Opatření Američanů se omezovala spíše na vojenské nezbytnosti, vůči civilnímu obyvatelstvu neprojevovali nenávist. Církevní průvod na Boží tělo vzbudil i jejich zájem a mohl se konat obvyklým způsobem.
Naše vesnice ležely v jakési „zemi nikoho" u demarkační linie v údolí Teplé a byly často navštěvovány a plundrovány ruskou soldateskou.
Do našeho města přicházelo stále více Čechů bez majetku, aby zde rozvinuli moc a obohatili se na majetku obyvatel. Dne 14. června začali se zatýkáním bývalých straníků a příslušníků jiných nacistických organizací, věznili je, vyslýchali a mučili na hradě v Lokti. Později politické vězně, včetně nevinně udaných, dodávali do proslulého tábora v Novém Rohlově; i tam byly na denním pořádku brutální týrání, i s následkem smrti.
Dne 17. července opustila naše město americká tanková jednotka, malý pěší útvar zůstal nejprve ještě zpátky.
V průběhu roku 1945 odsunuly české úřady s několika málo skrovnostmi vlakem nebo autobusem přes hranici do Saska říšskoněmecké, uprchlíky a evakuované, kteří se ve městě usadili. Při loučení nám tito prorokovali, že i my budeme muset opustit svou domovinu. My jsme nedůvěřivě odmítali: „Ale vždyť tady jsme přece doma."
Jak moc jsme se mýlili...
Dne 25. července museli bývalí němečtí váleční veteráni strhnout a rozbít pomník padlých na Zehentplatzu.
Zásobovací situace zůstávala napjatá. Nadále platilo přísné přídělové hospodářství se základními potravinami na potravinové lístky, které byly opatřeny nápisem „Deutsche" a měly nižší příděly. Zaměstnanci s těžkou prací, jako horníci pod zemí, dostávali přídavky, tzv. „české lístky". Denní, často hodiny trvající stání fronty, například na chléb nebo odstředěné mléko, zůstávalo pravidlem. Maso a uzeniny pro Němce nebyly. Jiné artikly, jako vzácná sůl, byly sotva k dostání, nebo jen výměnným obchodem.
Stát zavedl jako měnu českou korunu (Kč). Městská správa vydávala pro německé obyvatele zvláštní registrační lístky jako průkazy.
V létě a na podzim jsme ještě jednou sklidili úrodu; byla to naše poslední. Počáteční pověsti o „přesídlení" domácího obyvatelstva se potvrdily. Zavládl strach a bezradnost.
Když 1. prosince naše město opustila poslední americká jednotka, ukázali nám čeští mocipáni svou zvůlí a krutostí, kdo je nyní pánem v zemi. Horní Slavkov (Schlaggenwald) zažíval nejtěžší dobu své historie. Bezpráví, jemuž byli němečtí obyvatelé vystaveni, se s každým dnem stávalo zjevnějším. Represálie se zdály být bezbřehé, mimo jiné šlo o:
- Zabavování bytů a domů, jejichž majitelé museli hledat nouzový přístřešek jinde, nebo za setrvání platit nájem;
- Vyvlastnění všech nemovitostí bez náhrady, především podniků, obchodů a statků, v nichž dosavadní vlastníci směli někdy z milosti pracovat dál jako zaměstnanci. „Správce", který věci vůbec nebo jen málo rozuměl, si nyní hrál na šéfa;
- Odvlečení rodinných příslušníků zatčených nebo celých rodin do vnitrozemí ČSSR na nucenou práci v dolech nebo v zemědělství. Čeští sedláci a funkcionáři si tyto nucené pracovníky po jejich příjezdu na místo nasazení mohli vybírat jako na trhu s otroky;
- Domovní prohlídky se zabavováním cenného soukromého majetku;
- Odevzdání rozhlasových a hudebních nástrojů, psacích strojů, elektrických a sportovních přístrojů, sbírek všeho druhu, šperků a jiných cenných předmětů;
- Nošení bílých pásek na paži pro každého Němce (němec); pouze Němci uznaní Čechy za „antifašisty" nosili červené pásky, dostávali české potravinové lístky, směli si ponechat své byty a později se s celým zařízením „vystěhovat";
- Občasný zákaz vycházení mezi soumrakem a rozedněním;
- Ponechávání domovních dveří otevřených ve dne i v noci;
- Noční kontroly s prohlížením průkazů totožnosti;
- Zákaz vstupu do lesa;
- Zákaz opouštět město nebo použít železnici bez zvláštního povolení;
- Zákaz navštěvovat hostince nebo kino;
- Čištění náhonu a zametání ulic v neděli (v době mše svaté);
Die Maßnahmen der Amerikaner beschränkten sich mehr auf militärische Notwendigkeiten, gegenüber der Zivilbevölkerung zeigten sie keinen Haß. Der kirchliche Umzug am Fronleichnamstag fand auch ihr Interesse und konnte in gewohnter Weise stattfinden.
Unsere Dörfer lagen in einer Art „Niemandsland" zur Demarkationslinie im Tepltal und wurden oft von russischer Soldateska heimgesucht und geplündert.
Immer mehr Tschechen kamen ohne Hab und Gut in unsere Stadt, um hier Macht zu entfalten und sich am Besitz der Bewohner zu bereichern. Am 14. Juni begannen sie mit der Verhaftung von ehemaligen Parteigenossen und Angehörigen anderer NS-Organisationen, inhaftierten, verhörten und folterten diese auf der Burg in Elbogen. Später lieferten sie die politischen Häftlinge, auch unschuldig Denunzierte, in das berüchtigte Lager in Neurohlau ein; auch dort waren brutale Mißhandlungen, auch solche mit Todesfolge, an der Tagesordnung.
Am 17. Juli verließ die amerikanische Panzereinheit unsere Stadt, und ein kleiner Infanterieverband blieb zunächst noch zurück.
Im Laufe des Jahres 1945 schoben die tschechischen Behörden die im Ort untergekommenen Reichsdeutschen, Flüchtlinge und Evakuierten mit ihren wenigen Habseligkeiten mit Bahn oder Bus über die Grenze nach Sachsen ab. Beim Abschied prophezeiten uns diese, daß auch wir unsere Heimat verlassen müßten. Wir wehrten ungläubig ab: „Aber wir sind doch hier daheim."
Wie sehr wir uns damit irrten ...
Am 25. Juli mußten ehemalige deutsche Kriegsteilnehmer das Denkmal der Gefallenen am Zehentplatz abtragen und zertrümmern.
Die Versorgungslage blieb angespannt. Es gab weiterhin strenge Rationierung von Grundnahrungsmitteln auf Lebensmittelkarten, die mit dem Aufdruck „Deutsche" versehen waren und geringere Zuteilungen aufwiesen. Beschäftigte mit schwerer Arbeit, wie Bergleute unter Tage, erhielten Zulagen, sog. „Tschechkarten". Tägliches, oft stundenlanges Anstehen, z.B. nach Brot oder Magermilch, blieb die Regel. Fleisch und Wurstwaren gab es für Deutsche nicht. Andere Artikel, wie das kostbare Salz, waren kaum oder nur im Tauschhandel erhältlich.
Der Staat führte als Währung die tschechische Krone (Kč) ein. Die Stadtverwaltung gab besondere Registrierscheine als Ausweise für die deutschen Einwohner aus.
Im Sommer und Herbst brachten wir noch einmal die Ernte ein; es war unsere letzte. Die anfänglichen Gerüchte über eine „Umsiedlung" der einheimischen Bevölkerung bestätigten sich. Angst und Ratlosigkeit machten sich breit.
Als am 1. Dezember die letzte amerikanische Einheit unsere Stadt verließ, zeigten uns die tschechischen Machthaber mit Willkür und Grausamkeit, wer nunmehr Herr im Lande ist. Schlaggenwald erlebte die schwerste Zeit seiner Geschichte. Die Rechtlosigkeit der deutschen Einwohner wurde mit jedem Tag offenkundiger. Die Repressalien schienen uferlos zu sein, die da waren:
- Beschlagnahme von Wohnungen und Häusern, deren Besitzer anderswo notdürftig Unterschlupf finden oder beim Verbleiben dafür Miete zahlen mußten;
- entschädigungslose Enteignung aller Immobilien, vor allem von Betrieben, Geschäften und Höfen, in denen die bisherigen Eigentümer manchmal gnadenhalber als Angestellte weiterarbeiten durften. Ein „správce" (Verwalter), der von der Sache nichts oder wenig verstand, spielte nunmehr den Chef;
- Verschleppen der Familienangehörigen von Verhafteten oder ganzer Familien in das Innere der ČSSR zum Arbeitseinsatz in Gruben oder in der Landwirtschaft. Tschechische Bauern und Funktionäre durften sich diese Zwangsarbeiter nach ihrer Ankunft am
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.