Chebsko, má domovino

Tam, kde nás Krušné hory lákají a vlídně vítají a z Bavorska plyne stuha Ohře, tam, kde se z dálky modrá Šumava, tmavý Císařský les na světlé nivy hledí, kde každý pilně pracuje s hrdou selskou silou, tam je má domovina, mé milé Chebsko!

Zde ještě žije nezfalšovaný, ráznější lidský rod, po tvrdém pracovním dni zaznívá vesele píseň, je se po dobrém německy věrný a vždy ochotný pomoci, a podání ruky zde ještě platí jako za starých časů. Ještě zní podivuhodně důvěrně sladký zvuk nářečí v mé domovině, milém Chebsku!

Kde nejedny odvážné hrady trůní na vysokých skalách a ve Staufově městě sídlí hrdost předků, kulmský kostel se tyčí, horký pramen tryská, kde z hluboké šachty zní havířovo kladívko a kde nádhera krajiny opájí oko, tam je má domovina, mé milé Chebsko!

Josef Hofmann

Horní Slavkovu (Schlaggenwald)

Horní Slavkove, milá domovino, stovky let stará, domov mnoha generací německých lidí.

Tvrdé, pilné ruce předků tě s láskou vystavěly. Tato láska trvale působí dál v běhu pokolení.

Nejvyšší ze všech tvých ozdob: „Ctnost a spravedlnost." I za to je třeba chválit Boha navždy a po všechny časy.

S láskou vzpomínám na tvé temné lesy, zelené nivy, úzké uličky, tiché kouty, veselou povahu milých lidí.

Ať zpívám jakékoli nápěvy, láska k domovu je pramenem, který v kouzelném vlnění vyvěrá písněmi stříbrně jasnými.

Vystupte vzhůru, písně domoviny, z nejhlubšího klidu duše, neste můj věrný pozdrav z dálky do domoviny.

Alois Schloßbauer

Tout mã 's selwã aa schu ãnt ... *(báseň v egerlandském nářečí)*

V pokojíčku je docela ticho, otec mi začíná vyprávět o domovině, kterou si už ani nedovedu tak docela představit. Vždyť jsem s velkou radostí ještě visel matce na sukni, když jsme přišli o domov – co jsem si tehdy o tom myslel! Dnes, dnes jen tak naslouchám, nechávám si vyprávět o domově, slyším šumět domácí potůček, vidím se hrát na louce. Vidím ten domek, který nám patřil, a tu krásnou zahrádku kolem, kde nám nikdo nic nezáviděl, protože to byl jen náš domeček! „Jo, to byly krásné časy," říká otec pokaždé, „dnes se musíš s lidmi hádat kvůli každé maličkosti." Ani doma nebylo všechno jen med, to si taky přiznáváme, ale jako otec, jako matka, jen po domově, po Chebsku!

Podle Josefa Weitzera (originál v egerlandském nářečí)

Vřesovištní panenka – domácí pohádka

věta pokračuje na dalším listu ⟶