Fröihräng u Åltweiwåtånz dauän niät läng – ranní déšť a tanec starých žen dlouho nevydrží; wenn mä kaa Gäld håut, siäht mä än Nårrn gleich – bez peněz je člověk hned za nikoho; ā wing gout in dä Krimm, gäiht mä nix im – malá zajížďka často žádné zdržení nezpůsobí; wenn unnä Herrgott än Nårrn hoom w(ü)ll, leßt ä än Muä äs Wei schtärm – když chce náš Pán Bůh mít z někoho blázna, nechá muži zemřít ženu; wöi dä Herr, suä 's Gscherr – jaký pán, takové je vše, co k němu patří; wenn d'Kinnä zän Mårk' gängä, läisn d'Kramä Gäld – když děti jdou nakupovat, kupci na tom dobře vydělají; wenn mä än Kinnän än W(ü)lln leßt, dånn greinä sä niät – když se dětem nechá jejich vůle, nepláčou; mä därf d'Leit niät weegschmeißn, nuä weeglahnä – s lidmi se nemá definitivně přerušovat vztah; weä d'Sei(n)s niät dänglt, diän dänglt d'Sei(n)s – kdo se nestará o své nářadí, toho přivede k zoufalství; hintärn Distlschtuäck schtäiht dä Buttätuäp – teprve po velké námaze (klučení!) přijde úroda.
Křestní jména ve zkrácené podobě, např.
– dívčí: Beppi – Josefa Bruni – Brunhilde Fanni – Franziska Fini – Josefine Leni – Magdalena Mali – Amalie Mårä – Marie Nannl – Anna Seffä – Josefa Trudl – Gertrude
– chlapecká: Bepp – Josef Dolf – Adolf Edl – Eduard Eeml – Emil Josl – Josef Mani – Emanuel Naaz – Ignaz Rigl – Richard Viez – Vinzenz Wenz – Wenzl.
Jazykolam
Hintä Håns'ns Hundshittn hängä hunnät Hoosnhait; Håns, hul sä heä! – Za Hansovou psí boudou visí sto zaječích kůží; Hansi, přines je sem!
Na procvičení
„Wir" (my) se řekne „miä" a „Bier" (pivo) „Böiä", „los!" (jedem!) se řekne „wüä!" a „vier" (čtyři) „vöiä", „nie" (nikdy) je „nöi" a „knien" (klečet) je „knöiä", „wie" (jak) je „wöi" a „ziehen" (táhnout) je „zöihä", z „Hase" (zajíc) se stane „Hoos" a z „Hose" (kalhoty) „Huäsn", z „Nase" (nos) se stane „Noos", „schwer tragen" (těžce nést) „truäsn", „Teig" (těsto) se řekne „Taag", ale „Tag" (den) se řekne „Tooch", „heiß" (horký) se změní na „haaß" a z „Dach" (střecha) je „Dooch", „Zahn" (zub) se řekne „Zuäh" a „Krähe" (vrána) „Kråuhä",
Fröihräng u Åltweiwåtånz dauän niät läng –
Regen am Morgen und der Tanz alter Frauen dauern nicht lang;
wenn mä kaa Gäld håut, siäht mä än Nårrn gleich –
ohne Geld ist man ein Niemand;
ā wing gout in dä Krimm, gäiht mä nix im –
ein kleiner Umweg bringt oft keine Verzögerung;
wenn unnä Herrgott än Nårrn hoom w(ü)ll, leßt ä än Muä äs Wei schtärm –
wenn unser Herrgott einen Narren haben will, dann läßt er einem Manne die Frau sterben;
wöi dä Herr, suä 's Gscherr –
wie der Herr, so ist alles, was zu ihm gehört;
wenn d'Kinnä zän Mårk' gängä, läisn d'Kramä Gäld –
wenn Kinder einkaufen, verdienen die Kaufleute gut;
wenn mä än Kinnän än W(ü)lln leßt, dånn greinä sä niät –
wenn man den Kindern den Willen läßt, weinen sie nicht;
mä därf d'Leit niät weegschmeißn, nuä weeglahnä –
man soll mit Menschen nicht endgültig brechen;
weä d'Sei(n)s niät dänglt, diän dänglt d'Sei(n)s –
wer sein Gerät nicht pflegt, den bringt es zur Verzweiflung;
hintärn Distlschtuäck schtäiht dä Buttätuäp –
erst nach viel Mühe (Roden!) kommt ein Ertrag zustande.
Vornamen in Kurzform, z.B.
– Ma(d)lä:
Beppi – Josefa
Bruni – Brunhilde
Fanni – Franziska
Fini – Josefine
Leni – Magdalena
Mali – Amalie
Mårä – Marie
Nannl – Anna
Seffä – Josefa
Trudl – Gertrude
– Boum:
Bepp – Josef
Dolf – Adolf
Edl – Eduard
Eeml – Emil
Josl – Josef
Mani – Emanuel
Naaz – Ignaz
Rigl – Richard
Viez – Vinzenz
Wenz – Wenzl.
Zungenbrecher
Hintä Håns'ns Hundshittn hängä hunnät Hoosnhait;
Håns, hul sä heä! –
Hinter dem Hans seiner Hundehütte hängen hundert Hasenhäute;
Hans, hol sie her!
Zur Übung
„Wir" heißt „miä" und „Bier" heißt „Böiä",
„los!" heißt „wüä!" und „vier" heißt „vöiä",
„nie" ist „nöi" und „knien" ist „knöiä",
„wie" ist „wöi" und „ziehen" ist „zöihä",
„Hase" wird „Hoos" und „Hose" wird „Huäsn",
aus „Nase" wird „Noos", „schwer tragen" „truäsn",
„Teig" heißt „Taag", aber „Tag" heißt „Tooch",
„heiß" wird zu „haaß" und aus „Dach" wird ein „Dooch",
„Zahn" heißt „Zuäh" und die „Krähe" „Kråuhä",
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.