1955 ve starém říšském městě Norimberku s vystoupením tehdejšího bavorského ministerského předsedy Dr. Wilhelma Högnera, který prohlásil: „Vyhnání z domoviny zůstane vždy zločinem, i když ubohé mezinárodní právo pro něj nezná žádné odčinění. Právo na domovinu nepodléhá promlčení!";
1959 v rakouském hlavním městě se slavnostní pontifikální mší na Náměstí hrdinů (Heldenplatz) před Hofburgem;
1961 ve ctihodném dómském městě na Rýně, kde bývalý řídící starosta Berlína Willy Brandt zvolal ke shromážděným: „Německo nežije nikde silněji než ve vědomí svých vysídlenců z domoviny. Kdo dnes cestuje Spolkovou republikou, narazí všude na výsledek jejich práce, potká všude viditelný úspěch jejich výkonů. Obnova ve Spolkové republice by nikdy nepostupovala tak rychle a úspěšně, nikdy by nás od nuly nedostala tak daleko, kdyby nebylo velkého přílivu síly, znalostí a vůle, který k nám v neposlední řadě přišel od sudetských Němců.";
1962 se 400 000 účastníky, kteří ve 24 zvláštních vlacích, s více než tisícem autobusů a asi 20 000 soukromými vozidly zajistili ohromující příliv do metropole na Mohanu a na výstaviště;
1963 v hlavním městě „vzorné země" (Musterländle), kde na zahradní ploše na Killesbergu asi tisíc Chebanů (Egerländer) ve svých barevně zářících krojích propůjčilo slavnostní lesk celostátnímu setkání své „Gmoi";
1967 v Mnichově, kdy se tehdejší primátor Hans-Jochen Vogel napomínavě obrátil na pomlouvačná média: „Když někdo miluje svou domovinu a rád se k ní znovu a znovu vrací ve vzpomínkách, když sem přijede, aby se setkal se svými krajany, ještě zdaleka to neznamená, že je revanšista!";
1986 v bavorském hlavním městě, kdy spolkový kancléř Helmut Kohl na hlavním shromáždění před asi 60 000 účastníky ve smyslu potvrdil: „Na historické pravdě není co vykládat jinak, totiž že vyhnání bylo a zůstává bezprávím; nemůže to být poslední slovo v dějinách německo-slovanského sousedství." Ministerský předseda Franz Josef Strauß ve svém projevu mimo jiné uvedl: „Požadavek práva na domovinu a na sebeurčení je legitimní záležitostí. Zachovávat toto právo a zároveň podávat ruku ke smíření je jedinou schůdnou cestou, která může vést národy Evropy do mírové budoucnosti ve svobodě a lidské důstojnosti."
Na okraji působivých shromáždění a povznášejících bohoslužeb pod širým nebem se krajané mohli znovu a znovu srdečně vítat při osobních setkáních a mnoho krásných vzpomínek se pojí s těmito Sudetoněmeckými dny.
Vzpomínka je jediný ráj, z něhož nemůžeme být vyhnáni. Jean Paul
1955 in der alten Reichsstadt Nürnberg mit den Ausführungen des damaligen bayerischen Ministerpräsidenten Dr. Wilhelm Högner, der erklärte: „Die Vertreibung aus der Heimat wird immer ein Verbrechen bleiben, wenn auch ein armseliges Völkerrecht keine Sühne dafür kennt. Das Recht auf Heimat ist unverjährbar!";
1959 in der österreichischen Hauptstadt mit dem feierlichen Pontifikalamt am Heldenplatz vor der Hofburg;
1961 in der ehrwürdigen Domstadt am Rhein, bei dem der frühere Regierende Bürgermeister von Berlin, Willy Brandt, den Versammelten zurief: „Deutschland lebt nirgendwo stärker als im Bewußtsein seiner Heimatvertriebenen. Wer heute durch die Bundesrepublik reist, der stößt überall auf das Ergebnis ihrer Arbeit, der trifft überall auf den sichtbaren Erfolg ihrer Leistungen. Der Aufbau in der BRD wäre niemals so rasch und erfolgreich vorangegangen, er hätte uns niemals vom Nullpunkt aus soweit vorwärtsgebracht, hätte es nicht den großen Zustrom von Kraft, Wissen und Wollen gegeben, der nicht zuletzt von den Sudetendeutschen zu uns kam.";
1962 mit 400.000 Teilnehmern, die in 24 Sonderzügen, mit über tausend Omnibussen und etwa 20.000 privaten Fahrzeugen für einen überwältigenden Zustrom in die Metropole am Main und zum Messegelände sorgten;
1963 in der Hauptstadt des „Musterländle", wo im Gartengelände am Killesberg etwa tausend Egerländer in ihrer farbenprächtigen Tracht dem Bundestreffen ihrer „Gmoi" festlichen Glanz verliehen;
1967 in München, als der damalige Oberbürgermeister Hans-Jochen Vogel sich mahnend an diffamierende Medien wandte: „Wenn jemand seine Heimat liebt und sich immer wieder gerne an sie erinnert, wenn er hierher kommt, um seine Landsleute zu treffen, so ist er noch lange kein Revanchist!";
1986 in der bayerischen Landeshauptstadt, als Bundeskanzler Helmut Kohl bei der Hauptkundgebung vor rund 60.000 Teilnehmern sinngemäß bestätigte: „An der historischen Wahrheit gibt es nichts zu deuten, daß die Vertreibung Unrecht war und bleibt; sie kann nicht das letzte Wort in der Geschichte der deutsch-slawischen Nachbarschaft sein." Ministerpräsident Franz Josef Strauß führte in seinem Vortrag u.a. aus: „Die Forderung des Heimat- und Selbstbestimmungsrechtes ist ein legitimes Anliegen. Das Recht zu wahren und gleichzeitig die Hand zur Versöhnung zu reichen, ist der einzig gangbare Weg, der die Völker Europas in eine friedliche Zukunft in Freiheit und Menschenwürde führen kann."
Am Rande der beeindruckenden Kundgebungen und erhebenden Gottesdienste unter freiem Himmel konnten Landsleute sich immer wieder bei persönlichen Begegnungen herzlich begrüßen, und viele schöne Erinnerungen verbinden sich mit diesen Sudetendeutschen Tagen.
Die Erinnerung ist das einzige Paradies, aus dem wir nicht vertrieben werden können.
Jean Paul
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.