místodržící v Amberku německou mši a sňatky kněží. Brzy začal zabírat církevní majetek ve prospěch státu, což znamenalo jak zmírnění jeho obrovského zadlužení, tak i nárůst jeho zemské moci.

Takzvaným „Augsburským náboženským mírem" z roku 1555 získal každý zemský pán právo určit, jaké vyznání mají mít jeho poddaní. Otheinrich (1556–1559), „z Boží milosti falckrabě rýnský, svaté Říše římské arcičíšník a kurfiřt, vévoda dolní i horní Bavorska" (15), zrušil dekretem ze 16. dubna 1556 ve své zemi, a tedy i u nás v Auerbachu, katolickou víru a obřad.

Poslední katolický farář v Auerbachu před reformací se jmenoval Kasper Scheinpuhler (1536–1548). Po něm následoval jako první evangelický farář Simon Malzkasten (1552–1589). Neměl to lehké, neboť kurfiřt Fridrich III. (1559–1576) byl přímo fanatickým stoupencem přísného švýcarského reformátora Jana Kalvína. Fridrich chtěl bezpodmínečně zavést kalvinismus. Proto nařídil například, aby byla neprodleně odstraněna všechna liturgická roucha i obrazy a sochy svatých. Městská rada a několik odvážných měšťanů se bránili proti „obrazoborectví" a ukrývali ohrožené předměty, aby je uchránili před zničením.

Kurfiřt Ludvík VI. (1576–1583), syn Fridrichův, byl naproti tomu věrným stoupencem učení Martina Luthera, které tak znovu získalo přednost. Ovšem jen na krátkou dobu, neboť falckrabě Jan Kazimír (1583–1592) a kurfiřt Fridrich IV. (1592–1610) byli kalvinisté. Stejně tak se marně pokoušel zavést kalvinismus v naší vlasti kurfiřt Fridrich V. (1610–1621), který vešel do dějin jako „Zimní král". Za jeho vlády byl Auerbach dokonce krátce sídlem vlády (11. 8. 1613 – 25. 1. 1614), která sem uprchla z Amberku kvůli tam řádícímu moru.

Pro prostý lid byla tato neustálá změna vyznání jistě velkým duševním utrpením. „Mysleli lutersky a jednali kalvínsky. Téměř každý měl dvojí náboženství, jedno v ústech, druhé v srdci. A s jistotou nešlo říci, že by někdo skutečně byl tím, za koho se vydával. Panovala a kvasila největší nedůvěra mezi stranami. Neboť svaté náboženství, přítelkyně míru, se stalo hořkými kvasnicemi a působilo jen hněv a nadýmání." (16)

V auerbašském zámku se dne 26. října 1589 narodil Johann Joachim von Rustorff jako syn zdejšího zemského soudce. Vstoupil do kurfiřtsko-falcké státní služby a byl činný především jako vyslanec za kurfiřta Fridricha V. a jeho nástupce, až do konce svého života († 27. srpna 1640 v Haagu v Holandsku). Jeho obsáhlé zprávy, zejména o „Třicetileté válce" (1618–1648), jsou dodnes důležitým historickým pramenem pro tuto dobu.

„Třicetiletá válka"

Po těchto duchovních strastech následovaly brzy další, neboť „Třicetiletá válka", vyvolaná „pražskou defenestrací" (23. května 1618), zasáhla brzy naplno i Auerbach. Tak vojska vévody Maxmiliána I. Bavorského (1597–1651) vyhnala koncem roku 1621 vojáky výmarského vévody z města a samy se zde ubytovaly. „Řádily jako barbaři... Měšťané sténali pod tíhou vojenské lůzy, kterou museli plně vydržovat." (17) Ve stejné době táhlo Auerbachem i 9000 polských kozáků, kteří rovněž páchali nevýslovná zvěrstva.

Brzy se v obsazování města střídala švédská a bavorská vojska. Loupíce, páleíce a vraždíce táhly různé vojenské tlupy krajinou.

[obr] Obr. 6

věta pokračuje na dalším listu ⟶