hospodyně spokojené se vším, co se v jejich kuchyních lesklo a blyštělo. A uklízení bylo náročné, aby se nezachytila rez a měděnka nebo aby se dala odstranit saze a tuk, prach a zbytky těsta, připálenina a plíseň.
Při nákupu odměřoval a vážil obchodník mírami a váhami dnes už téměř neznámými. Tak 10 dek⁷⁾ znamenalo 100 gramů a čtvrt libry se říkalo „Viertling" (125 g). Udávání v librách bylo běžnější než v půlkilech. Brambory – stejně jako uhlí nebo brikety – se odebíraly v prostých centech (50 kg).
Se svým rodným kuchařským uměním naše hospodyně zachránily vzácný poklad, jehož hodnotu si teprve pořádně uvědomíme, když musíme obvyklá jídla postrádat a spokojit se s cizím obědovým stolem. Mladým dívkám a budoucím manželkám by se proto měla dát dobrá rada: naučte se včas od svých matek naše rodné vaření, aby dobrá pověst chebské kuchyně zůstala zachována i nadále!
Nyní si na příkladech přiblížíme jídelníček na jeden týden v hornoslavkovské kuchyni.
„Mannā, mannā, woos kocht mā rān heint wiedā" (Ach jo, co budeme vařit zas dneska), tak bylo slyšet leckterou hospodyni už ráno bezradně naříkat. Když pak šla „nakoupit", měl kuchyňský jízdní řád na den už konkrétní podobu.
Plánovat na neděli nepředstavovalo žádný zvláštní problém. Tam nevedla cesta okolo šťavnaté pečeně s knedlíky. „Ā Schweinās, gröinā Kniālā⁸⁾ (Schtrapazikniālā) u ā Sauākraut" (vepřové, zelené knedlíky a kysané zelí) nebo „ā schöinā Lungābräun⁹⁾ mit bäihmischn Möhlkniālān¹⁰⁾ u ān Krautsålāt (mit goldbraunā Schpecklān drinnā)" (pěkná svíčková s bohemskými houskovými knedlíky a zelným salátem se zlatohnědou slaninkou), rovněž křehký vídeňský řízek s bramborovým salátem patřily mezi vrchol nedělních jídelních radostí.
„Na noc" bývaly chléb, uzenina a kyselé okurky, někdy i vejce naměkko.
V pondělí se často dojídaly zbytky z neděle. To znamenalo „ei(n)gschnienā Kniālā" (nakrájené knedlíky), opečené na dobrém másle nebo s míchanými vejci, seškrábnuté do posledního zbytku z litinové pánve, takže „d'Mamā geschimpft håut: Låut's fei di Pfännā gånz!¹¹⁾" (maminka nadávala: nechte mi tu pánev celou!). K tomu švestkový kompot a jako předkrm „ā Tropp-Supp"¹²⁾ (kapková polévka).
K večeři byly na programu „Olmützā Quårkl"¹³⁾ (olomoucké tvarůžky) s chlebem a máslem.
Pokud šli otcové v létě v neděli „na houby"¹⁴⁾, dalo se v pondělí ochutnat „nové brambory s hnědými houbami a okurkovým nebo zeleným salátem".
V úterý poskytovaly dobré jídlo pikantní „krevní a jaterní jitrnice s uzenou paštikou z brambor a kysaným zelím" nebo „dušená rýže s rajčatovou omáčkou¹⁵⁾ nebo guláš". Večer se lámal chléb do chutné jitrnicové polévky nebo se jedl „domácí tvaroh¹⁶⁾ s bramborami vařenými ve slupce". Dobrou chuť!
Ve středu přinesla hospodyně na stůl bramborovou polévku, poté „bröihtā Biāzālā"¹⁷⁾ (spařené buchtičky) se sirupem, buchtičky s povidly¹⁸⁾ nebo omelety plněné marmeládou. Jako další sladká jídla se nabízela krupičná kaše s rozpuštěným máslem, cukrem a skořicí nebo pečená rýže s jablky a rozinkami. Večer se v zimě všichni těšili na horké „Braunschweiger" (lyonskou uzeninu) s hořčicí a chlebem, v létě na chléb s máslem, rajčaty, ředkvičkami a sklenici mléka.
Ve čtvrtek se ke „Schtrapazikniālān" servírovala pikantní perníková omáčka. K tomu se vařilo pěkné uzené maso, omáčka se zahušťovala nastrouhaným perníkem, přidaly se plátky mandlí a hrst rozinek. Jak dobře chutnaly i knedlíky s vařeným hovězím masem v kopové, křenové nebo okurkové omáčce, nebo dokonce zelené knedlíky se smetanovou houbovou omáčkou! K večeři byl „Bittling" (uzený sledě) s chlebem nebo marinovaní sledi s bramborami ve slupce.
Hausfrauen zufrieden mit all dem, was blinkend und blitzend in ihren Küchen stand und hing. Und das Putzen war mühsam, damit nicht Rost und Grünspan ansetzten oder Ruß und Fett, Staub und Teigreste, Angebranntes und Verschimmeltes entfernt werden konnten.
Beim Einkaufen maß und wog der Kaufmann mit heute kaum mehr geläufigen Maßen und Gewichten. So bedeuteten 10 Deka⁷⁾ eben 100 Gramm, und ein Viertelpfund hieß „Viertling" (125 g). Die Angabe in Pfund war gängiger als in Halbkilo. Kartoffeln – auch Kohlen oder Briketts – bezog man in einfachen Zentnern (50 kg).
Mit der heimatlichen Kochkunst haben unsere Hausfrauen einen kostbaren Schatz gerettet, dessen Wert uns erst richtig bewußt wird, wenn wir die gewohnten Speisen entbehren und mit einem fremden Mittagstisch vorliebnehmen müssen. Den jungen Mädchen und künftigen Ehefrauen sollte man daher den guten Rat geben: Lernt beizeiten bei euren Müttern unsere heimatliche Kocherei, damit der gute Ruf der Egerländer Küche weiter erhalten bleibt!
Nun wollen wir an Beispielen den Speisezettel für eine Woche in einer Schlaggenwalder Küche etwas näher kennenlernen.
„Mannā, mannā, woos kocht mā rān heint wiedā", so hörte man manche Hausfrau schon morgens ratlos lamentieren. Wenn sie dann zum „Ei(n)märkn" (Einkaufen) ging, hatte der Küchenfahrplan für den Tag bereits greifbare Formen angenommen.
Für den Sonntag zu planen, stellte kein besonderes Problem dar. Da führte an einem saftigen Braten mit Knödeln kein Weg vorbei. „Ā Schweinās, gröinā Kniālā⁸⁾ (Schtrapazikniālā) u ā Sauākraut" oder „ā schöinā Lungābräun⁹⁾ mit bäihmischn Möhlkniālān¹⁰⁾ u ān Krautsālāt (mit goldbraunā Schpecklān drinnā)", auch ein zartes Wiener Schnitzel mit Kartoffelsalat standen mit an der Spitze sonntäglicher Essensfreuden.
„Af d'Nåcht" gab es Brot, Wurst und saure Gurken, manchmal auch ein weiches Ei.
Am Montag wurden oft die Reste vom Sonntag verspeist. Das hieß „ei(n)gschnienā Kniālā, mit goutā Buttā gräist odā mit Rühreiā", bis zum letzten Rest aus der gußeisernen Pfanne gekratzt, so daß „d'Mamā geschimpft håut: Låut's fei di Pfännā gånz!¹¹⁾" – Dazu Pflaumenkompott und als Vorspeise „ā Tropp-Supp"¹²⁾.
Zum Abendbrot standen „Olmützā Quårkl"¹³⁾ mit Butterbrot auf dem Programm.
Waren zur Sommerszeit die Väter am Sonntag „in d'Schwåmmā gångā"¹⁴⁾, konnte man am Montag „neiā Eädeppl mit bräunā Schwåmmā u ān Gurkn- odā gröinā Sålåt" genießen.
Am Dienstag gaben die würzigen „Blout- u Lewāwüäscht mit eighåckt Eädeppln u Sauākraut" oder „dünstā Reis mit Pårādeissoß¹⁵⁾ odā Gulasch" gute Mahlzeiten ab. Abends brockte man Brot in eine schmackhafte „Wuäschtsuppm" oder aß zum „uāgmåcht Quårk¹⁶⁾ Eädeppl, in dā Montur", d.h. mit den Schalen, gekocht. Mahlzeit!
Am Mittwoch brachte die Hausfrau „Eädepplsupp" auf den Tisch, danach „bröihtā Biāzālā"¹⁷⁾ mit Sirup, „Biāzl" mit Powidl¹⁸⁾ oder Omeletten mit Marmelade gefüllt. Als weitere Süßspeisen boten sich Grießbrei mit zerlaufener Butter, Zucker und Zimt oder gebackener Reis mit Äpfeln und Rosinen an. Am Abend freuten sich im Winter alle auf heiße „Braunschweiger" (Lyoner) mit Senf und Brot, im Sommer auf Butterbrot, Paradeiser, Rettiche und ein Glas Milch.
Am Donnerstag servierte man zu „Schtrapazikniālān" eine pikante „Pfeffākouchnbröih". Dazu kochte man „ā schöins Gselchts", dickte die Soße mit geriebenem Pfefferkuchen an, fügte gestiftelte Mandeln und eine Handvoll Rosinen hinzu. Wie gut schmeckten auch Knödeln mit gekochtem Rindfleisch in einer Dill-, Kren- oder Gurkensoße oder gar grüne Knödeln mit einem sahnigen „Schwåmmābratl"! Als Abendessen gab es „Bittling" (Bückling) mit Brot oder marinierte Heringe mit Pellkartoffeln.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.