*Tebe, vesničko, na milém svahu, miluji celý svůj život.* O. Jessl

Půl hodiny cesty od Horního Slavkova (Schlaggenwald) (2,6 km) po písčité silnici směrem k východu, těsně pod náhorní plošinou, odkud se otevírá pohled na širý kraj přes hrad Engelhaus (Andělská Hora) až k Doupovským horám, leželo skryté v údolní kotlině vesnice Gfell.

Uspořádání této horské vesnice lze považovat za názorný příklad zakládání obcí a vývoje osídlení ve vyšších polohách Loketska: v kotlině na konci údolí, tam kde nedokončený tvar údolí přechází v náhorní plošinu, našli první osadníci vodu a chráněný životní prostor. Při dalším rozvoji se sídlo rozšiřovalo směrem dolů do údolí a využívalo plochy a svahy po obou stranách Pastýřského příkopu (Hirtengraben). Přírodou dané terénní stupně členily obec na horní a dolní vesnici, každou s vlastním návesním rybníkem, a díky tomu, že se zde vyhýbali rovným, jednotvárným stavebním liniím, vynikly v charakteristickém vzhledu obce místní stavební formy – od prostých roubených staveb až po četné, zčásti velmi umělecky provedené hrázděné domy.

Náves se stáčí podobně jako horská silnice v serpentinách asi 2 km dolů do mírného údolí Teplé a ústí do frekventované císařské silnice směrem ke Karlovým Varům po proudu řeky a proti proudu směrem k Bečovu (Petschau). Místy prudký spád dal obci, ležící 580 m nad mořem, její jméno (Gefäll – spád).

Gfell se v pramenech objevuje záhy jako léno bečovského hradního panství. Thomb Kroner, pán na Gfellu, udělil svým poddaným v listině vydané na sv. Jiří roku 1383 stejná práva a svobody, jaké má město „zum Schlakkenwalde", a k této listině „z opatrnosti" (von virtus wegen) připojil vedle vlastní pečeti i pečeť tohoto města. V roce 1615 se obec dostala společně s panstvím Bečov do vlastnictví města Horní Slavkov. Ačkoli tato příslušnost byla už roku 1623, v době tvrdého císařského zásahu, opět zrušena, spojení obce s hornickým městem – jak dokládají zápisy od roku 1557 ve slavkovské farní matrice – trvalo v církevních záležitostech nadále.

Rozlohou byl Gfell s celkovou plochou 672 ha sice největší obcí farního obvodu, počtem obyvatel však při posledním sčítání lidu roku 1939 zaostával za sousedními obcemi Töppeles s 311 a Poschitzau s 264 obyvateli – Gfell měl 231 obyvatel.

Les, jehož podíl v roce 1940 činil asi 43 %, sahal dříve – na to poukazují místní názvy jako „Loách" (Lohwald, doslova „loubní les") – až k okraji obce. Vedle hlavních zdrojů obživy, zemědělství a chovu dobytka, poskytoval obyvatelům leckteré chutné zpestření jídelníčku, ať už měl dům střechu z tašek, šindelů nebo lepenky.

Z 58 domů se 18 statků věnovalo výhradně zemědělství, často za účasti nádeníků, čeledínů a děveček, a dodávalo své sklizně skladištnímu družstvu v Horním Slavkově. Samostatné podniky a řemeslné provozy zase pokrývaly důležité základní potřeby vesnických obyvatel: mlýn s pekařstvím (č. 39), pila se zpracováním dřeva (č. 40), kolářství (č. 21), truhlářství (č. 34), obuvník (č. 5), vesnická kovárna (č. 38), okresní cestář (č. 18) a nakonec elektrotechnik Franz Frisch, který měl na starosti opravy veškerých přístrojů, od lidového přijímače až po parní mlátičku Fischer-Hanse. Co domácí zemědělství nevyprodukovalo, získávali obyvatelé v koloniálu (č. 14) a v trafice (č. 42). Řada obyvatel Gfellu denně dojížděla za prací do jiných míst.

věta pokračuje na dalším listu ⟶