⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Přesvatá noc černých mužů
Když na Štědrý večer zvonily zvony hornoslavkovského (Schlaggenwalder) horního kostela a zvěstovaly příchod vánočních svátků, ožilo to i v zimně tichých lesích Krudumu. Z polozřícených šachetních jam se vynořovaly temné postavy, které v dlouhé řadě bezhlučným krokem směřovaly k nočnímu cíli.
Byli to mrtví horníci Císařského lesa, kteří zde před mnoha lety dobývali z hlubin hory vzácnou cínovou rudu a svou namáhavou prací dopomohli hornickým městům Horní Slavkov (Schlaggenwald), Krásno (Schönfeld) a Lauterbach (Lauterbach) k vážnosti a bohatství. Jako díky za to vracel Všemohoucí zemřelým horníkům každoročně o Svaté noci pozemský život, aby na místě svého bývalého působení mohli oslavit hodinu narození Kristova v kostele sv. Mikuláše.
Tento kostelík, švédským vojskem zbořený až na základní zdi a dnešním žijícím lidem známý jen z několika zřícenin a historických záznamů, se pro tuto jednu noc vynořuje z lesní půdy, aby důvěrně známým zvukem svého zvonu svolal někdejší horníky k oslavě posvěcené noci.
Nyní opět nastal ten čas. Ve svých černých rouchách se horníci tlačili do jasně osvětleného kostela sv. Mikuláše. Mírné světlo svic z cínových svícnů zahalovalo prostor kostela do teplého světla.
Mladí horníci drželi po obou stranách oltáře stříbrné mísy se vzácnými kusy rudy z Císařského lesa. Samotný oltář korunoval betlém umně vytvořený z lesknoucího se kamení. Na stolku potaženém rudým sametem se skvěly symboly černých mužů: kladivo, palice a cínové hrábě, zatímco boční stěny kostela okázale zdobily znaky hornických měst.
V předních řadách lavic seděli vousatí muži s bílým naškrobeným límcem, v důstojném postoji. Jejich jména dodnes uvádějí zežloutlé kroniky jako urozené majitele hornických měst, jako starosty, radní a cechmistry. Za nimi zaplňovali mnozí horníci chrámovou loď až do posledního místa.
Slavnostním varhanním hukotem začala půlnoční mše, kterou celebroval bělovlasý kněz ve zlatém mešním rouchu. I lesní zvěř naslouchala nebeským tónům mešní hudby. Když nahoře vedle varhan hornoslavkovští žáci latinské školy zpívali „Gloria in excelsis Deo", vzplanula venku na vrcholu Krudumu strážní vatra. Obklopen zářícím světlem, snesl se dolů anděl a zvěstoval zbožně naslouchajícím radostnou zvěst o narození Spasitele. „Pokoj na zemi a lidem dobrá vůle," šeptaly uctivě zjizvené rty horníků.
Chvalozpěvem skončila přesvatá noc černých mužů. Temné postavy se vrátily do svých šachet, a i kadidlem provoněný kostelík svatého Mikuláše se opět propadl do sněhu, až do půlnoční mše příštího roku. Jen hvězdy zářily jasně a čistě jako křišťál nad nočně temným Císařským lesem vstříc nadcházejícímu vánočnímu ránu.
den Stuhl, aßen zusammen von dem Brot und tranken der Reihe nach aus dem Krug. Aber das Brot wurde nicht kleiner und der Krug nicht leer. So tranken sie fröhlich weiter, wurden lustig und guter Dinge, tanzten und sangen und machten einen greulichen Lärm. Plötzlich entkam dem einen der Stuhl und sprang den Abhang hinunter, dem anderen entglitt der Brotlaib und der dritte stieß mit dem Glas an einen Baum, so daß es in Scherben ging. Zugleich hörten sie vom Granitzerloch das schadenfrohe Lachen des Zwerges, den sie durch ihre Ausgelassenheit erzürnt hatten.
Der schwarzen Männer hochheilige Nacht
Läuteten am Heiligen Abend die Glocken der Schlaggenwalder Bergkirche das Weihnachtsfest ein, dann wurde es auch in den winterstillen Wäldern des Krudumberges lebendig. Aus den halbverfallenen Schachtlöchern tauchten dunkle Gestalten auf, die in langer Reihe mit lautlosem Schritt einem nächtlichen Ziele zustrebten.
Die toten Bergknappen des Kaiserwaldes waren es, die hier vor vielen Jahren das wertvolle Zinnerz aus der Tiefe des Berges holten und durch ihre mühevolle Arbeit den Bergstädten Schlaggenwald, Schönfeld und Lauterbach zu Ansehen und Reichtum verhalfen. Als Dank dafür gab der Allmächtige den verstorbenen Bergleuten alljährlich in der Heiligen Nacht das irdische Leben zurück, damit sie an der Stätte ihres einstigen Schaffens die Geburtsstunde Christi in der Sankt Niklaskirche feiern konnten.
Dieses Kirchlein, von schwedischem Kriegsvolk bis auf die Grundmauern zerstört und den heute Lebenden nur noch aus wenigen Ruinen und geschichtlichen Aufzeichnungen bekannt, taucht für diese eine Nacht aus dem Waldboden empor, um die Bergmänner von einst mit dem vertrauten Klang seiner Glocke zur Feier der geweihten Nacht zu rufen.
Nun war es wieder einmal so weit. In ihren schwarzen Gewändern drängten die Bergknappen in die hellerleuchtete Niklaskirche. Der milde Kerzenschein der Zinnleuchter hüllte den Gottesraum in ein warmes Licht.
Junge Bergleute hielten zu beiden Seiten des Altars silberne Schalen mit seltenen Erzstücken aus dem Kaiserwald in ihren Händen. Den Altar selbst krönte eine in glänzendes Gestein kunstvoll gebaute Weihnachtskrippe. Auf einem rotsamtenen Tischchen prangten die Symbole der schwarzen Männer: Hammer, Schlägel und Zinnrechen, während die Wappen der Bergstädte die Seitenwände der Kirche prunkvoll zierten.
In den ersten Bankreihen saßen bärtige Männer mit weißer Halskrause in vornehmer Haltung. Ihre Namen weisen sie heute noch in vergilbten Chroniken als adelige Besitzer der Bergstädte, als Bürgermeister, Ratsherren und Zunftmeister aus. Dahinter füllten die vielen Bergknappen das Kirchenschiff bis auf den letzten Platz.
Mit feierlichem Orgelgebraus begann die Christmette, die ein weißhaariger Priester in goldenem Meßgewand zelebrierte. Selbst die Tiere des Waldes lauschten den himmlischen Tönen der Mettenmusik. Als oben neben der Orgel die Schlaggenwalder Lateinschüler das „Gloria in excelsis deo" jubelten, flammte draußen auf der Spitze des Krudumberges ein Leuchtfeuer auf. Von strahlendem Licht umgeben, schwebte ein Engel hernieder und verkündete den andächtig Lauschenden die frohe Botschaft von der Geburt des Heilands. „Friede auf Erden und den Menschen ein Wohlgefallen", murmelten ehrfürchtig die kantigen Lippen der Bergleute.
Mit dem Lobgesang ging die hochheilige Nacht der schwarzen Männer zu Ende. Die dunklen Gestalten kehrten in ihre Schächte zurück, und auch das weihraucherfüllte Sankt Niklaskirchlein versank wieder im Schnee bis zur Christmette im nächsten Jahr. Nur die Sterne leuchteten hell und klar wie Kristalle über dem nachtdunklen Kaiserwald dem heraufziehenden Weihnachtsmorgen entgegen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.