Kaspar Bruschius (1518–1557)

(v hrdinském veršovém rozměru, z latiny přeložil Dr. Richter, Vídeň)

Tak tedy začínám a opěvuji horu, jakou Německo nikdy nemělo, tak štědře požehnanou olovem a cínem. Ty, má Foibé, posvátným žárem rozněť mi rty, neboť jak jsi mi tolikrát pomohla, neopusť básníka ani nyní, když toužím vystoupit k tvým vyčištěným pramenům a upíjet z poháru plného nektaru ve sboru tvých sester.

Vpravdě jsou blahodárné a proslulé až po vzdálené břehy Bájí ty teplé prameny západních Čech; Karel Čtvrtý dal jim jméno, statečný lovec, jenž je jako první spatřil, když v úvalech honil zvěř, jak vypráví pověst, a jenž jako první je okrášlil, důstojně z vlastní síly a zahrnul milostmi hojnými ono místo u pramenů, jež jsou horké bez pozemského ohně. Neboť příroda je vaří paprsky žhnoucího slunce, jež zapalují síru hluboko ve vnitřnostech země.

Nedaleko lázní pak leží skromné městečko, jež má jméno po svém zakladateli, po Slaccovi, jak nás učí spisy z dávno minulých časů. Přidáš-li k tomu slovu označení pro les kolem, máš jméno města, jež se zove Schlaggenwald (Horní Slavkov). Domove, ty můj milovaný, tobě děkuji za počátek svého skrovného života, děkuji ti za všechno a za vše, co smrtelník kdy dluží, právem – přívětivé rodné krajině!

Uzavřeno je ve dvou prostorných údolích, z nichž první vede ke Krásnu (Schönfeld), proslulému a mnohem staršímu městu, jež právní naučení mnohým jiným poskytuje podle starého zvyku a jehož obyvatelé s horlivostí kopají po cínu; často se sem sjíždějí zástupy z Německa, aby prošly štoly a prozkoumaly dutiny země. Město není obehnáno věžemi ani hradbami, aby bránilo nepříteli a zadrželo střely a chránilo pilného měšťana uvnitř bran.

Valy tu nespatříš, ani vypínající se opevnění, žádné hrady, neboť zde vládne mír, pro krvavé zbraně tu není místo; jeho obyvatelé nemilují nepřátele a divoké vraždění, zato milují zlaté časy míru a s chutí se hrabou ve vnitřnostech země, proslulé je město svým bohatstvím, pokud jen Foibé vrhá svou zářící světlo přes prostory vesmíru.