Ale nezískalo si je lstí, ani špatnými úklady, ani jako to jiní dělávají, sváděcími vůněmi, kožešinami z dalekých krajů nebo pepřem a šafránem, jež z dalekých východních Indií k nám přicházejí, nikoli, nýbrž jen vlastní ctností a prací, neboť otevírá široké zastíněné žíly země a prochází skrytými dutinami nejtemnějších prostor. Pod mocnou střechou země hloubí mnozí bezpočet dolů a jeskyní strašlivé hloubky, takže se zdá, že brzy skutečně dosáhnou domů našich protinožců, snad se dostanou až k Plutovi, do bobtnající říše, omývané vlnami Flegetonu. Ale poslyšte dále! Poutníku, který ke Krásnu spěchá, stojí v cestě dlouhý strmý hřbet, jemuž se říká Hub, jenž skrývá nekonečné poklady bílého olova, z něhož my Němci čerpáme obživu nebo z něhož pijeme, přemoženi věčnou žízní. Toto pohoří obšťastnilo zbožné obyvatele a odměňuje jejich námahu tak štědrou mzdou po tolik let a tak trvale, že jemu podobné nemůžeš mi jmenovat ani ukázat, ačkoli Germánie je bohatá na nesčetné proslulé hory, ať už na zlato, stříbro či jakýkoli ušlechtilý kov. Mnohým se od té doby dostalo takového bohatství, kteří z nízkého stavu, ze zchudlých rodičů zrozeni, jsou nyní na majetku srovnatelní s lýdským Krésem, a přitom bývali chudí, snad chudší než žebrák Iros; tak bloudí štěstěna nejistými kroky, proměnlivá, neboť jednou tlačí toho, jindy pozvedá onoho nebo srazí, když se jí zachce, téhož znovu do nejhlubšího neštěstí a nejtrpčího žalu od plného stolu radostí, uchvacujíc mu dar, jímž ho nedávno obdařila. – Ale pokud tě snad láká pokušení vystoupit na horu, uzříš nádherné věci, hodné pohledu i poučení, uzříš mnoho nářadí podle starých i nových vzorů a velké množství baráků, nebo je nazvi stany, kde mohutné lano, tažené silnými koňmi, vynáší z hlubin šachty na vrchol hory korbel těžce naložený rudou, ve stálé práci. Dále spatříš mlýny, hamry, skály a věci, jimž chybí mi slovo, jaké kdysi staří nikdy neznali. Ptáš se v úžasu, k čemu to všechno slouží a jakého cíle se tímto nářadím dosahuje, jaký užitek to přináší. – Avšak posečkej chvíli, a brzy uvidíš, co jsi nikdy předtím neviděl, co je v této zemi zcela nové v dovedném umění: neboť sesedá do jeskyň Persefoniných směle horník skrz šachtu a razí tam štoly a odstřeluje kamení,
Aber sie hat sich ihn durch Trug nicht etwa erworben
oder durch arge List, auch nicht, wie and're es pflegen,
durch verführende Düfte, durch Felle aus fernen Gebieten
oder durch Pfeffer und Safran, die weit aus dem östlichen Indien
zu uns kommen, nein, nur durch eigene Tugend und Arbeit,
da sie die weiten beschatteten Adern der Erde eröffnet
und die verborgenen Höhlen der finstersten Räume durchwandert.
Unter dem mächtigen Dache der Erde, da graben sie viele,
wohl unzählige Gruben und Höhlen von schrecklicher Tiefe,
daß sie gewißlich gar bald, so scheint es, die Häuser berühren
unserer Antipoden, vielleicht zu Pluto gelangen,
in das schwellende Reich, umspült von Phlegetons Fluten.
Aber vernehmet nun weiter! Dem Wanderer, welcher nach Schönfeld
eilt, steht langgestreckt ein steiler Rücken entgegen,
den sie die Hub dort heißen, der birgt unendliche Schätze
weißen Bleis, auf dem wir Deutsche die Nahrung verzehren
oder aus welchem wir trinken, von ständigem Durste bezwungen.
Dieses Gebirge nun hat die frommen Bewohner beglücket
und es zahlt ihre Mühen mit solchem reichlichen Lohn
durch so viele Jahre und so beständig, daß seines-
gleichen du nicht nennen mir kannst, noch zeigen, wiewohl doch
reich an unzähligen Bergen Germanien ist, die berühmt sind,
sei es an Gold, an Silber und jedem edlen Metalle.
Wohl gar vielen ward seitdem solch Reichtum beschieden,
die aus niederem Stand, von armen Eltern geboren,
jetzt an Schätzen vergleichbar sind dem lydischen Krösus,
und die waren einst arm, wohl ärmer als Irus, der Bettler;
also irrt das Glück umher mit unsicheren Schritten,
wandelbar, denn es drückt bald diesen, bald hebt es den andern
oder es stößt, wenn es will, denselben wieder ins tiefste
Unglück und bitterste Leid vom vollen Tische der Freuden,
ihm entreißend das Gut, mit dem es kürzlich begabt ihn. –
Aber treibt dich vielleicht die Lust, den Berg zu besteigen,
siehst du herrliche Dinge, die wert des Schauens und Lernens,
siehst du Werkzeug viel nach alten und neuen Modellen
und Baracken die große Zahl, oder nenne sie Zelte,
wo ein mächtiges Seil, von starken Pferden gezogen,
aus der Tiefe des Schachts zu des Berges Gipfel befördert,
schwer mit Erzen beladen, den Eimer in ständiger Arbeit.
Ferner siehst du Mühlen, Gewerke, Felsen und Dinge,
die zu benennen das Wort mir fehlt und die einst die Alten
niemals kannten. Du fragst dich erstaunt, wozu denn dies alles
diene und welchen Zweck mit diesem Werkzeug man anstrebt,
welchen Nutzen es bringt. – Jedoch gedulde ein wenig,
und gar bald siehst du, was nie zuvor du erschaut hast,
was an trefflicher Kunst in diesem Lande ganz neu ist:
Denn einfährt in die Höhlen Persephones mutig die Knappschaft
durch den Schacht und treibt dort Gräben und sprengt die Gesteine,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.