Biskup Otto Svatý z Bamberku založil roku 1119 v nedalekém Michelfeldu, který od reformy obecního uspořádání z roku 1978 patří k Auerbachu, benediktinský klášter. Tomuto klášteru byla darována většina osad celého okolí, i naše „Urbach": osada u potoka, kde se ve větším počtu vyskytoval „Ur" neboli „pratur".

Za třetího michelfeldského opata Adalberta I. (1142–1155) se kolem kláštera vytvořil čilý tržní provoz kupců a řemeslníků, kterým se mniši cítili rušeni ve své zbožnosti. Biskup Egilbert z Bamberku proto na žádost opata a se svolením císaře Konráda přeložil trh „spolu s vesnicí, která ležela těsně u kláštera, do vsi Auerbach" (4).

Toto přeložení se uskutečnilo roku 1144. Téhož roku byl Auerbach povýšen i na samostatnou farnost a na místě dnešního farního kostela byl postaven dřevěný kostel. Byl zasvěcen svatému apoštolu Jakubovi.

Přibližně ve stejné době obdržel Auerbach také tržní právo z Hopfenohe, jedné z nejstarších osad v okolí.

V následujících letech „se těžba rudy a železa v naší osadě vyvíjela velmi příznivě. Zároveň se rozšiřovaly obchodní vztahy tržní osady s okolními obchodními metropolemi tehdejší doby. Norimberské patricijské rodiny navázaly s Auerbachem obchodní styky a částečně se do naší osady i samy přestěhovaly. Tak se kolem roku 1250 objevují zde jména známých norimberských obchodníků: Stromer, Pestler, Schreiber a další. Ti brzy vytvořili i patriciát* tržní obce. Jejich duchovnímu vedení a hospodářskému plánování vděčí osada i za svůj rychlý vzestup." (5)

Povýšení na město Ludvíkem Bavorem roku 1314

Přesný okamžik povýšení na město nelze bohužel zjistit, neboť příslušná listina dosud nebyla nalezena. Mnohé však hovoří pro rok 1314, neboť rok předtím bojovali Auerbašští statečně v bitvě u Gammelsdorfu (asi 15 km západně od Landshutu) na straně vévody Ludvíka Bavora z rodu Wittelsbachů proti jeho habsburskému bratranci Fridrichu Sličnému Rakouskému. Z vděčnosti za věrně poskytnutou vojenskou pomoc povýšil Ludvík pravděpodobně roku 1314, v roce svého zvolení německým králem, Auerbach na město.

Dne 17. ledna 1328 se nechal Ludvík v Římě korunovat na císaře, ovšem nikoli papežem, nýbrž dvěma exkomunikovanými biskupy. Papežové totiž v letech 1309 až 1378 nesídlili v Římě, nýbrž ve francouzském Avignonu. Na zpáteční cestě se císař zastavil v Pavii, aby tam s potomky svého bratra Rudolfa uzavřel „Pavijskou domácí smlouvu" (1329). V ní bylo mimo jiné stanoveno, že Falc a později tak nazvaná „Horní Falc" připadnou synům Rudolfovým. Od tohoto roku existují dvě linie rodu Wittelsbachů, bavorská a falcká. Horní Falc, a tedy i Auerbach, patřily od té doby až do roku 1628 falckým Wittelsbachům.

„Novočeská doba" za císaře Karla IV.

Falckrabě Rudolf II. přenechal své dceři Anně při jejím sňatku s císařem Karlem IV. (1346–1378) roku 1349 jako věno „částku šesti tisíc marek, ovšem nikoli v hotovosti, nýbrž jako zástavní hodnotu za místa Neidstein, ... a Auerbach". (6) Po Rudolfově smrti (1353) přešel Auerbach s několika dalšími místy prodejem falckraběte

*Měšťanská šlechta

věta pokračuje na dalším listu ⟶