⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Přesvatá noc černých mužů

Když na Štědrý večer zvonily zvony hornoslavkovského (Schlaggenwalder) horního kostela a zvěstovaly příchod vánočních svátků, ožilo to i v zimně tichých lesích Krudumu. Z polozřícených šachetních jam se vynořovaly temné postavy, které v dlouhé řadě bezhlučným krokem směřovaly k nočnímu cíli.

Byli to mrtví horníci Císařského lesa, kteří zde před mnoha lety dobývali z hlubin hory vzácnou cínovou rudu a svou namáhavou prací dopomohli hornickým městům Horní Slavkov (Schlaggenwald), Krásno (Schönfeld) a Lauterbach (Lauterbach) k vážnosti a bohatství. Jako díky za to vracel Všemohoucí zemřelým horníkům každoročně o Svaté noci pozemský život, aby na místě svého bývalého působení mohli oslavit hodinu narození Kristova v kostele sv. Mikuláše.

Tento kostelík, švédským vojskem zbořený až na základní zdi a dnešním žijícím lidem známý jen z několika zřícenin a historických záznamů, se pro tuto jednu noc vynořuje z lesní půdy, aby důvěrně známým zvukem svého zvonu svolal někdejší horníky k oslavě posvěcené noci.

Nyní opět nastal ten čas. Ve svých černých rouchách se horníci tlačili do jasně osvětleného kostela sv. Mikuláše. Mírné světlo svic z cínových svícnů zahalovalo prostor kostela do teplého světla.

Mladí horníci drželi po obou stranách oltáře stříbrné mísy se vzácnými kusy rudy z Císařského lesa. Samotný oltář korunoval betlém umně vytvořený z lesknoucího se kamení. Na stolku potaženém rudým sametem se skvěly symboly černých mužů: kladivo, palice a cínové hrábě, zatímco boční stěny kostela okázale zdobily znaky hornických měst.

V předních řadách lavic seděli vousatí muži s bílým naškrobeným límcem, v důstojném postoji. Jejich jména dodnes uvádějí zežloutlé kroniky jako urozené majitele hornických měst, jako starosty, radní a cechmistry. Za nimi zaplňovali mnozí horníci chrámovou loď až do posledního místa.

Slavnostním varhanním hukotem začala půlnoční mše, kterou celebroval bělovlasý kněz ve zlatém mešním rouchu. I lesní zvěř naslouchala nebeským tónům mešní hudby. Když nahoře vedle varhan hornoslavkovští žáci latinské školy zpívali „Gloria in excelsis Deo", vzplanula venku na vrcholu Krudumu strážní vatra. Obklopen zářícím světlem, snesl se dolů anděl a zvěstoval zbožně naslouchajícím radostnou zvěst o narození Spasitele. „Pokoj na zemi a lidem dobrá vůle," šeptaly uctivě zjizvené rty horníků.

Chvalozpěvem skončila přesvatá noc černých mužů. Temné postavy se vrátily do svých šachet, a i kadidlem provoněný kostelík svatého Mikuláše se opět propadl do sněhu, až do půlnoční mše příštího roku. Jen hvězdy zářily jasně a čistě jako křišťál nad nočně temným Císařským lesem vstříc nadcházejícímu vánočnímu ránu.