*Tebe, vesničko, na milém svahu, miluji celý svůj život.* O. Jessl
Půl hodiny cesty od Horního Slavkova (Schlaggenwald) (2,6 km) po písčité silnici směrem k východu, těsně pod náhorní plošinou, odkud se otevírá pohled na širý kraj přes hrad Engelhaus (Andělská Hora) až k Doupovským horám, leželo skryté v údolní kotlině vesnice Gfell.
Uspořádání této horské vesnice lze považovat za názorný příklad zakládání obcí a vývoje osídlení ve vyšších polohách Loketska: v kotlině na konci údolí, tam kde nedokončený tvar údolí přechází v náhorní plošinu, našli první osadníci vodu a chráněný životní prostor. Při dalším rozvoji se sídlo rozšiřovalo směrem dolů do údolí a využívalo plochy a svahy po obou stranách Pastýřského příkopu (Hirtengraben). Přírodou dané terénní stupně členily obec na horní a dolní vesnici, každou s vlastním návesním rybníkem, a díky tomu, že se zde vyhýbali rovným, jednotvárným stavebním liniím, vynikly v charakteristickém vzhledu obce místní stavební formy – od prostých roubených staveb až po četné, zčásti velmi umělecky provedené hrázděné domy.
Náves se stáčí podobně jako horská silnice v serpentinách asi 2 km dolů do mírného údolí Teplé a ústí do frekventované císařské silnice směrem ke Karlovým Varům po proudu řeky a proti proudu směrem k Bečovu (Petschau). Místy prudký spád dal obci, ležící 580 m nad mořem, její jméno (Gefäll – spád).
Gfell se v pramenech objevuje záhy jako léno bečovského hradního panství. Thomb Kroner, pán na Gfellu, udělil svým poddaným v listině vydané na sv. Jiří roku 1383 stejná práva a svobody, jaké má město „zum Schlakkenwalde", a k této listině „z opatrnosti" (von virtus wegen) připojil vedle vlastní pečeti i pečeť tohoto města. V roce 1615 se obec dostala společně s panstvím Bečov do vlastnictví města Horní Slavkov. Ačkoli tato příslušnost byla už roku 1623, v době tvrdého císařského zásahu, opět zrušena, spojení obce s hornickým městem – jak dokládají zápisy od roku 1557 ve slavkovské farní matrice – trvalo v církevních záležitostech nadále.
Rozlohou byl Gfell s celkovou plochou 672 ha sice největší obcí farního obvodu, počtem obyvatel však při posledním sčítání lidu roku 1939 zaostával za sousedními obcemi Töppeles s 311 a Poschitzau s 264 obyvateli – Gfell měl 231 obyvatel.
Les, jehož podíl v roce 1940 činil asi 43 %, sahal dříve – na to poukazují místní názvy jako „Loách" (Lohwald, doslova „loubní les") – až k okraji obce. Vedle hlavních zdrojů obživy, zemědělství a chovu dobytka, poskytoval obyvatelům leckteré chutné zpestření jídelníčku, ať už měl dům střechu z tašek, šindelů nebo lepenky.
Z 58 domů se 18 statků věnovalo výhradně zemědělství, často za účasti nádeníků, čeledínů a děveček, a dodávalo své sklizně skladištnímu družstvu v Horním Slavkově. Samostatné podniky a řemeslné provozy zase pokrývaly důležité základní potřeby vesnických obyvatel: mlýn s pekařstvím (č. 39), pila se zpracováním dřeva (č. 40), kolářství (č. 21), truhlářství (č. 34), obuvník (č. 5), vesnická kovárna (č. 38), okresní cestář (č. 18) a nakonec elektrotechnik Franz Frisch, který měl na starosti opravy veškerých přístrojů, od lidového přijímače až po parní mlátičku Fischer-Hanse. Co domácí zemědělství nevyprodukovalo, získávali obyvatelé v koloniálu (č. 14) a v trafice (č. 42). Řada obyvatel Gfellu denně dojížděla za prací do jiných míst.
Gfell
Dich, Dörfchen, am trauten Hang,
liebe ich mein Leben lang.
O. Jessl
Eine halbe Wegstunde von Schlaggenwald aus (2,6 km) auf sandiger Landstraße gegen Morgen zu, lag knapp unterhalb der Hochfläche, von der aus sich dem Blicke weites Land über die Burg Engelhaus hinaus zum Duppauer Gebirge eröffnet, geduckt in einer Talmulde, das Dorf Gfell.
Die Anlage des Gebirgsdorfes kann als Musterbeispiel für Dorfgründungen und Siedlungsentwicklungen im Höhengebiet des Elbogner Ländchens gelten: In der Mulde des Talschlusses, dort wo eine unfertige Talbildung in die Hochfläche übergeht, fanden die frühen Siedler Wasser und schützenden Lebensraum. In ihrer Weiterentwicklung strebte die Siedlung talwärts, die Flächen und Hänge links und rechts des Hirtengrabens nutzend. Von der Natur vorgegebene Stufen gliederten den Ort in das obere und in das untere Dorf mit jeweils einem Dorfteich und brachten durch die Vermeidung geradegezogener, langweiliger Baulinien die heimischen Bauformen vom schlichten Holzblockbau bis zu den zahlreichen, zum Teil überaus kunstvollen Fachwerkbauten in charakteristischen Ortsbildern zur Geltung.
Die Dorfstraße schwingt sich ähnlich einer Paßstraße in Serpentinen auf etwa 2 km abwärts ins laue Tepltal und mündet in die verkehrsreiche Kaiserstraße, in Richtung Karlsbad flußabwärts und flußaufwärts gegen Petschau zu. Das zum Teil steile Gefälle hatte dem Ort, 580 m über dem Meeresspiegel gelegen, seinen Namen gegeben.
Frühzeitig erscheint Gfell als Lehensgut der Burgherrschaft zu Petschau. Thomb Kroner, Herr von Gfell, erteilte seinen Untertanen in einer Urkunde am St. Georgstag 1383 dieselben Rechte und Freiheiten, wie sie die Stadt „zum Schlakkenwalde" hat, und hängte „von virtus wegen" an dieses Dokument neben sein eigenes das Siegel dieser Stadt. Im Jahre 1615 gelangte der Ort zusammen mit der Herrschaft Petschau in den Besitz der Stadt Schlaggenwald. Während diese Zugehörigkeit bereits 1623, in einer Zeit harter kaiserlicher Intervention, wieder aufgelöst wurde, hatte die Verbindung des Ortes mit der Bergstadt, das zeigen die Eintragungen seit 1557 in der Schlaggenwalder Pfarrmatrik, in kirchlichen Angelegenheiten bleibenden Bestand.
Seiner Ausdehnung nach war Gfell mit einer Gesamtfläche von 672 ha zwar die größte Gemeinde des Kirchsprengels, lag aber zahlenmäßig mit 231 Einwohnern hinter den Nachbarorten Töppeles mit 311 und Poschitzau mit 264 bei der letzten Volkszählung 1939 zurück.
Der Wald, dessen Anteil 1940 ca. 43% betrug, reichte vormals – darauf deuten Flurnamen wie „Loách" (Lohwald) hin – bis an den Ortsrand heran. Neben den Haupterwerbsquellen der Landwirtschaft und der Viehzucht bot er den Bewohnern manch köstliche Bereicherung des Küchenzettels, ob nun das Haus mit Ziegeln, Schindeln oder Dachpappe gedeckt war.
Von den 58 Häusern widmeten sich 18 Höfe ausschließlich der Landwirtschaft, häufig unter Beteiligung von Taglöhnern, Knechten und Mägden, und lieferten ihre Ernteerträge an die Lagerhausgenossenschaft in Schlaggenwald. Selbständige Unternehmen und handwerkliche Betriebe erfüllten ihrerseits wichtige Grundbedürfnisse der Dorfbevölkerung, so die Mühle mit Bäckerei (Nr. 39), das Sägewerk mit Holzverarbeitung (Nr. 40), die Wagnerei (Nr. 21), die Tischlerei (Nr. 34), der Schuster (Nr. 5), die Dorfschmiede (Nr. 38), der Bezirksstraßenwärter (Nr. 18) bis hin zum Elektrotechniker Franz Frisch, der für die Reparaturen sämtlicher Geräte, vom Volksempfänger bis Fischer Hansens Dampf-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.