Moje domovina

Moje domovino, ty krásné Čechy, kde stávala má kolébka v Chebsku. Zemi, tak Bohem obdařenou krásou, v níž mnohý nemocný nalezl uzdravení. Tam pramení voda pro srdce i unavené údy, tam ještě lůno země skrývá mnohé bohatství. A odešel-li syn domoviny, vracel se zpět, neboť jeho věrnost domovu byla hluboká a velká k této krajině, Bohu zasvěcené zemi – byla mu ztělesněním hesla „Zemři a znovu povstaň".

Pak přišla hodina plná nenávisti a chtivosti, byl vyhnán od krbu, domu i dvora, a hnali ho jako ubohé zvíře, vnuci husitů do něj bili jako divoši. Museli jsme opustit otcovský odkaz, dědictví předků zůstalo neozdobené za námi. Nemohli jsme to, nemůžeme to pochopit! Kéž je Pán milostivý k našemu osudu! Ať mě kdokoli haní nebo jinak nazývá, i kdyby mi trhali z těla vlasy a ruku, přece mi z těla nikdo nemůže vytrhnout mé krásné, trním korunované Chebsko.

Otto Zerlik

Moje Chebsko

Chtěl bych, až můj život dohoří a má duše se odloučí od bytí, ještě jednou v poslední noci říci, jak jsi mě obohatilo, mé Chebsko!

Od dětství jsi mi dávalo jen krásné věci. S celou láskou jsem k tobě, země, vyrůstal. A kdybych se znovu narodil do života, chtěl bych být znovu jen tvým dítětem!

A znovu bych chtěl skrze květy, krev i utrpení patřit tobě až na věčnost!

Margarete Pschorn

Vzpomínka

Prošel jsem mnoho cest, viděl jsem mnohé země, kde kvetou bujné zahrady a vane mírný vánek. Kde rudé růže kvetou v tiché letní noci, hvězdy zářivěji svítí v kouzelné nádheře.

Přesto se žádná nemůže rovnat zemi mého mládí, štěstí, které jsem měl, jsem nikde lepší nenašel.

Tischer

věta pokračuje na dalším listu ⟶