hospodyně spokojené se vším, co se v jejich kuchyních lesklo a blyštělo. A uklízení bylo náročné, aby se nezachytila rez a měděnka nebo aby se dala odstranit saze a tuk, prach a zbytky těsta, připálenina a plíseň.

Při nákupu odměřoval a vážil obchodník mírami a váhami dnes už téměř neznámými. Tak 10 dek⁷⁾ znamenalo 100 gramů a čtvrt libry se říkalo „Viertling" (125 g). Udávání v librách bylo běžnější než v půlkilech. Brambory – stejně jako uhlí nebo brikety – se odebíraly v prostých centech (50 kg).

Se svým rodným kuchařským uměním naše hospodyně zachránily vzácný poklad, jehož hodnotu si teprve pořádně uvědomíme, když musíme obvyklá jídla postrádat a spokojit se s cizím obědovým stolem. Mladým dívkám a budoucím manželkám by se proto měla dát dobrá rada: naučte se včas od svých matek naše rodné vaření, aby dobrá pověst chebské kuchyně zůstala zachována i nadále!

Nyní si na příkladech přiblížíme jídelníček na jeden týden v hornoslavkovské kuchyni.

„Mannā, mannā, woos kocht mā rān heint wiedā" (Ach jo, co budeme vařit zas dneska), tak bylo slyšet leckterou hospodyni už ráno bezradně naříkat. Když pak šla „nakoupit", měl kuchyňský jízdní řád na den už konkrétní podobu.

Plánovat na neděli nepředstavovalo žádný zvláštní problém. Tam nevedla cesta okolo šťavnaté pečeně s knedlíky. „Ā Schweinās, gröinā Kniālā⁸⁾ (Schtrapazikniālā) u ā Sauākraut" (vepřové, zelené knedlíky a kysané zelí) nebo „ā schöinā Lungābräun⁹⁾ mit bäihmischn Möhlkniālān¹⁰⁾ u ān Krautsålāt (mit goldbraunā Schpecklān drinnā)" (pěkná svíčková s bohemskými houskovými knedlíky a zelným salátem se zlatohnědou slaninkou), rovněž křehký vídeňský řízek s bramborovým salátem patřily mezi vrchol nedělních jídelních radostí.

„Na noc" bývaly chléb, uzenina a kyselé okurky, někdy i vejce naměkko.

V pondělí se často dojídaly zbytky z neděle. To znamenalo „ei(n)gschnienā Kniālā" (nakrájené knedlíky), opečené na dobrém másle nebo s míchanými vejci, seškrábnuté do posledního zbytku z litinové pánve, takže „d'Mamā geschimpft håut: Låut's fei di Pfännā gånz!¹¹⁾" (maminka nadávala: nechte mi tu pánev celou!). K tomu švestkový kompot a jako předkrm „ā Tropp-Supp"¹²⁾ (kapková polévka).

K večeři byly na programu „Olmützā Quårkl"¹³⁾ (olomoucké tvarůžky) s chlebem a máslem.

Pokud šli otcové v létě v neděli „na houby"¹⁴⁾, dalo se v pondělí ochutnat „nové brambory s hnědými houbami a okurkovým nebo zeleným salátem".

V úterý poskytovaly dobré jídlo pikantní „krevní a jaterní jitrnice s uzenou paštikou z brambor a kysaným zelím" nebo „dušená rýže s rajčatovou omáčkou¹⁵⁾ nebo guláš". Večer se lámal chléb do chutné jitrnicové polévky nebo se jedl „domácí tvaroh¹⁶⁾ s bramborami vařenými ve slupce". Dobrou chuť!

Ve středu přinesla hospodyně na stůl bramborovou polévku, poté „bröihtā Biāzālā"¹⁷⁾ (spařené buchtičky) se sirupem, buchtičky s povidly¹⁸⁾ nebo omelety plněné marmeládou. Jako další sladká jídla se nabízela krupičná kaše s rozpuštěným máslem, cukrem a skořicí nebo pečená rýže s jablky a rozinkami. Večer se v zimě všichni těšili na horké „Braunschweiger" (lyonskou uzeninu) s hořčicí a chlebem, v létě na chléb s máslem, rajčaty, ředkvičkami a sklenici mléka.

Ve čtvrtek se ke „Schtrapazikniālān" servírovala pikantní perníková omáčka. K tomu se vařilo pěkné uzené maso, omáčka se zahušťovala nastrouhaným perníkem, přidaly se plátky mandlí a hrst rozinek. Jak dobře chutnaly i knedlíky s vařeným hovězím masem v kopové, křenové nebo okurkové omáčce, nebo dokonce zelené knedlíky se smetanovou houbovou omáčkou! K večeři byl „Bittling" (uzený sledě) s chlebem nebo marinovaní sledi s bramborami ve slupce.