Spolkový život
Člověk je bytost společenská. Proto se cítí dobře, silně a pochopeně ve skupině sobě podobných. Mimo jiné i z tohoto důvodu vznikají spolky, sdružení, společnosti a družstva. Stát měl od počátku vliv na zakládání spolků – od úřední regulace jejich povolování přes vymezení právního postavení (§§ 21 a násl. BGB) až po zaručení svobody sdružování jako základního práva (čl. 9 německého Základního zákona). Založení a existence spolků, družstev atd. přímo souvisejí s dobovým prostředím i s duchovními, hospodářskými a politickými proudy své doby.
Následující výklad si v žádném případě nečiní nárok na úplnost, za což prosíme laskavého čtenáře o shovívavost. Záslužné působení zakladatelů, spolkových výborů, předsedů atd. tím není nijak zmenšeno, pokud jejich jména nejsou uvedena.
Střelecký spolek
Střelecký spolek v Horním Slavkově (Schlaggenwald) – „c. k. privilegovaný sbor ostrostřelců" – byl znám již na počátku 16. století. Je jisté, že – stejně jako v sousedních obcích – činnost střelců začala mnohem dříve. Střelci (střelecká chasa) používali k terčové střelbě kuše, později kulové pušky. Dochovaný střelecký řád pro střeleckou chasu nese letopočet 1533. Pro konání cvičení byly ve městě zřízeny dvě střelnice. Střelci pravidelně cvičili, pořádali soutěže, slavnosti, konali strážní službu a při státních a církevních svátcích pochodovali v průvodech. Stát i město spolek podporovali finančně.
Členové střeleckého sboru se mnohokrát osvědčili a vyznamenali. Za zásluhy o obranu a zajištění státu spolek obdržel od císaře pochvaly a uznání i značné dary. V archivu sboru bylo zaznamenáno, kdy a kolik střelců muselo být vysláno na jednotlivá válčiště.
V roce 1861 se střelci mohli nastěhovat do nově postavené střelnice na Hubu (Pinku). Budova zahrnovala spolkovou místnost, sál a prostory pro pohoštění hostů. Bylo zde devět střeleckých stanovišť, po třech ve spolkové místnosti, ve výčepu a v sále. Terče byly rozmístěny ve vzdálenosti 100, 150 a 200 m. Každé stanoviště mělo dva terče (1 × 2 m), každý s deseti kruhy. Po výstřelu bylo možné terč spustit dolů a druhý vytáhnout nahoru. Výsledek se ukazoval „lžící". Kromě toho existovalo telefonní spojení mezi střelnicí a terči. Při cvičeních se používaly kulové karabiny ráže 8–9 mm s mířidly.
V zimních měsících střelci stříleli šipkami na terče ve výčepu.
Prvního května se vždy konalo první ostré střílení. Při této příležitosti táhli střelci v čele s hudebním sborem se svým praporem na Pinku. Od počátku 19. století nosili střelci uniformu napodobující vojenský stejnokroj.
Velký význam měl samozřejmě prapor se symbolickou hodnotou. Poprvé je zmíněn roku 1716. Kolem roku 1800 zdobil střelecký prapor znak města, po císařské milosti bylo od roku 1867 možné použít říšského orla.
Vereinswesen
Der Mensch ist ein Gemeinschaftswesen. Deshalb fühlt er sich wohlgelitten, stark und verstanden in einer Gruppe Gleichgesinnter. Vereine, Vereinigungen, Gesellschaften und Genossenschaften werden u.a. aus diesem Grunde gebildet. Der Staat hat von Anfang an auf die Bildung von Vereinen Einfluß genommen. Dieser reichte von obrigkeitlichen Regelungen für die Zulassung über die Abgrenzung der Rechtspositionen (§§ 21 ff BGB) bis hin zur Gewährung der Vereinigungsfreiheit als Grundrecht (Art. 9 GG). Gründung und Bestand von Vereinen, Genossenschaften usw. hängen unmittelbar mit dem zeitgenössischen Umfeld sowie den geistigen, ökonomischen und politischen Strömungen zusammen.
Die nachstehenden Ausführungen erheben keinesfalls Anspruch auf Vollständigkeit. Die geneigte Leserschaft wird deshalb um Nachsicht gebeten. Das verdienstvolle Wirken von Initiatoren, Vereinsvorständen, Vorsitzenden usw. wird nicht geschmälert, wenn die Nennung ihrer Namen unterbleibt.
Schützenverein
Ein Schlaggenwalder Schützenverein („k.u.k. priv. Scharfschützen-Corps") war bereits Anfang des 16. Jhs. bekannt. Es gilt als sicher, daß – wie in Nachbargemeinden – die Aktivitäten der Schützen viel früher einsetzten. Die Schützen (Schießgesellen) benutzten zum Scheibenschießen Armbrüste, später dann Kugelbüchsen. Die hinterlassenen Schützenregeln für Schießgesellen tragen die Jahreszahl 1533. Zum Abhalten von Übungen wurden in der Stadt zwei Schießstätten errichtet. Die Schützen übten regelmäßig, führten Wettkämpfe durch, veranstalteten Feste, verrichteten Wachdienste und paradierten an staatlichen und kirchlichen Feiertagen. Der Staat und die Stadt bezuschußten den Verein.
Mitglieder des Schützenkorps haben sich vielfach bewährt und ausgezeichnet. Wegen der Verdienste um die Verteidigung und Sicherung des Staates erhielt der Verein vom Kaiser Belobigungen und Anerkennungen sowie ansehnliche Spenden. Im Archiv des Korps war verzeichnet, wann und wie viele Schützen zu den jeweiligen Kriegsschauplätzen abgestellt werden mußten.
Im Jahre 1861 konnten die Schützen das neugebaute Schießhaus auf der Hub (Pinge) beziehen. Das Gebäude umfaßte ein Vereinslokal, einen Saal und Räume für die Bewirtung der Gäste. Es waren neun Schießstände vorhanden, je drei im Vereinslokal, in der Schankstube und im Saal. Die Scheibenstände waren in einer Entfernung von 100, 150, und 200 m angeordnet. Jeder Stand hatte zwei Scheiben (1 x 2 m) mit jeweils zehn Scheibenringen. Wenn ein Schuß gefallen war, konnte die Scheibe heruntergelassen und die andere Scheibe hochgezogen werden. Das Ergebnis wurde mit dem „Löffel" angezeigt. Daneben bestand Fernsprechverbindung zwischen Schieß- und Scheibenstand. Bei den Übungen verwendete man Kugelstutzen, Kaliber 8 – 9 mm, mit Visiereinrichtung.
Die Schützen schossen in den Wintermonaten mit Bolzen auf Scheiben in der Schankstube.
Am 1. Mai fand immer das erste Scharfschießen statt. Aus diesem Anlaß zogen die Schützen, angeführt vom Musikkorps, mit ihrer Fahne zur Pinge.
Die Schützen trugen seit Beginn des 19. Jhs. eine der Militärbekleidung nachgebildete Uniform.
Große Bedeutung hatte natürlich eine Fahne mit Symbolkraft. Sie wird erstmals 1716 erwähnt. Um 1800 zierte das Stadtwappen die Schützenfahne, nach einem Gnadenerweis des Kaisers konnte ab 1867 der Reichsadler verwendet werden.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.