Schlaggenwald einst kaiserlich freie Bergstadt — Horní Slavkov, kdysi císařské svobodné horní město
/ 464
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 442
Auerbach v Horní Falci – patronátní město Slavkovských

Auerbach in der Oberpfalz – Patenstadt der Schlaggenwalder (představil Rudolf Weber, 1989)

Převzetí patronátu dne 11. srpna 1956

V rámci velké slavnosti ve farním sále u Caritasheimu při příležitosti 6. setkání krajanů v sobotu 11. srpna 1956 předal tehdejší 1. starosta Fritz Finsterer občanům Horního Slavkova (Schlaggenwald) listinu. V ní je zaznamenáno usnesení auerbašské městské rady z 19. ledna 1956, v němž tato rada „jednomyslně rozhodla" „převzít patronát nad sudetoněmeckým horním městem Schlaggenwald". (1)

V tomto „patronátním listu města Auerbachu občanstvu města Schlaggenwald" se dále praví: „Občané obou horních měst se navždy budou snažit v upřímném přátelství stále více srůstat ku prospěchu a požehnání veškerého němectví." (1)

Předcházela tomu „prosebná listina" zástupců schlaggenwaldského občanstva starostovi a radě Auerbachu o převzetí takového patronátu. Zde se mimo jiné píše: „Při historickém ohlédnutí na dějiny měst Auerbachu a Schlaggenwaldu vyplývají skutečnosti a události, které svědčí jak o sepětí obou měst, tak o sounáležitosti jejich ctěných občanů. Nejenže rudné hornictví utvářelo a utváří osudy obou měst podobně; stejná je i povaha občanů těchto tak hrdých a daleko široko svou pracovitostí a pílí známých měst, což se projevilo i při soužití Auerbašských s vyhnanými Slavkovskými. Mnozí schlaggenwaldští občané nalezli v krásném a bohatém městě Auerbachu svůj druhý domov." (2)

Stopy raného osídlení

Auerbach měl k 31. 12. 1988 přesně 8955 obyvatel žijících na ploše 7024,57 ha. Přes 90 % plochy tvoří pole, louky, lesy a rybníky. Území obce leží na severozápadě Horní Falce a bezprostředně sousedí s vládními okresy Horní a Střední Franky. Nejvyšší bod – do reformy územního uspořádání obcí z roku 1978 to byl 550 m vysoký Gottvaterberg tyčící se nad městem – leží dnes v trati „Gunzendorfer Wegäcker" (560,9 m n. m.), nejnižší bod je v údolí Pegnitzu u Ranny (384 m n. m.). Od roku 1972 patří město do zemského okresu Amberg–Sulzbach.

Ale „Všechno velké začíná malé a nevýznamné a roste jen postupně v čase" (3), jak píše první nám známý auerbašský kronikář Johannes Neubig roku 1839. „Také kolébka Auerbachu je tedy malá a nevýznamná." (3) Stopy osídlení z různých epoch lidských dějin sahají až do „střední doby kamenné" (asi 8000 až 4000 př. Kr.).

Železná ruda v Auerbachu a okolí

Velkou přitažlivost jistě už velmi záhy vyvíjela na lidi železná ruda, kterou lze najít v Auerbachu a okolí. Ruda se nejen těžila, ale, jak dokazuje celá řada starých hamrů, i přímo zde zpracovávala. Až do naší doby, přesně řečeno do května 1987, se zde provozovalo hornictví. Důl „Leonie" byl posledním ještě těžícím dolem na železnou rudu ve Spolkové republice Německo. Po staletí poskytovalo hornictví mužům z Auerbachu a okolí práci a obživu a v mnoha rodinách měla profese horníka tradici po generace. Ještě dnes v hloubce dřímají velké zásoby železné rudy.

Auerbach se roku 1144 stává trhovou osadou

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 442 z 464
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.