⟵ věta pokračuje z předchozího listu

jež síla stroje spolu se silnými pažemi mladíků, dvou až tří na počet, vynáší z hlubin hory nahoru. A vidíš, jak skály, lámané v potu tváře, navršené na hromady a zapálené jako hranice dřeva, žárem ohně měknou, takže se snáze na drobné kousky rozdrobí a bez valné námahy se rozpadají, tak že se skála mění v písek, jemný a útlý, jejž hojně čistí ještě šumící vlna, tak, že vše, co se ukáže lehké na váhu, voda rychle strhává pryč, avšak lepší části, jsouce těžší, usazují se na dně potoka a tam zůstávají. Černější než ilyrská smůla jsou nyní ty, jež předtím byly kameny plné měkčího písku. – Vše, co je černé a těžké, se pečlivě opatruje, kdežto bílé a lehké spatříš navršené v hromadách stranou, dokud se později v obnovené práci neprozkoumá kvůli dobré rudě, neboť do nejmenšího se promývá a zkoumá písek na podíl ušlechtilého kovu. Ale to černé se pak taví v otevřených pecích a rozpouští se v hmoty bělavého olova. Práce tohoto druhu můžeš zde denně spatřovat, vidět, jak se lidé neustále namáhají v potu, aby, zaženou-li chudobu, povznesli se výše a s radostným štěstím vztyčili vlající chochol na přilbě.