Konečné zrušení opatství Michelfeld však na sebe nenechalo dlouho čekat, neboť v rámci „sekularizace" měly být všechny kláštery zrušeny a jejich majetek zestátněn. Poslední benediktinští mniši museli roku 1803 opustit svůj milovaný klášter.
V říjnu 1884 se s dillingenskými františkánkami nastěhoval do pomalu chátrajících budov nový život; byl založen „Ústav pro hluchoněmé Michelfeld". Dnešní „Ošetřovatelský a pečovatelský domov v nadaci Regens Wagner" se stará o asi 200 postižených nebo starých a nemocných dívek a žen. Léta je zdejší vyšívání mešních rouch a praporů proslulé.
Rozsáhlý klášterní areál prošel v posledních letech důkladnou, zdařilou renovací a restaurováním. I Asamovský kostel, který dnes slouží jako farní, bude v nejbližší době opraven.
Ruská vojska v Auerbachu
Bavorské království jako člen „Rýnského spolku", a tedy spojenec Napoleona (1769–1821), muselo se zúčastnit jeho tažení vždy s 30 000 muži. I z Auerbachu a okolních obcí muselo mnoho mladých mužů táhnout do pole proti Prusku (1806/07), proti Rakousku (1809) a proti Rusku (1812) a většinou tam nechat svůj život. Po „bitvě národů" u Lipska (16. až 19. října 1813) pronásledovala spojenecká vojska poraženého Napoleona až do Paříže, kterou obsadila až do jara 1815.
Ruská vojska odtáhla z francouzské metropole jako první zpět, neboť měla před sebou nejdelší cestu. Auerbach byl pro ně určen jako odpočinková a zásobovací stanice. Z tohoto důvodu tábořilo v první polovině června roku 1815 ve městě asi 2800 vojáků se 112 důstojníky a 5 generály. Muselo být zaopatřeno i jejich přes 700 koní. Rusové ihned po svém příjezdu k hrůze obyvatelstva postavili na Horním tržišti šibenici; jak se však brzy ukázalo, nikoli pro Auerbašské, nýbrž pro své vlastní vojáky, aby je odradili od útoků na měšťany.
Velké požáry ve městě
V dějinách Auerbachu by se dalo 19. století nazvat i stoletím velkých požárů: Dne 26. června 1838 vyhořelo 18 domů a 10 stodol, 1842 a 1847 vždy po 6 domech a 27. června 1868 dokonce 107 obytných a 146 hospodářských budov.
Velká část vnitřního města padla při ničivém požáru roku 1868 během několika hodin za oběť plamenům spolu s kostelní věží. Při hasebních pracích zahynuli i čtyři muži; skromná pamětní deska Dobrovolných hasičů na kostelní věži připomíná tuto tragédii.
Vedle soukromých budov bylo nutné bezpodmínečně urychlit i obnovu kostelní věže, neboť ta měla tehdy ještě mnohem větší význam než dnes. Zaprvé byla místní požární hlásnou stanicí, neboť věžný, který bydlel úplně nahoře, musel při požáru okamžitě dát signál. Kromě toho oznamovaly věžní hodiny obyvatelstvu takříkajíc „úřední" čas a zvony svolávaly lidi k modlitbě a bohoslužbě.
Při dalším požáru lehlo roku 1898 znovu popelem pět usedlostí.
Byly to především tyto požárové katastrofy v minulém století, které podstatně změnily podobu starého auerbašského jádra: Domy, dříve stojící štítem do ulice, byly nyní znovu stavěny okapovou stranou dopředu, „což ovšem nebylo právě ku prospěchu vzhledu obce". (18)
Četníci a pouliční osvětlení
Doch die endgültige Auflösung der Abtei Michelfeld ließ nicht mehr lange auf sich warten, denn im Zuge der „Säkularisation" sollten alle Klöster aufgelöst und ihr Besitz verstaatlicht werden. Die letzten Benediktinermönche mußten 1803 ihr geliebtes Kloster verlassen.
Im Oktober 1884 zog mit den Dillinger Franziskanerinnen neues Leben in die langsam verfallenden Gebäude ein; die „Taubstummenanstalt Michelfeld" wurde gegründet. Das heutige „Versorgungs- und Pflegeheim in der Regens-Wagner-Stiftung" betreut ca. 200 behinderte oder alte und gebrechliche Mädchen und Frauen. Seit Jahren bekannt ist die Meßgewand- und Fahnenstickerei der Anstalt.
Die weiträumige Klosteranlage erfuhr in den letzten Jahren eine gründliche, gutgelungene Renovierung und Restaurierung. Auch die Asamkirche, die heute als Pfarrkirche dient, wird in nächster Zeit instand gesetzt.
Russische Truppen in Auerbach
Das Königreich Bayern als Mitglied des „Rheinbundes" und somit Verbündeter Napoleons (1769–1821) hatte an dessen Feldzügen mit jeweils 30.000 Mann teilzunehmen. Auch aus Auerbach und den umliegenden Ortschaften mußten viele junge Männer gegen Preußen (1806/07), gegen Österreich (1809) und gegen Rußland (1812) mit ins Feld ziehen und dort meistens ihr Leben lassen. Nach der „Völkerschlacht" bei Leipzig (16. bis 19. Oktober 1813) verfolgten die alliierten Truppen den geschlagenen Napoleon bis nach Paris, das sie bis zum Frühjahr 1815 besetzt hielten.
Die russischen Truppen zogen als erste wieder aus der französischen Hauptstadt ab, da sie den weitesten Weg vor sich hatten. Auerbach war für sie als Rast- und Versorgungsstation vorgesehen. Aus diesem Grund lagerten in der ersten Junihälfte des Jahres 1815 etwa 2800 Soldaten mit 112 Offizieren und 5 Generälen in der Stadt. Auch deren über 700 Pferde mußten mit verpflegt werden. Die Russen hatten unmittelbar nach ihrem Eintreffen auf dem Oberen Marktplatz zum Schrecken der Bevölkerung einen Galgen errichtet; wie sich jedoch bald herausstellte, nicht für die Auerbacher, sondern für ihre eigenen Soldaten, um sie von Übergriffen auf die Bürger abzuhalten.
Die großen Stadtbrände
In Auerbachs Geschichte könnte man das 19. Jahrhundert auch das der großen Stadtbrände nennen: Am 26. Juni 1838 brannten 18 Häuser und 10 Städel nieder, 1842 und 1847 jeweils 6 Häuser und am 27. Juni 1868 gar 107 Wohn- und 146 Nebengebäude.
Ein großer Teil der Innenstadt fiel beim verheerenden Brand von 1868 innerhalb weniger Stunden zusammen mit dem Kirchturm den Flammen zum Opfer. Bei den Löscharbeiten fanden auch vier Männer den Tod; eine schlichte Gedenktafel der Freiwilligen Feuerwehr am Kirchturm erinnert an diese Tragödie.
Neben den Privatgebäuden mußte unbedingt auch die Wiederinstandsetzung des Kirchturms vorangetrieben werden, denn dieser hatte seinerzeit noch eine viel größere Bedeutung als heute. Einmal war er die örtliche Feuermeldestation, denn der Türmer, der ganz oben wohnte, hatte bei einem Brand sofort Signal zu geben. Dazu verkündete die Turmuhr der Bevölkerung sozusagen die „amtliche" Zeit, und die Glocken riefen die Menschen zu Gebet und Gottesdienst.
Bei einem weiteren Brand sanken 1898 nochmals fünf Anwesen in Schutt und Asche.
Vor allem diese Brandkatastrophen im vorigen Jahrhundert waren es, die das Bild des alten Auerbacher Stadtkerns wesentlich veränderten: Die ehedem mit dem Giebel zur Straße stehenden Häuser wurden nun mit der Traufseite nach vorne wieder errichtet, „nicht gerade zum Vorteil für das Ortsbild". (18)
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.