Úvod
Po násilném „vysídlení" a po prvních letech hmotné i duševní bídy v cizině se díky iniciativě a činorodosti obětavých mužů „první hodiny" začalo mezi vyhnanými obyvateli naší užší vlasti, kteří žili rozptýleni na území tří západních okupačních zón (západních zón), znovu utvářet nové společenství, zatímco naši krajané v tehdejší sovětské okupační zóně (východní zóně) se na tom mohli podílet jen málo.
Sjednocování probíhalo v podstatě ve třech stupních: vydávání Heimatbriefu (HB) – pořádání krajanských setkání (HT) – převzetí patronátu městem Auerbach i.d. Opf.
Heimatbrief, krajanská setkání a patronát – tyto tři body tvořily pevný základ, na němž se mohlo znovu projevit a osvědčit vlastenecké smýšlení. Kolem nich se krystalizovala vzájemná sounáležitost, spjatost s nezapomenutou domovinou na Chebsku (Egerland) a přátelství s patronátním městem v Horní Falci, s nimi přišla útěcha, naděje a důvěra. Toužebně očekávané informace, osobní zprávy a setkání znovu propojovaly přerušená pouta do pevné sítě důvěrných vztahů.
Heimatbriefy, krajanská setkání a patronát se navzájem podmiňují; podporují soudržnost na základě společné historie a minulosti. Jejich existence a jejich funkce jsou dnes stejně jako tehdy pro naše krajanské společenství nepostradatelné.
Náš dík patří idealistům, kteří se zasloužili o soudržnost krajanů. Jak náročná byla organizace, kolik volného času jim jejich nasazení stálo, dokáže plně docenit jen ten, kdo byl sám kdy pověřen takovými úkoly.
Jména dvou zasloužilých mužů ať zde stojí za všechny ostatní: Oskar Otto, první vydavatel HB, který se tomuto dílu s oddaností věnoval a tím vytvořil novou „domovskou obec", a Anton Hofmann, náš vážený bývalý tajemník města, který se s trpělivostí a rozvahou osvědčil jako opora a prostředník při akcích, jež nás spojovaly, nejlépe připravil půdu pro převzetí patronátu a kterého lze právem nazvat „otcem Auerbachu".
Heimatbrief
Nemilosrdný osud protiprávního vyhnání z rodné domoviny na Chebsku vytrhl obyvatele jednotlivých míst z živého společenství, s nímž byli většinou spjati od narození, oddělil je od sebe a v cizině je rozptýlil do všech světových stran. Zvlášť bolestné bylo odloučení pro obyvatele menších obcí, protože tam byly osobní vazby mezi lidmi nejsilnější.
Takto úzce spjaté společenství tvořili i obyvatelé našeho rodného města Horní Slavkov (Schlaggenwald) a jeho sousedních vsí. Jak hluboko toto zčásti nevědomě pociťované sepětí zakořenilo, jsme si uvědomili teprve tehdy, když jsme museli žít v prostředí nám cizím. Jak jsme toužili po lidech, kteří s námi sdíleli život a patřili k živému obrazu domova! Kam je asi zavál
Heimatbrief
Einleitung
Nach der zwangsweisen „Aussiedlung" und den ersten Jahren der materiellen und seelischen Not in der Fremde begann sich, dank der Initiative und Tatkraft von beherzten Männern „der ersten Stunde", aus den vertriebenen Bewohnern unserer engeren Heimat, die im Gebiet der drei westlichen Besatzungszonen (Westzonen) verstreut lebten, wieder eine neue Gemeinschaft zu entwickeln, während unsere Landsleute in der damaligen sowjetischen Besatzungszone (Ostzone) sich daran nur wenig beteiligen konnten.
Die Zusammenführung erfolgte im wesentlichen in drei Stufen: Herausgabe des Heimatbriefes (HB) – Ausrichtung von Heimattreffen (HT) – Übernahme der Patenschaft durch die Stadt Auerbach i.d. Opf.
Heimatbrief, Heimattreffen und Patenschaft – diese drei Bezugspunkte bildeten ein solides Fundament, auf dem sich heimatliche Gesinnung wieder offenbaren und unter Beweis stellen konnte. Um sie kristallisierten sich die Zusammengehörigkeit untereinander, die Verbundenheit mit der unvergessenen Heimat im Egerland und die Freundschaft mit der Patenstadt in der Oberpfalz, mit ihnen kamen Trost, Hoffnung und Zuversicht. Sehnlich erwartete Informationen, persönliche Nachrichten und Begegnungen verknüpften unterbrochene Verbindungen wieder zu einem festen Netz vertrauter Beziehungen.
Heimatbriefe, Heimattreffen und Patenschaft bedingen einander; sie fördern den Zusammenhalt auf der Grundlage gemeinsamer Geschichte und Vergangenheit. Ihr Bestand und ihre Funktionen sind heute wie damals für unsere heimatliche Gemeinschaft unentbehrlich.
Unser aller Dank gilt den Idealisten, die sich um den Zusammenhalt der Landsleute verdient gemacht haben. Welche Leistungen jeweils die Organisation erforderte, wieviel Aufopferung an Freizeit ihnen ihr Einsatz abverlangte, kann nur der recht ermessen, der selbst jemals mit solchen Aufgaben betraut war.
Die Namen zweier verdienter Männer mögen hier für andere stehen: Oskar Otto, der erste Herausgeber des HB, der sich mit Hingabe diesem Werk widmete und damit eine neue „Heimatgemeinde" schuf, und Anton Hofmann, unser verehrter ehemaliger Stadtsekretär, der sich mit Geduld und Umsicht als Stütze und Vermittler bei den uns verbindenden Veranstaltungen bewährte, den Boden für die Übernahme der Patenschaft bestens vorbereitete und den man mit Recht den „Vater von Auerbach" nennen darf.
Der Heimatbrief
Das unbarmherzige Schicksal der widerrechtlichen Vertreibung aus der angestammten Heimat im Egerland hatte die Bewohner der einzelnen Orte aus einer lebendigen Gemeinschaft herausgerissen, mit der sie meist von Geburt an verbunden waren, sie voneinander getrennt und in der Fremde in alle Winde zerstreut. Als besonders schmerzlich erwies sich die Trennung für die Einwohner kleinerer Orte, weil hier die stärksten persönlichen Bindungen unter der Bevölkerung bestanden.
Eine so eng verbundene Gemeinschaft stellten auch die Bewohner unserer Heimatstadt Schlaggenwald und ihrer Nachbardörfer dar. Wie tief dieses teils unbewußt empfundene Gefühl der Verbundenheit wurzelte, wurden wir erst gewahr, als wir in einer uns fremden Umgebung leben mußten. Wie sehnten wir uns nach jenen Menschen, die mit uns das Leben geteilt und zum lebendigen Bild der Heimat gehört hatten! Wohin mochte sie die
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.