- Mytí zabavených automobilů uprostřed náměstí;

- Výběr jen malých úspor z vkladních knížek teprve na žádost v českém jazyce a po schválení obecním komisařem;

- Uzavření německých škol, zaměstnávání mladých Němců jako pomocných dělníků bez vyhlídky na odborné vzdělání;

- Zákaz německých knih a novin a mnoho dalšího,

přičemž jednotlivé šikany často závisely na osobní náladě většinou samozvaných českých komisařů, mezi nimiž byli i práce se štítící nebo dokonce kriminální živlové.

Tak jsme v roce 1945 v nouzi a bídě slavili své poslední Vánoce v domovině.

Co se s námi stane v příštím roce?

Opatření Čechů činila život bezbranného německého obyvatelstva mukou. V kdysi tak tichém městečku už nebyl klid. Sotva se člověk mohl ukázat na ulici. Kdo totiž nečinně postával, byl rychle povolán nějakým dozorcem k práci. Vzhled města se postupně stával cizím. Všechny německé nápisy a firemní tabule měly být nahrazeny českými. Cizí tváře a cizí zvuky už nedovolovaly, aby vznikla domácí atmosféra.

I někteří Němci nyní ukázali svou pravou tvář. Udáváním, pomluvami a zradou chtěl leckdo na úkor svých spoluobčanů zachránit vlastní kůži, a toto podbízivé přizpůsobování smýšlení působilo trapně a hanebně. Obraz domoviny se tak čím dál víc zatemňoval a stále silněji jsme cítili, že život v našem městě za bezprávných a nedůstojných poměrů je nesnesitelný a neskýtá už žádnou budoucnost. Proto se nám vysídlení jevilo jako vysvobození, abychom co nejdříve unikli české vládě hrůzy.

Vyhnání

Když se ve válečných letech 1943/44 vojenská porážka Třetí říše rýsovala stále zřetelněji, učinili spojenci i rozhodnutí o politickém postupu po skončení druhé světové války. Jedno z nich se pro nás ukázalo osudným: Na popud československé exilové vlády v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše rozhodly vítězné mocnosti na postupimské konferenci v srpnu 1945 o vyhnání zhruba 3,5 milionu Němců ze sudetských zemí z domu, dvora a domoviny a o převedení jejich majetku novému českému státu (ČSSR). Pošlapaly tak nejzákladnější lidská práva, kvůli jejichž prosazení samy vedly válku proti Hitlerovi i ve střední Evropě.

věta pokračuje na dalším listu ⟶