Auerbach in der Oberpfalz – Patenstadt der Schlaggenwalder (představil Rudolf Weber, 1989)
Převzetí patronátu dne 11. srpna 1956
V rámci velké slavnosti ve farním sále u Caritasheimu při příležitosti 6. setkání krajanů v sobotu 11. srpna 1956 předal tehdejší 1. starosta Fritz Finsterer občanům Horního Slavkova (Schlaggenwald) listinu. V ní je zaznamenáno usnesení auerbašské městské rady z 19. ledna 1956, v němž tato rada „jednomyslně rozhodla" „převzít patronát nad sudetoněmeckým horním městem Schlaggenwald". (1)
V tomto „patronátním listu města Auerbachu občanstvu města Schlaggenwald" se dále praví: „Občané obou horních měst se navždy budou snažit v upřímném přátelství stále více srůstat ku prospěchu a požehnání veškerého němectví." (1)
Předcházela tomu „prosebná listina" zástupců schlaggenwaldského občanstva starostovi a radě Auerbachu o převzetí takového patronátu. Zde se mimo jiné píše: „Při historickém ohlédnutí na dějiny měst Auerbachu a Schlaggenwaldu vyplývají skutečnosti a události, které svědčí jak o sepětí obou měst, tak o sounáležitosti jejich ctěných občanů. Nejenže rudné hornictví utvářelo a utváří osudy obou měst podobně; stejná je i povaha občanů těchto tak hrdých a daleko široko svou pracovitostí a pílí známých měst, což se projevilo i při soužití Auerbašských s vyhnanými Slavkovskými. Mnozí schlaggenwaldští občané nalezli v krásném a bohatém městě Auerbachu svůj druhý domov." (2)
Stopy raného osídlení
Auerbach měl k 31. 12. 1988 přesně 8955 obyvatel žijících na ploše 7024,57 ha. Přes 90 % plochy tvoří pole, louky, lesy a rybníky. Území obce leží na severozápadě Horní Falce a bezprostředně sousedí s vládními okresy Horní a Střední Franky. Nejvyšší bod – do reformy územního uspořádání obcí z roku 1978 to byl 550 m vysoký Gottvaterberg tyčící se nad městem – leží dnes v trati „Gunzendorfer Wegäcker" (560,9 m n. m.), nejnižší bod je v údolí Pegnitzu u Ranny (384 m n. m.). Od roku 1972 patří město do zemského okresu Amberg–Sulzbach.
Ale „Všechno velké začíná malé a nevýznamné a roste jen postupně v čase" (3), jak píše první nám známý auerbašský kronikář Johannes Neubig roku 1839. „Také kolébka Auerbachu je tedy malá a nevýznamná." (3) Stopy osídlení z různých epoch lidských dějin sahají až do „střední doby kamenné" (asi 8000 až 4000 př. Kr.).
Železná ruda v Auerbachu a okolí
Velkou přitažlivost jistě už velmi záhy vyvíjela na lidi železná ruda, kterou lze najít v Auerbachu a okolí. Ruda se nejen těžila, ale, jak dokazuje celá řada starých hamrů, i přímo zde zpracovávala. Až do naší doby, přesně řečeno do května 1987, se zde provozovalo hornictví. Důl „Leonie" byl posledním ještě těžícím dolem na železnou rudu ve Spolkové republice Německo. Po staletí poskytovalo hornictví mužům z Auerbachu a okolí práci a obživu a v mnoha rodinách měla profese horníka tradici po generace. Ještě dnes v hloubce dřímají velké zásoby železné rudy.
Auerbach se roku 1144 stává trhovou osadou
Auerbach in der Oberpfalz – Patenstadt der Schlaggenwalder
(vorgestellt von Rudolf Weber, 1989)
Übernahme der Patenschaft am 11. August 1956
Im Rahmen einer großen Feierstunde im Pfarrsaal beim Caritasheim anläßlich des 6. Wiedersehensfestes am Samstag, dem 11. August 1956, übergab der damalige 1. Bürgermeister Fritz Finsterer an die Bürger von Schlaggenwald eine Urkunde. In ihr ist der Beschluß des Auerbacher Stadtrates vom 19. Januar 1956 dokumentiert, in welchem dieser „einstimmig beschlossen" hat, „die Patenschaft über die sudetendeutsche Bergstadt Schlaggenwald zu übernehmen". (1)
In diesem „Patenbrief der Stadt Auerbach an die Bürgerschaft der Stadt Schlaggenwald" heißt es weiterhin: „Die Bürger der beiden Bergstädte werden für alle Zukunft bemüht sein, in inniger Freundschaft immer mehr zusammenzuwachsen zum Wohle und zum Segen des gesamten Deutschtums." (1)
Vorausgegangen war eine „Bittschrift" der Vertreter der Schlaggenwalder Bürgerschaft an Bürgermeister und Rat von Auerbach auf Übernahme einer solchen Patenschaft. Hierin heißt es u.a.: „Bei einem geschichtlichen Rückblick auf die Geschichte der Städte Auerbach und Schlaggenwald ergeben sich Tatsachen und Ereignisse, welche sowohl die Verbundenheit der Städte als auch die Zusammengehörigkeit ihrer verehrlichen Bürger bekunden. Nicht nur der Erzbergbau war und ist es, der die Geschicke beider Städte ähnlich gestaltete; auch das Wesen der Bürger dieser so stolzen und weithin durch Arbeitswillen und Fleiß bekannten Städte ist gleich, was das Zusammenleben der Auerbacher mit den vertriebenen Schlaggenwaldern gezeigt hat. Viele Schlaggenwalder Bürger haben in der schönen und reichen Stadt Auerbach ihre zweite Heimat gefunden." (2)
Spuren einer frühen Besiedelung
Auerbach hatte zum 31.12.1988 genau 8955 Einwohner, die auf einer Grundfläche von 7024,57 ha leben. Über 90% der Fläche sind Felder, Wiesen, Wälder und Weiher. Das Gemeindegebiet liegt im Nordwesten der Oberpfalz und grenzt unmittelbar an die Regierungsbezirke Ober- und Mittelfranken an. Der höchste Punkt, bis zur Gemeindegebietsreform von 1978 der die Stadt mit 550 m überragende Gottvaterberg, liegt heute in der Flur „Gunzendorfer Wegäcker" (560,9 m NN), der tiefste im Pegnitztal bei Ranna (384 m NN). Seit 1972 gehört die Stadt zum Landkreis Amberg – Sulzbach.
Doch „Alles Große beginnt klein und unbedeutend und wächst nur in allmähliger Zeit" (3), wie der erste uns bekannte Auerbacher Chronist Johannes Neubig 1839 schreibt. „Also ist auch Auerbachs Wiege klein und unbedeutend." (3) Spuren einer Besiedelung in den verschiedenen Epochen der Menschheitsgeschichte gehen zurück bis in die „Mittlere Steinzeit" (ca. 8000 bis 4000 v. Chr.).
Eisenerz in und um Auerbach
Große Anziehungskraft übte sicher schon sehr früh das in und um Auerbach anzutreffende Eisenerz auf die Menschen aus. Das Erz wurde nicht nur gefördert, sondern, wie eine ganze Reihe alter Eisenhämmer beweist, auch an Ort und Stelle verarbeitet. Bis in unsere Zeit herauf, genau gesagt bis zum Mai 1987, wurde Bergbau betrieben. Die Grube „Leonie" war das letzte noch fördernde Eisenerzbergwerk in der Bundesrepublik Deutschland. Über Jahrhunderte hatte der Bergbau Männern aus Auerbach und Umgebung Arbeit und Einkommen verschafft, und in vielen Familien hatte der Beruf des Bergmanns seit Generationen Tradition. Heute noch schlummern große Eisenerzvorräte in der Tiefe.
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.