Trubači z věže probudili v neděli obyvatele i hosty. V ranních hodinách stále přijížděli návštěvníci, kteří se zařadili do smutečního průvodu na hřbitov, kde už řada krajanů nalezla svůj poslední odpočinek. Při společné pobožnosti u Kříže vyhnanců položili zástupci obou obcí věnce. Poté následovalo odhalení pamětní desky vedle hlavního vchodu radnice.
Krajan Otto Dilling vytvořil toto dílo, které v smysluplném provedení zobrazuje dva horníky se znaky obou horních měst.
K dalšímu slavnostnímu vrcholu tohoto památného krajanského setkání se stala bohoslužba v klášterním kostele sv. Martina. Útěšná, napomínající a povznášející slova slavnostního kázání kněze vyhnaného z domova jsme sledovali s dojetím. Po obědě se dlouhý slavnostní průvod veselých lidí, vedený auerbašskou hornickou kapelou v jejích tradičních a nádherných uniformách, ubíral vlajkami vyzdobenými ulicemi na slavnostní louku v městském parku. Naše bohatě zastoupené krásné egerlandské kroje nabídly vedle krojů hornofalckých spolků barevně nádherný obraz. Odpoledne patřilo pod svižnými melodiemi i egerlandské dudácké kapele a s lidovými tanci hornofalcké a egerlandské mládeže především společnému posezení krajanů s Auerbašany. Až příliš rychle uplynuly tyto vzácné hodiny a loučení bylo pro všechny těžké, zvláště pro ty krajany z jiné části Německa, kteří se takového setkání účastnili poprvé.
Oba srpnové dny přinesly téměř 1100 účastníkům druhého setkání v Auerbachu radostné shledání se starými přáteli a dobrými známými. Hodiny společenství oživily minulost domova viditelně v přítomnosti. Vyhnaní obyvatelé Horního Slavkova a jeho okolních vesnic tvořili v Auerbachu velkou rodinu, jejímž rodným domem byl kdysi společný domov.
Toto velké krajanské setkání se slavností patronátu je však třeba chápat i jako znamení nezlomné vůle k životu vyhnanců a jako radostné vyznání k naší staré vlasti na Chebsku (Egerland). Nám, „novým občanům", nakloněná, stará a krásná patronátní obec Auerbach nám tak ve svém městě dala – symbolicky – druhý domov, v němž nadále pořádáme svá setkání a rádi přijíždíme i na městské slavnosti. Pojmenování jedné slavkovské ulice, zřízení malého vlastivědného muzea na radnici, kde je mimo jiné umístěn věrný model našeho kostela sv. Jiří (zhotovený krajanem Antonem Weißem), přijetí „Gfellského Pána Boha", týraného a (téměř) ztraceného Kristova sousoší z naší sousední vesnice, které našlo důstojné místo v městském farním kostele, a velkorysá a chápavá podpora našeho vlastivědného a historického spolku při jeho úkolech a mnohé další jsou dalšími důkazy dobré soudržnosti v patronátu, který vznikl vzájemnou úctou a sympatií. Nebylo třeba ani povzbuzení Spolkovým zákonem o vyhnancích, který stanoví péči o kulturní dědictví jako povinnost a z něhož patronáty vznikaly.
Město Auerbach v Horní Falci (i.d. Opf.) naplnilo svůj patronát životem. Při četných krajanských setkáních ve svých zdech (do roku 1989 jich bylo 18, mezi nimi jubilejní setkání let 1966, 1976, 1981 a 1986) nám vedle příkladné a srdečné pohostinnosti nabídlo svou účast na našem bolestném osudu, dalo nám lidské teplo a nesrovnatelný pocit, že jsme opět doma.
Turmbläser weckten am Sonntag Einwohner und Gäste. In den Morgenstunden reisten immer noch Besucher an, die sich in den Trauerzug zum Friedhof einreihten, auf dem bereits mehrere Landsleute ihre letzte Ruhe gefunden hatten. Bei der gemeinsamen Andacht am Ehrenkreuz der Vertriebenen legten die Vertreter beider Gemeinden Kränze nieder. Danach erfolgte die Enthüllung einer Gedenktafel neben dem Haupteingang des Rathauses.
Landsmann Otto Dilling schuf dieses Werk, das in sinnvoller Gestaltung zwei Bergmänner mit den Wappen der beiden Bergstädte zeigt.
Zu einem weiteren feierlichen Höhepunkt dieses denkwürdigen Heimattreffens gestaltete sich der Gottesdienst in der Klosterkirche St. Martin. Den tröstenden, mahnenden und erbaulichen Worten der Festpredigt eines heimatvertriebenen Geistlichen folgten wir mit Ergriffenheit. Nach dem Mittagessen bewegte sich ein langer Festzug frohgestimmter Menschen, angeführt von der Auerbacher Bergmannskapelle in ihren traditionellen und schmucken Uniformen, durch die fahnengeschmückten Straßen zur Festwiese im Stadtpark. Unsere reichlich vertretenen, schönen Egerländer Trachten boten neben der Tracht der Oberpfälzer Vereine ein farbenprächtiges Bild. Der Nachmittag gehörte unter den flotten Weisen auch der Egerländer Dudelsackkapelle und mit den Volkstänzen der Oberpfälzer und Egerländer Jugend vor allem dem geselligen Beisammensein der Landsleute mit den Auerbachern. Nur zu schnell verrannen diese kostbaren Stunden, und das Abschiednehmen fiel allen schwer, besonders jenen Landsleuten aus dem anderen Teil Deutschlands, die das erste Mal einem solchen Treffen beiwohnen konnten.
Die beiden Augusttage brachten fast 1100 Teilnehmern am zweiten Treffen in Auerbach ein frohes Wiedersehen mit alten Freunden und guten Bekannten. Die Stunden der Gemeinsamkeit ließen die Vergangenheit daheim wieder in sichtbarer Gegenwart lebendig werden. Die vertriebenen Bewohner von Schlaggenwald und seiner Nachbardörfer bildeten in Auerbach eine große Familie, deren Vaterhaus einst die gemeinsame Heimat war.
Dieses große Heimattreffen mit Patenschaftsfeier ist aber auch als Zeichen für den ungebrochenen Lebenswillen der Vertriebenen und als ein freudiges Bekenntnis zu unserer alten Heimat im Egerland zu verstehen. Die uns „Neubürgern" zugetane, alte und schöne Patengemeinde Auerbach gab uns dazu in ihrer Stadt – symbolisch – eine zweite Heimat, in der wir weiterhin unsere Treffen veranstalten und auch zu den Bürgerfesten gerne kommen. Die Benennung einer Schlaggenwalder Straße, die Einrichtung eines kleinen Heimatmuseums im Rathaus, in dem unter anderem ein naturgetreues Modell unserer St. Georgskirche (gefertigt von Landsmann Anton Weiß) untergebracht ist, die Aufnahme des „Gfeller Herrgotts", einer mißhandelten und (fast) verschollenen Christusfigur aus unserem Nachbardorf, die in der Stadtpfarrkirche einen würdigen Platz fand, und die großzügige und verständnisvolle Unterstützung unseres Heimat- und Geschichtsvereins bei seinen Aufgaben und anderes mehr sind als weitere Beweise für den guten Zusammenhalt in der Patenschaft zu werten, die durch gegenseitige Achtung und Sympathie zustande kam. Es bedurfte nicht erst der Ermunterung durch das Bundesvertriebenengesetz, das die Pflege kulturellen Gutes als Verpflichtung festhält und daraus Patenschaften entstehen ließ.
Die Stadt Auerbach i.d. Opf. hat ihre Patenschaft mit Leben erfüllt. Bei den zahlreichen Heimattreffen in ihren Mauern (bis 1989 waren es 18, darunter die Jubiläumstreffen der Jahre 1966, 1976, 1981 und 1986) bot sie uns neben einer beispielhaften und herzlichen Gastfreundschaft ihre Anteilnahme an unserem leidvollen Geschick, gab uns menschliche Wärme und das unvergleichliche Gefühl, wieder daheim zu sein.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.