Ale nezískalo si je lstí, ani špatnými úklady, ani jako to jiní dělávají, sváděcími vůněmi, kožešinami z dalekých krajů nebo pepřem a šafránem, jež z dalekých východních Indií k nám přicházejí, nikoli, nýbrž jen vlastní ctností a prací, neboť otevírá široké zastíněné žíly země a prochází skrytými dutinami nejtemnějších prostor. Pod mocnou střechou země hloubí mnozí bezpočet dolů a jeskyní strašlivé hloubky, takže se zdá, že brzy skutečně dosáhnou domů našich protinožců, snad se dostanou až k Plutovi, do bobtnající říše, omývané vlnami Flegetonu. Ale poslyšte dále! Poutníku, který ke Krásnu spěchá, stojí v cestě dlouhý strmý hřbet, jemuž se říká Hub, jenž skrývá nekonečné poklady bílého olova, z něhož my Němci čerpáme obživu nebo z něhož pijeme, přemoženi věčnou žízní. Toto pohoří obšťastnilo zbožné obyvatele a odměňuje jejich námahu tak štědrou mzdou po tolik let a tak trvale, že jemu podobné nemůžeš mi jmenovat ani ukázat, ačkoli Germánie je bohatá na nesčetné proslulé hory, ať už na zlato, stříbro či jakýkoli ušlechtilý kov. Mnohým se od té doby dostalo takového bohatství, kteří z nízkého stavu, ze zchudlých rodičů zrozeni, jsou nyní na majetku srovnatelní s lýdským Krésem, a přitom bývali chudí, snad chudší než žebrák Iros; tak bloudí štěstěna nejistými kroky, proměnlivá, neboť jednou tlačí toho, jindy pozvedá onoho nebo srazí, když se jí zachce, téhož znovu do nejhlubšího neštěstí a nejtrpčího žalu od plného stolu radostí, uchvacujíc mu dar, jímž ho nedávno obdařila. – Ale pokud tě snad láká pokušení vystoupit na horu, uzříš nádherné věci, hodné pohledu i poučení, uzříš mnoho nářadí podle starých i nových vzorů a velké množství baráků, nebo je nazvi stany, kde mohutné lano, tažené silnými koňmi, vynáší z hlubin šachty na vrchol hory korbel těžce naložený rudou, ve stálé práci. Dále spatříš mlýny, hamry, skály a věci, jimž chybí mi slovo, jaké kdysi staří nikdy neznali. Ptáš se v úžasu, k čemu to všechno slouží a jakého cíle se tímto nářadím dosahuje, jaký užitek to přináší. – Avšak posečkej chvíli, a brzy uvidíš, co jsi nikdy předtím neviděl, co je v této zemi zcela nové v dovedném umění: neboť sesedá do jeskyň Persefoniných směle horník skrz šachtu a razí tam štoly a odstřeluje kamení,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.
