellskou vlakovou stanici, aby si vydělávali na živobytí jako kuchaři, číšníci, pokojské, servírky a domovníci v porcelánce v Březové (Pirkenhammer), ve sklárně v Bernově (Meierhöfen) a v karlovarských lázeňských domech.

Než v Karlových Varech postavili centrální mlékárnu, vozily ženy mléko na ručních a psích vozících do lázeňského města, ale i do Lokte, Grünlasu a Nového Sedla, a ušly tak denně vzdálenost asi 30 km.

Správa obce spočívala v rukou obecního starosty, kterého od roku 1919 dosazovaly politické strany, a jeho šesti obecních radních. K jejich úkolům patřilo mimo jiné zásobování vodou, rozdělování obecního pozemku včetně lesního podílu s jeho 43 parcelami, ochrana před požáry vybavením hasičské zbrojnice, ubytování potřebných obyvatel obce v obecním domě, provádění veřejně prospěšných projektů, podpora školního vzdělávání a spolkového života, jakož i přidělování nejrůznějších funkcí od chovu obecního býka až po správu knihovny.

„Vüástáihá" (starosty) v první polovině našeho století byli Josef Lenk, Josef Schuster, Josef Markoff, Hermann Moder, Wenzel Klement a Eduard Rippl.

Na začátku tohoto století provedli meliorace půdy. Koncem dvacátých let přišla na řadu elektrifikace obce. Aby mohli záměr financovat, dal obecní výbor vykácet společný obecní les a z výnosu zajistil připojení k meziobecní elektrárně Unterreichenau. Dne 6. 12. 1930 dosloužily petrolejové lampy, žentour a parní mlátička, a tuto velkou událost mohli náležitě oslavit v hostinci „U Slunce" (Zur Sonne).

Základní kámen školní budovy byl položen poměrně pozdě – farní obec Horní Slavkov nabízela okolním vesnicím záhy nejlepší podmínky pro školní vzdělávání. Jinak se lidé spokojili s putovním učitelem, který vyučoval postupně v selských jizbách. Školní budova, postavená roku 1854 na Učitelském vršku (Lehrerbergl), byla roku 1889 přestavěna, získala učitelský byt, v přízemí prostor pro obecní kancelář a tělocvičnou a učební zahradu. „Pan učitel" si získával vážnost a vedle výuky odváděl často cennou práci i v kulturní oblasti pro vesnické společenství. Zvláště to platí o Karlu Porschovi, který v Gfellu působil v letech 1911 až 1928. V průběhu let dále na jednotřídní obecné škole působili, zčásti jako řídící učitelé: Johann Hahn, Emanuel Axmann, Hugo Ehm, Adolf Ladek a další. Náboženství vyučovali kaplani a katecheté z děkanského úřadu v Horním Slavkově, ruční práce učitelky, které rovněž většinou docházely odjinud.

Po otevření slavkovské chlapecké měšťanské školy 5. 11. 1873 využívali nejprve chlapci, později i dívky, po pátém školním roce nabídky lepšího odborného vzdělání. Někteří však podstupovali i několikahodinové pěší pochody, aby mohli navštěvovat reálku v Lokti a podle nadání obchodní nebo dívčí odbornou školu v Karlových Varech nebo hudební školu v Bečově, a to za sotva představitelných útrap.